Článek
Tento komentář byl původně natočen pro Český rozhlas Plus.
Všude se píše a hovoří o „vůdci ruské opozice“ Navalném. Realita byla jiná, a to hned dvakrát. Zaprvé žádná ruská opozice jako skutečná politická veličina neexistuje. Jsou tady rozrůzněné a často navzájem nesnášenlivé skupinky v exilu a pak zoufalí jednotlivci v Rusku, kteří musí přežívat pod tlakem totalitního státu.
Zadruhé Navalnyj mohl vypadat jako vedoucí postava protiputinovského Ruska jen v době před svým otrávením. Podařilo se mu vybudovat síť štábů po celé zemi. Jenže jeho organizace, kterou Kreml nikdy neschválil jako politickou stranu, měla stejný princip jako Babišovo ANO nebo Okamurovo SPD. Byla to skvadra jednoho muže.
Očima Saši Mitrofanova: Svoloč
I proto Navalného lidé důsledně odmítali jakoukoli spolupráci s jinými skupinami protiputinovců. Exilový politolog Vladimir Pastuchov je trefně přirovnal k bolševikům před VŘSR. Říkal, že měli svého Lenina, tedy Navalného, svého Dzeržinského, což je Marie Pěvčichová z Navalného okolí, a další připravené komisaře, tudíž žádnou koalici s žádnými demokraty nepotřebovali, ba se jí vyhýbali. Sestavovali sáhodlouhé seznamy těch, které potrestají po svém příchodu k moci.
Věděli, proč to dělají. Navalného popularita vyvěrala z ruského zvyku na jedné straně bez opory v realitě věřit v pohádky a na straně druhé z přesvědčení, že tu pohádku – v tomto případě Překrásné Rusko Budoucnosti – za ně zařídí nějaký hrdina. To měl být Navalnyj a žádný konkurent mu nesměl stát v cestě.
Navalnyj už ale není. Nejsou ani jeho ruské štáby. Putin vše dávno úspěšně rozptýlil.
Výborný ruský reportér Ilja Azar, který už je dávno v exilu, hned po politikově smrti napsal: „Nejen Navalného zabili ti zmetci. Když jsem se dozvěděl o jeho smrti, pocítil jsem kromě zloby a hrůzy okamžitě i to, že ve mně zabili jakoukoli naději, že se v Rusku ještě může stát něco dobrého, přinejmenším za mého života. Je to tak, že dokud Navalnyj žil, ačkoli byl fakticky ve vězení, než Putin odejde, ještě přežívala nějaká iracionální víra. A je konec. Zbylo jen zoufalství.“
Iracionální víra, to je výsostně ruský přístup. Je to i vysvětlení, proč se zbylí opozičníci navzájem utěšují zprávami, že se v Rusku lidé pokusili uctít Navalného památku a že v tom je naděje. Jenže těch lidí bylo po celé obrovské zemi několik stovek, maximálně tisíc. A obyvatel je v Rusku 143 milionů.
Navalnyj byl bezpochyby hrdina. Bertolt Brecht však vložil do úst svému Galileovi moudrá slova: „Nešťastná země, která potřebuje hrdiny.“
Očima Saši Mitrofanova: Vitríny pro ruské vlajky