Hlavní obsah
Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Irsko je překrásná země s rozmanitou minulostí. Její dějiny jsou však protkány množstvím neutichajících bojů. Teprve na počátku dvacátého století získalo Irsko nezávislost na Velké Británii. V pozadí většiny válek přitom stály náboženské rozpory. Dnes je silný vztah ke katolicismu jedním z irských poznávacích znaků.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky
Irsko

Irská republika leží v severozápadní Evropě na ostrově Irsko. Zaujímá přibližně 83 procent ostrova, zbytek připadá na Severní Irsko, které je od roku 1922 součástí Velké Británie. Rozloha státu činí sedmdesát tisíc kilometrů čtverečních, což jej řadí na třiadvacáté místo v pořadí největších zemí Evropy, hned za Českou republiku. Administrativně se člení na 26 hrabství.

Irsko

Foto: Profimedia.cz

Hlavním a zároveň největším městem Irské republiky je Dublin (v originále Baile Átha Cliath), který leží na východě země při ústí řeky Liffey do Irského moře. Jeho rozloha dosahuje 115 kilometrů čtverečních, na kterých žije kolem půl miliónu lidí. Vznik města mají na svědomí Vikingové, kteří zde v první polovině devátého století vybudovali malé království zvané Dubh Linn (Černá tůň). Současná metropole je známá po celém světě svými malebnými uličkami, starými typickými budovami a nejslavnějším černým pivem Guinness.

Rozmanitý vývoj země zapříčinil, že je dnes v Irsku k vidění velké množství rozličných pozůstalostí z několika minulých období. Již první obyvatelé se vyznačovali velkou úctou k zemřelým, a tak je možno narazit na hroby a mohyly z dob ještě před naším letopočtem. Hojnost různých artefaktů, často nezjištěného účelu, po sobě zanechali také Keltové. Z éry křesťanů zase pochází kostely a kláštery, kterých je plná země.

Na smaragdovém ostrově proprší dva dny ze tří

Většina historických skvostů je zasazena v úchvatné a unikátní přírodní scenérii. Ne nadarmo se Irsku přezdívá zelený nebo též smaragdový ostrov. Díky vysokému úhrnu srážek jeho vegetace bujně pučí a z výšky opravdu připomíná zelenou perlu umístěnou mezi vodami Atlantiku, Irského a Keltského moře.

Většinu země tvoří obdělávané nížiny a pastviny, které místy přecházejí v kopcovitý terén. Teprve na západě se země mírně zvedá v hornatiny. Nejvyšším vrcholem je Carrauntoohill (1 041 m). Nejdelší z řek je Shannon, která měří 386 km. Velmi častý je také výskyt jezer a rozsáhlých bažin. Rašelina z nich se hojně využívá jako palivo.

Irsko

Foto: Profimedia.cz

Podnebí Irska ovlivňuje teplý Golfský proud od Atlantického oceánu, díky čemuž je místní klima poměrně teplé a daleko mírnější než v jiných zemích s podobnou zeměpisnou šířkou. Teploty nedoznávají výraznějších výkyvů. Zatímco v nejchladnějším období je průměrná teplota kolem 5° Celsia, v nejteplejších se pohybuje kolem 15° Celsia. Vysoký je ovšem průměrný roční úhrn srážek, který se pohybuje mezi 750 - 1000 mm. Počasí je vinou silného větru velmi proměnlivé.

Po vyhnání Vikingů se země musela hájit před Angličany

První osídlení Irska se datuje přibližně do roku 8 000 př.n.l. Příchod zemědělců o pět tisíc let později nastartoval růst prosperity země. Okolo roku 500 př.n.l. dorazili na území Keltové, již s sebou přinesli řadu novinek. Za jejich éru se navíc ostrov rozčlenil na desítky menších království.

Ani Irsko se nevyhnulo křesťanskému rozmachu a kolem poloviny prvního tisíciletí vyměnilo pohanské bohy za křesťanský kříž. S tímto přerodem je spojen zejména misionář Patrik, který byl po své smrti kanonizován a postaven do role patrona země. Dodnes se v mnoha zemích po celém světě na jeho počest oslavuje 17. března svátek sv. Patrika. Po světcově smrti vystavěli jeho stoupenci v zemi řadu kostelů a klášterů.

Irsko

Foto: Profimedia.cz

Po vyhnání Vikingů, kteří na konci osmého století obsadili východní pobřeží a založili tam mimo jiné malé království Dubh Linn (pozdější Dublin), si místní obyvatelé dlouho svobody neužili. Ihned totiž museli čelit snaze Angličanů o naprosté podmanění jejich vlasti. Vyslaní Normané s Iry přes veškeré zákazy a nařízení postupně splynuli, ale rozhodující byl rozkol Anglie s římskokatolickou církví a uzákonění anglikánství jako státního náboženství. Nová příslušnost byla totiž okamžitě a velmi tvrdě vyžadována i na katolických Irech.

Náboženské rozpory usmrtily milióny lidí

Největší masakry protestujících katolíků se udály v 16. a 17. století, kdy Irsko zaznamenalo rozsáhlý příliv Angličanů, kteří zabrali provincii Ulster a podpořeni novým zákonem násilně omezovali a diskriminovali všechny neanglikánské věřící. Následovala navíc občanská válka ve čtyřicátých letech 17. století, v níž se Irové spojili s anglickými royalisty proti vojskům Olivera Cromwella. Ten se v roce 1649 vylodil se svou armádou na březích Zeleného ostrova a brutálně se na něm pomstil. Statisíce lidí včetně civilistů byly zabity, mnozí odešli do exilu. Naprostou většinu půdy si rozdělili Angličané.

Také následující století se neslo ve znamení katolicko-protestantských bojů. V roce 1801 byl uzavřen Akt unie, který znamenal naprostý konec irské samosprávy a začátek Spojeného království Velké Británie a Irska. Ve druhé polovině devatenáctého století sice začaly opět sílit protesty za nezávislost zeleného ostrova, ale krvavé boje trvaly až do skončení první světové války.

Hlavní irské město Dublin

Foto: Profimedia.cz

Teprve válka za nezávislost, vedená v letech 1919 - 1921 nechvalně známou Irskou republikánskou armádou (IRA), nakonec vyústila v roce 1922 v zisk vytouženého Irského svobodného státu. Severní Irsko ale nadále zůstalo součástí britského království. Do druhé světové války se Irsko nezapojilo a čtyři roky po jejím skončení opustilo britský Commonwealth a prohlásilo se republikou.

Její hlavou je prezident a o legislativu se stará dvoukomorový parlament (Oireachtas). Ten se skládá z šedesátičlenného senátu a poslanecké sněmovny, jež čítá 166 křesel. Dvě nejsilnější parlamentní strany se vyvinuly ze soupeřů z občanské války na počátku dvacátého století. Jsou jimi republikánská Fianna Fáil a křesťanskodemokratická Fine Gael.

Vzestup a pád keltského tygra

V roce 1973 vstoupila republika do Evropského hospodářského společenství a po překonání hospodářské krize v sedmdesátých letech ji nastartovaly nově přijaté reformy. Země začala úspěšně vzkvétat a z Irska se stal jeden z nejrychleji se rozvíjejících států, který si dokonce vysloužil přezdívku keltský tygr. V roce 2002 tak nic nebránilo tomu, aby země vstoupila do eurozóny a přijala novou, jednotnou měnu.

Po několika letech se však situace výrazně obrátila. Hospodářská krize a následné dluhy vyhouply v roce 2009 Irsko na první místo v žebříčku zadlužených zemí světa a nadějný stát v západní Evropě postupně upadal do čím dál větší krize. Nakonec musel na podzim následujícího roku požádat Evropskou unii o finanční pomoc.

Dluhová krize v eurozóně uvrhla Irsko znovu do recese v letech 2012 až 2013, nezaměstnanost se vyšplhala na více než 15 procent a dluh země vyšplhal k 120 procentům HDP. Z krize se však povedlo Irsku dostat velice rychle. Už v roce 2018 vykazovala země dvojnásobné HDP oproti roku 2012, stejně tak na polovinu poklesl i dluh země a nezaměstnanost spadla na předkrizovou úroveň kolem šesti procent.

Severní Irsko - Portstewart Strnad

Foto: Profimedia.cz

Hospodářství v Irsku je postaveno zejména na službách, které tvoří 60 procent ekonomiky. Výrazně se daří počítačovým technologiím, země dokonce patří k největším vývozcům softwaru na světě. Díky své daňové politice je Irsko vyhledávanou zemí pro nadnárodní korporace, ty také tvoří 14 z 20 největších firem v zemi. V Dublinu má svou mezinárodní centrálu Facebook, firma Apple z Irska operuje na několika trzích včetně Evropy a část příjmů v zemí daní například i firma Google.

Důležitý je také průmysl farmaceutický, strojírenský a chemický. Zemědělství se na irské ekonomice podílí zhruba jedním procentem, přičemž živočišná produkce vzhledem ke klimatu převažuje nad rostlinnou.

Hladomory a boje připravily Irsko o polovinu obyvatel  

Během druhé poloviny druhého tisíciletí se Irsko muselo několikrát potýkat s neúměrně vysokým úbytkem obyvatel. Příčin bylo hned několik. První z nich byly boje s Angličany, které jednak vedly k vybití stovek tisíc lidí, jednak donutily velké množství obyvatel k emigraci.

Další obrovskou ranou byly dvě vlny hladomoru v polovině osmnáctého a v polovině devatenáctého století. Na počátku dvacátého století tak míra populace činila něco přes čtyři miliony, což je v poměru k dřívějšku zhruba polovina. Tato hodnota v podstatě setrvala dodnes, při sčítání v roce 2006 na ostrově žilo 4,2 miliónu lidí. Z nich téměř třetina žije v dublinské aglomeraci.

V irských ulicích zatočili s močícími muži po svém, nastražili na ně proud používaný v ohradnících na krávy.

Foto: Profimedia.cz

Statistiky uvádějí, že v zemi svatého Patrika žijí dvě procenta lidí, kteří se dorozumí pouze irsky, 30 procent je anglicky mluvících s různou úrovní znalosti irštiny a 68 procent pouze anglicky mluvících. Oba dva jazyky jsou však uznány jako úřední.

Vliv katolické církve pomalu upadá

Zavedené náboženské poměry se v Irsku uchovaly dodnes, začátkem nového milénia se však zdá, že vliv římskokatolické církve postupně upadá. Zatímco v roce 2002 se k ní hlásilo přibližně 88 procent obyvatel, v roce 2016 už to bylo jen 78 procent. Přibližně čtyři procenta se pak hlásí k protestantismu a zbytek vyznává buďto jiné nebo žádné náboženství.

I když má převaha katolictví podobně jako například v Polsku či na Maltě silný vliv na konzervativní tvář celé země, Irsko postupně směřuje opačným směrem. V posledních letech si Irové například odhlasovali zrušení zákazu potratů či uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků