Hlavní obsah
Věž čučche se sochou dělníka, rolníka a představitele inteligence Foto: Profimedia.cz

Korejská lidově demokratická republika

Korejská lidově demokratická republika (KLDR) k sobě dlouhodobě poutá velkou pozornost, neboť tato chudá totalitní militaristická země představuje značnou hrozbu kvůli nijak nezastírané snaze získat zbraně hromadného ničení. Uskutečnila již šest pokusných jaderných výbuchu a nespočet testů balistických raket.

Věž čučche se sochou dělníka, rolníka a představitele inteligence Foto: Profimedia.cz
Korejská lidově demokratická republika

Severní Korea představuje relikt z dob studené války, který přetrval v petrifikovaném stavu až do současnosti, byť se po pádu Sovětského svazu světová socialistická soustava rozpadla a Čína prodělala v posledním čtvrtstoletí ohromné proměny a stala se z ní jedna z nejvýznamnějších světových ekonomik.

KLDR však žádné výrazné společenské a hospodářské změny neprodělala a představuje jeden z nejobskurnějších režimů současnosti - militaristický totalitní stát, ve kterém hraje hlavní roli armáda. S jistou nadsázkou by se dal označit za druh konfuciánského šógunátu s dědičným vládcem. Kult jeho osobnosti spíše než stalinský připomíná zbožštění japonského císaře.

Pchjongjang s náměstím Kim Ir-sena a věží čučche

Foto: Profimedia.cz

V posledních třech desetiletích, po rozpadu bipolárního světa ovládaného dvěma supervelmocemi, se situace okolo KLDR vyhrotila. V zemi nedošlo k žádným výrazným politickým a společenským proměnám. Ve změněném světě se však cítí osamocená a ohrožená, protože doba podobným režimům nepřeje.

Pchjongjang se proto rozhodl vsadit na odstrašování zbraněmi hromadného ničení, které začal vyvíjet během devadesátých let, což ho dostalo do ještě větší izolace, neboť čelí sankcím Rady bezpečností OSN. Zatímco armádní programy spolykaly ohromné prostředky, lid KLDR žije v bídě a trpí podvýživou související s hladomory.

Socha Kim Čong-ila (vpravo) v Pchjongjangu v „nové“ bronzové bundě

Foto: Reuters

KLDR svůj jaderný program završila v roce 2006 prvním jaderným výbuchem, po němž následovaly v letech 2009 a 2013 dva další. Současně v roce 2012 vypustila úspěšně svou první umělou družici, čímž prokázala značný pokrok v oblasti balistických raket. Vzhledem k tomu, že Severokorejci nadále využívají převážně technologii padesátých let, je však otázka přesného navádění v případě vojenského využití nejasná.

Vznik KLDR

Situace na Korejském poloostrově, kde v současné době existují dva znepřátelené státy, má kořeny na konci 19. století, kdy se Japonsko rozhodlo pro expanzi. V Portsmouthské smlouvě, která v roce 1905 ukončila rusko-japonskou válku, se Moskva zavázala, že bude ctít japonské zájmy v Koreji, a v tajném Taft-Kacurovu memorandu z téhož roku USA uznaly Koreu jako součást sféry japonského vlivu výměnou za souhlas Japonska s tím, že císařství uzná Filipíny jako oblast amerického zájmu. Japonsko ji pak 22. srpna 1910 anektovalo.

Samostatnost získala Korea až po porážce Japonska ve druhé světové válce, ovšem byla rozdělena, protože sever osvobodila Rudá armáda. Sovětský svaz splnil svůj slib, že tři měsíce po ukončení bojů v Evropě zahájí tažení proti císařskému Japonsku. Rudá armáda zahájila operaci Srpnová bouře 9. srpna 1945, tedy v den, kdy Američané svrhli atomovou bombu na Nagasaki.

I když japonský císař Hirohito 15. srpna oznámil kapitulaci, boje s kvantungskou armádou pokračovaly až do 19. srpna. Pchjongjang osvobodila Rudá armáda 24. srpna. Sovětský svaz dodržel dohodu a nepřekročil demarkační linii na 38. rovnoběžce. Na jihu převzaly moc národní výbory, tvořené partyzány bojujícími proti Japoncům, protože Američané se vylodili v Inčchonu až 8. září.

Plán sjednotit obě Koreje však selhal, protože se obě vyvíjely zcela odlišně. Spojené státy neuznaly Korejskou lidovou republiku, která spontánně vznikla na jihu, a ustavily tam vlastní okupační správu. Rozdělení země potvrdila v prosinci 1945 moskevská konference ministrů zahraničí SSSR, USA a Velké Británie s tím, že prozatímní správa potrvá pět let, a pak by se měla země sjednotit. Ochota velmocí podílet se na sjednocení Koreje ale ochabla, protože propukla studená válka. Obě strany se v ní pokoušely udržet si své pozice v každé části světa.

V únoru 1946 se na severu stal předsedou Prozatímního lidového výboru v Severní Koreje Kim Ir-sen, na jihu stanul v témže roce v čele Li Syn-man. Na rok 1948 byly sice naplánované celonárodní volby pod patronací Prozatímní komise OSN, které měly rozhodnout o tom, kdo ve sjednocené Koreji bude vládnout, ale Pchjongjang je odmítl. Konaly se jen na jihu, kde v nich 10. května zvítězil Li Syn-man, který 15. srpna 1948 vyhlásil Korejskou republiku. Pchjongjang na to zareagoval, 9. září byla vyhlášena Korejská lidově demokratická republika (KLDR) v čele s premiérem Kim Ir-senem.

Korejská válka

Napětí na Korejském poloostrově dále narůstalo a došlo k několika střetům na hranicích, nejvýznamnější se odehrál v květnu 1949 na poloostrově Ondžin, kde  25. června 1950 propukla Korejská válka. Konflikt trval tři roky a skončil příměřím podepsaným 27. července 1953.

Měl tři fáze. V první útočící Sever postoupil za dva měsíce až hluboko na jih k Pusanu, který však už nedobyl, protože americké jednotky se 15. září vylodily v týlu u Inčchonu poblíž Soulu. Mezinárodní síly do konce září severokorejské jednotky z jihu vyhnaly.

V říjnu začala druhá fáze, kdy mezinárodní jednotky OSN pod americkým velením zahájily postup na sever až k čínským hranicím, k nimž se přiblížily na konci listopadu. Severní Koreji přišla na pomoc Maova Čína, která tam vyslala několik divizí Čínských lidových dobrovolníků. Ti odrazili Američany a s jejich pomocí Korejská lidová armáda osvobodila Pchjongjang. Začátkem roku 1951 zahájili postup na jih, přičemž obsadili Soul, ale pak byli zatlačeni zpět.

Fronta se stabilizovala podél 38 rovnoběžky a začala třetí fáze zákopové války, kde Američané využívali převahy ve vzduchu k náletům na infrastruktury a města - Pchjongjang byl zničen ze 75 procent, Wonsan z 80 procent, a Hungnam z 85 procent a Sinandžu zcela. Zničena byla většina mostů i tratí a v závěrečné fázi války byly poškozeny i přehrady, aby se podařilo udržet sever u jednacího stolu.

Válka si vyžádala na 4 milióny obětí, z toho dva milióny na severu.

Československo dohlíželo na příměří

Dohodu o příměří, na jejíž dodržování dohlíželo v Dozorčí komisi neutrálních států Československo s Polskem, Švédskem a Švýcarskem, měla vystřídat mírová smlouva, ta však nikdy podepsána nebyla a dojednat sjednocení se nepodařilo, protože ani jedna strana se nemínila vzdát moci.

Ženevská jednání v roce 1954 ani 7. Valné shromáždění OSN průlom nepřinesla. Li syn-man začal v prosinci 1954 vyhrožovat, že když Koreu nesjednotí OSN, udělá to sám, ale nové boje už nepropukly, na obnovení konfliktu neměl zájem ani Sovětský svaz ani Čína, natož USA. Korejský poloostrov však zůstal rozdělen i po rozpadu Sovětského svazu, v KLDR ke změnám nedošlo.

Obnova KLDR

Po ukončení bojů v roce 1953 probíhala obnova KLDR. Významnou měrou k ní přispělo i Československo, které už za války vyslalo do KLDR polní nemocnici a poskytovalo i léky a nevojenská zařízení.Českoslovenští experti pomáhali nejen se stavbou nemocnice v Čchongdžinu, ale i s obnovou přehrad a rozvojem strojírenství. Praha dodávala strojní zařízení i lokomotivy, autobusy a automobily.

Severní Korea byla považována za druhou nejprůmyslovější zemi v Asii po Japonsku a prodělávala v prvních poválečných letech prudký rozvoj. Ten se ale v sedmdesátých letech zastavil.

Čučche a songun

KLDR se postupně odklonila od marxismu a vzdalovala se i komunistického bloku, což se ještě prohloubilo po roztržce mezi Čínou a SSSR. Odklon dokumentovala idea čučche, kterou vyhlásil Kim Ir-sen v roce 1955. Zdůrazňuje naprostou nezávislost země. Zahrnuje v sobě prvky nacionalismu a konfucioanismu i stalinských a maoistických revizí marxismu.

Základem jsou tři ideje - nezávislá politika, ekonomická soběstačnost a zabezpečená obrana země. Někdy je ideologie chápána je druh náboženství a rozhodně rozvoji ekonomiky nenapomáhá.

Severokorejská vojenská letadla nad věží čučche v Pchjongjangu

Foto: Profimedia.cz

Postupně ale stále větší roli začal hrát princip songun, který stanovil, že hnacím motorem společnosti je armáda. KLDR se dále militarizovala a hlavní roli v zemi přebírali vojáci.

V zemi se také stále více začaly projevovat feudální tendence vrcholící v dynastickém principu, kdy se vůdcem Severní Koreje po smrti Kim -Ir-sena stal v roce 1994 Kim Čong-il.

Severokorejský vůdce Kim Čong-il

Foto: Reuters

Za jeho vedení se ekonomická krize prohloubila, protože reformy, které se snažil uvést, byly neúspěšné a hospodářství rozvrátily. Zemi postihl v devadesátých letech hladomor, který si vyžádal desítky tisíc obětí a dokonce dovedl KLDR k jednacímu stolu, neboť nutně potřebovala potravinovou pomoc.

Program jaderného zbrojení

Kim Čong-il po rozpadu SSSR a proměně Číny vsadil na vývoj jaderných zbraní a jejich nosičů, aby zajistil bezpečnost země ve světě, kde ztrácel ochránce. V polovině devadesátých let KLDR souhlasila se zmrazením jaderných aktivit a až do roku 2002 uváděla, že její jaderný program je čistě civilní.

V říjnu 2002 ale USA oznámily, že KLDR byla pod tlakem důkazů nucena přiznat, že pokračovala řadu let v tajném programu vývoje jaderných zbraní nehledě na dohodu z roku 1994. O dva měsíce později KLDR vyhostila inspektory OSN.

Severní Korea 10. ledna 2003 odstoupila od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT) a 10. února 2005 Pchjongjang oficiálně oznámil, že má jaderné zbraně na svou obranu proti USA.

V říjnu 2006 země provedla úspěšnou jadernou zkoušku. Už o tři měsíce dříve provedla zkoušku několika raket včetně balistické střely Tepodong-2, schopnou zasáhnout Japonsko.

Severní Korea ale dál uplatňovala metodu cukru a biče. V únoru 2007 před delegáty USA, Číny, Japonska, Ruska a Jižní Koreje slíbila ukončit jaderný program výměnou za potravinovou pomoc. V červenci byl zastaven provoz reaktoru v Jongbjon a koncem června 2088 KLDR zničila chladící věž jongbjonského reaktoru. V říjnu na oplátku USA vyřadily Severní Koreu ze seznamu zemí podporujících terorismus.

V lednu 2009 ale KLDR oznámila, že si zachová své jaderné zbraně tak dlouho, dokud Spojené státy budou vlastním jaderným arzenálem podporovat Jižní Koreu. V dubnu 2009 se KLDR se pokusila vypustit satelit. Start rakety byl považován za test balistické střely.

Prach a dým nad zlikvidovanou chladící věží v Jongbjonu

Foto: Nová Čína, Reuters

Druhý, silnější podzemní jaderný výbuch provedla KLDR 25. května 2009 a na konci listopadu 2010 severokorejští činitelé řekli americkému jadernému expertovi Siegfriedu Heckerovi, že v Jongbjonu instalovali 2000 centrifug na obohacování uranu, takže země už není závislá jen na plutoniu získávaného z reaktorů.

Napětí se ale netýkalo jen jaderného programu - 26. března 2010 byla potopena jihokorejská fregata Čchonan. Zřejmě ji zasáhlo severokorejské torpédo. Na lodi zahynulo 48 námořníků.

Dva životy si vyžádalo 23. listopadu 2010 ostřelování jihokorejského ostrova Jonpchjong severokorejskými dalekonosnými děly.

Ani po smrti Kim Čon-ila 17. prosince 2011 a nástupu jeho nejmladšího syna Kim Čong-una k moci se vývoj v zemi nezměnil a eskalace napětí pokračovala. Severní Korea se 13. dubna 2012 pokusila vypustit družici, raketa však několik minut po startu explodovala. Družici se jí podařilo vypustit až 12. prosince 2012. Vynesla ji raketa Unha-3, která může sloužit i jako balistická raketa.

Start severokorejské rakety s družicí

Foto: Kyodo, Reuters

Situace se dále vyhrotila v roce 2013, když 12. února KLDR provedla třetí jaderný test, zřejmě odpálila uranovou nálož.

KLDR 11. března 2013 vypověděla dohodu o příměří z roku 1953 a 30. března oznámila, že vstoupila do válečného stavu s jihem. O den později vyhlásil Kim Čong-un novou strategickou linii ekonomického růstu a současně další rozvoj jaderných odstrašujících sil.

Čtvrtý a pátý jaderný test provedla KLDR v lednu a září 2016. Lednové otřesy měly sílu 4,9 až 5,1 stupně a zářijové 5,3 stupně Richterovy škály.

Severní Korea potvrdila 17. srpna 2016 obnovení výroby plutonia v rámci zpracovávání vyhořelého paliva z atomového reaktoru. V jaderných zkouškách chce pokračovat tak dlouho, dokud se bude cítit ohrožována Spojenými státy americkými.

V září 2017 proběhl šestý a dosud nejsilnější jaderný test. Otřesy dosáhly síly 6,3 stupně Richterovy škály.

Následovalo tím další vyostření vztahů mezi Severní Koreou a Spojenými státy. Mezi Kim Čong-unem a americkým prezidentem Trumpem se rozpoutala slovní přestřelka, která postupně hrozila vyústěním v ozbrojený konflikt.

Otřesy v podzemním tunelu, kde poslední test proběhl, také ale způsobily nestabilitu hory Mantap, pod kterou Severokorejci test prováděli. Kvůli sesuvům půdy nakonec v říjnu došlo k zhroucení tunelu, při kterém zemřelo až 200 lidí. Země tím přišla o důležitou techniku pro testování jaderných bomb.

Nové oteplení vztahů

Spolu se zvýšeným ekonomickým tlakem, který na zemi uplatňovala i sousední Čína, se tak mohlo jednat o důvod, proč Severokorejci začátkem roku 2018 otočili a vrátili se k vyjednávání. Nejprve obnovili horkou linku s Jižní Koreou a dohodli se na vzájemných jednáních.

Ta nakonec vedla k účasti Severní Koreje na zimní olympiádě, která v únoru probíhala u jeho jižního souseda. Dokonce složili spoječný tým ženského ledního hokeje. Obě země se později dohodly, že by rády uspořádaly společně letní olympijské hry v roce 2032, na rozhodnutí mají čas do roku 2025.

Sestra severokorejského vůdce Kim Jo-čong si podala ruku s prezidentem Jižní Koreje

Foto: Yonhap, Reuters

Zmírnění napětí pokračovalo setkáním vůdců Severní a Jižní Koreje na společné hranici zemí. Během setkáni jak Kim, tak jeho jihokrejský protějšek prezident Mun Če-in, vyslovili snahu ukončit napětí na poloostrově včetně oficiálního ukončení válečného konfliktu z 50. let. K tomu doposud nedošlo, jelikož dohodu o příměří nikdy nenahradila plnohodnotná mírová smlouva.

Krátce před setkáním Kim Čong-un také oznámil, že s okamžitou platností zastavuje jaderné a raketové testy a uzavře jadernou střelnici na severu země, k čemuž za přítomnosti zahraničních novinářů došlo v květnu 2018.

Uvolnění napětí pokračovalo historickou schůzkou amerického prezidenta Donalda Trumpa s Kim Čong-unem v červnu, šlo o první setkání nejvyšších představitelů obou zemí. Na summitu v Singapuru se Kim zavázal k úplné denuklearizaci, Trump naopak Kimovi slíbil poskytnutí bezpečnostních záruk.

Americký prezident Donald Trump a severokorejský vůdce Kim Čong-un si podávají ruce.

Foto: Jonathan Ernst, Reuters

Nicméně přesný termín určen nebyl, ministr zahraničí USA Mike Pompeo se o pár dní později nechal slyšet, že by k tomu mělo dojít nejpozději do dvou a půl let, zároveň dodal, že dokud se KLDR úplně nezbaví jaderných zbraní, nedojde k uvolnění sankcí.

Kim se rozhodl k vstřícnému kroku a zničením severokorejského kosmodromu ukončil vesmírný program země. Američanům také vrátil ostatky vojáků padlých během Korejské války.

Dva summity, třetí se připravuje

Prvotní nadšení z dohody však rychle vystřídalo zklamání, už na konci července přišly tajné služby s tím, že Severokorejci pokračují v modernizaci výzkumného střediska Jongbjon, které slouží k produkci štěpného materiálu vhodného pro zbrojní účely. K tomu země rozšířila i klíčový závod na výrobu balistických raket ve městě Hamhung. Oboje potvrdili satelitní snímky areálů. Mezinárodní agentura pro atomovou energii pak varovala, že Kim nadále pokračuje v jaderném programu.

Vztahy se svým jižním sousedem však země zlepšila, v září otevřely společný styčný úřad na hranicích, obnovily vlakové spojení obou zemí a dohodly se i na silničním propojení. Z vojenského hlediska se také dohodly na námořní nárazníkové zóně, která pomůže předcházet možným konfliktům.

Na mezikorejském summitu koncem září Kim slíbil i demontáž dalších vojenských zařízení. Ani tyto sliby nevydržely dlouho, začátkem října byly zveřejněny další satelitní snímky, které naznačovaly, že Kim zastavil likvidaci své raketové střelnice, v listopadu pak satelity objevily až 13 nových tajných laboratoří na výrobu jaderných zbraní v zemi. A v prosinci přinesly satelitní snímky důkaz o tom, že KLDR začala modernizovat raketové základny.

Prezident USA Donald Trump s lídrem KLDR Kim Čong-unem na summitu v Hanoji

Foto: Leah Millis, Reuters

V únoru 2019 došlo k dalšímu setkání Trumpa s Kimem, tentokrát ve Vietnamu. Jednalo se však o neúspěch, důvodem byla hlavně otázka sankcí, kdy Severokorejci požadovali aspoň jejich částečné zmírnění výměnou za pokračující denuklearizaci. V březnu pak Severní Korea varovala, že odstoupí od jednání s USA a obnoví raketové zkoušky. Přitom už před summitem země začala s obnovou kosmodromu, který veřejně demontovala po poslední schůzce s Trumpem.

V dubnu pak KLDR otestovala novou naváděnou taktickou zbraň, na což dohlížel sám Kim Čong-un. O jakou zbraň se jednalo, země nespecifikovala. Podle odborníku se mělo jednat o raketu krátkého doletu. V květnu rozšířili Severokorejci hrozby a vypálili během několika dní asi čtyři rakety, objevily se spekulace, že se jedná o modifikaci ruských střel Iskander, které mohou proniknout protiraketovou obranou Jižní Koreje a Japonska.

Trumpa však testy raket neznepokojily a vyjádřil pokračující důvěru v to, že Kim dodrží sliby, které dal. KLDR nicméně v červnu obnivila USA z „nepřátelské politiky” a varovala, že odstoupí od dohody ze Singapuru. Obě strany nyní jednají o třetí schůzce Kima a Trumpa.

Severní Korea

Foto: David Ryneš, Yahoo Maps

Geografie

Korejská lidově demokratická republika leží ve východní Asii na severu Korejského poloostrova. Zaujímá rozlohu 120 540 km a žije v ní 23 miliónů obyvatel.

Na severu hraničí s Čínou, přičemž hranici tvoří řeka Jalu. Na severovýchodě má krátkou hranici s Ruskem. Na jihu sousedí s Korejskou republikou. Omývají ji dvě moře, Žluté na západě a Japonské na východě.

Země je hornatá. Na severu leží nejvyšší hora, posvátná sopka Pektusan (2774 metrů).

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků