Článek
Ruský právník a politický aktivista Alexej Navalnyj je v současnosti nejviditelnějším člověkem ruské opozice. Jeho aktivity se týkají protikorupčního boje a snahou o demokratickou kontrolu voleb. Do podvědomí i v zahraničí se dostal během prostestům v letech 2011-2013.
V roce 2017 rozjel protikorupční kampaň proti ruskému premiérovi Dmitriji Medvěděvovi. Bývá často v hledáčku policie a za svou aktivitu už byl několikrát odsouzen.
BBC o něm napsala, že je nejvýraznější osobností opozice za poslední roky. Wall Street Journal ho označuje za „muže, kterého se Putin bojí nejvíce.” Přestože nikdy nezastával žádnou volenou politickou pozici, je Navalnyj vnímán jako nejsilnejším hlasem opozice v současném Rusku.
Alexej Navalnyj se narodil 4. června 1974 do rusko-ukrajinské rodiny. Vyrůstal v obci Obninsk sto kilometrů od Moskvy. Do Moskvy se pak přesunul za studiem. Vystudované má práva na Ruské univerzitě družby národů a později finance na Finanční univerzitě.
Minoritním vlastnictvím k odhalování korupce
Svoji politickou kariéru odstartoval v liberální straně Jabloko. V roce 2000 svůj vstup do strany, která mu nikdy nebyla více blízká, odůvodnil změnami ve volebním systému, jenž měl straně zabránit dosáhnout na křesla v Státní dumě, ruském zákonodárném orgánu. Ze strany musel po sedmi letech odejít pro své výrazné nacionalistické postoje.
Souběžně s politickými aktivizmem se v roce 2008 stal minoritním akcionářem velkých státních společností Rosněft, Gazprom nebo Surgutněftěgaz a přes svůj blog a sociální sítě poukazoval na možná korupční jednání a zveřejňoval interní dokumenty podniků. Pro veřejnost tak začal být vnímán jako aktivní bojovník proti korupci.
Politický aktivismus
V následujících letech se pokoušel prorazit v politice skrze nacionalistická hnutí. Většího zájmu se mu dostalo až v roce 2011, kdy se vyhranil proti vládnoucí straně Jednotné Rusko ruského prezidenta Vladimíra Putina. S jeho označením Jednotného Ruska za „stranu podvodníků a zlodějů“ tehdy souhlasila až třetina Rusů.
Navalnyj byl jedním ze zadržených v prosinci 2011 během protestů v reakci na možné falšování výsledků voleb do Státní dumy. Poprvé byl odsouzen na patnáct dní vězení, oficiálně za neuposlechnutí výzvy veřejného činitele. Už 24. prosince se znovu účastnil protestů a promlouval k demonstrantům.
Jedna z jeho výzev k veřejnosti byla, aby nedovolila Putinovi stát se znovu prezidentem. Sám odmítl v prezidentských volbách v březnu 2012 kandidovat, nevěřil ve spravedlivé volby. Den po Putinově usednutí do prezidentského křesla zatkla policie Navalného a znovu jej odsoudila k patnácti dnům za organizování protestů.
Navalnyj kandidoval v roce 2013 na moskevského starostu. Jednalo se tehdy o první přímou volbu na tento post. V ní získal na 27 procent hlasů, výrazně více než se očekávalo. Svoji popularitu se pokusil dále zužitkovat a v listopadu téhož roku byl zvolen do čela Strany pokroku, kterou už dříve podporoval.
Sjednocení opozice
V reakci na anektování Krymského poloostrova v roce 2014 a ruské aktivity na východě Ukrajiny začala výrazně růst popularita prezidenta Putina. Aby opozice v čele s novinářem Borisem Němcovem, podnikatelem Michailem Chodorkovskijm a Navalným Putinovi lépe čelila, rozhodla se sjednotit.
Vražda Borise Němcova v únoru 2015 urychlila společná jednání opozice a Navalnyj se stal jejich hlavní tváří. Přesto v parlamentních volbách 2016 získali jen 2 a půl procentního hlasu, daleko pod 5procentní hranicí pro vstup.
Navalnyj spolupracuje s protikorupčními organizacemi. V březnu 2017 se mu povedlo rozjet novou vlnu protestů, tentokrát namířených na ruského ministerského předsedu Dmitrije Medvěděva. Velkým tématem se stal na internetu zveřejněný dokument, který mapuje Medvěděvův majetek a obviňuje jej z korupce. Do měsíce mělo video na 17 miliónů zhlédnutí.
Ještě v březnu proběhly demonstrace na 95 místech v Rusku a čtyřech v zahraničí. Navalnyj byl během nich znovu zadržen. Průzkumy veřejného mínění v následujících měsících ukázaly, že veřejnost fandí demonstrantům, Navalnyj se tak rozhodl svolat další demonstrace na červen. Za to byl odsouzen na 30 dní. V říjnu pak byl už po třetí v jednom roce odsouzen do vězení na 20 dní.
Problémy se zákony
V roce 2018 se Navalnyj hodlá ucházet o křeslo prezidenta Ruské Federace. Překážkou v tom mu mohou být několik trestních stíhání a obvinění. V roce 2013 byl odsouzen k pětiletému trestu za zpronevěru. O rok později za podobné obvinění dostal 3,5 roku podmíněného trestu. K tomu mu bylo uděleno přibližně na rok domácí vězení a ruské úřady zakázaly webové stránky jeho blogu.
Všem obviněním se brání a obrátil se kvůli tomu i na Evropský soud pro lidská práva. Navíc za opakované porušování zákona o shromažďování může být odsouzen až na pět let do vězení.
I jeho vlastní příznivci Navalného kritizují za přehnaný nacionalismus a za budování kultu osobnosti podobného Vladímiru Putinovi. „Liberálové mě považují za nacionalistu a nacionalisté tvrdí, že jsem liberál“ říká o sobě.
Je ženatý a má dvě děti.
