Hlavní obsah
Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen Foto: Hannibal Hanschke, Reuters

Žena s fascinující politickou kariérou. Tak mluví političtí komentátoři o Ursule von der Leyen, političce CDU. Matka sedmi dětí zastávala v letech 2005-2009 post spolkové ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež, ve druhé vládě kancléřky Angely Merkelové byla spolkovou ministryní práce a sociálních věcí. Pak vedla německé ministerstvo obrany SRN. V červenci 2019 byla navržena a následně schválena jako příští šéfka Evropské komise.

Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen Foto: Hannibal Hanschke, Reuters
Ursula von der Leyen

Ursula von der Leyen pochází z politicky aktivní rodiny. Její otec Ernst Albrecht byl významný politik Křesťanskodemokratické unie a dlouholetý ministerský předseda spolkové země Dolní Sasko (1976-1990). Je neteří dirigenta George Alexandra Albrechta.

Ursula má pět bratrů, z nichž Hans-Holger Albrecht je prezidentem mezinárodní telekomunikační firmy Millicom International Cellular SA (MIC) a Donatus Albrecht členem představenstva investiční společnosti Aurelius.

Narodila se v roce 1958 v Ixelles v Belgii v době, kdy tam její otec pracoval pro Evropské společenství, a žila tam až do svých 13 let, kdy se rodina v roce 1971 přestěhovala do Lehrte na severu Německa. Studovala ekonomii v Gottingenu a Münsteru a pak na Londýnské škole pro ekonomii. Následně vystudovala medicínu v Hannoveru a stala se gynekoložkou.

Stejně dobře jako německy hovoří francouzsky a dobře mluví i anglicky.

Po narození dvojčat v roce 1994 se věnovala pouze dětem, v té době byly tři. Do rodiny postupně přibyly další čtyři děti. V letech 1992 až 1996 žila celá rodina v USA, kde manžel von der Leyenové pracoval na Stanfordově univerzitě. Po návratu do Německa začala Ursula von der Leyenová pracovat jako asistentka na lékařské fakultě v Hannoveru - v oddělení epidemiologie, sociálního lékařství a zdravotního systému.

Členkou CDU je od roku 1990, ale až v roce 1999 začala být politicky aktivní. V roce 2003 byla zvolena do parlamentu Dolního Saska, kde působila jako saská ministryně pro sociální záležitosti, ženy, rodinu a zdraví. Do Německého spolkového sněmu byla poprvé zvolena na podzim 2009 a současně získala místo ve vládě.

Už v roce 2005 se však stala ministryní pro rodinu, seniory, ženy a mládež, kdy prosadila tvrdší postup proti dětské pornografii. V roce 2009 se stala ministryní sociálních věcí a od roku 2013 do července 2019 vedla ministerstvo obrany. Vyjednala v květnu 2014 propuštění pozorovatelů mise OBSE na Ukrajině, kde byl zajat i český podplukovník Josef Přerovský. Prosadila dodávky zbraní pro irácké Kurdy bojující s Islámským státem, ale postavila se proti dodávkám zbraní na Ukrajinu. Opakovaně však čelila kritice, že armádní vybavení není v dobrém stavu.

V roce 2015 kritizovala Maďarsko za tvrdý postup proti migrantům na hranicích se Srbskem.

Je zastánkyní větší integrace EU a ráda by viděla, kdyby se EU stala federací. Podporuje také společné ozbrojené síly EU bez likvidace národních armád. Podporovala působení německý jednotek v zahraničních misích v Somálsku, Súdánu, Jižním Súdánu, Mali, Libérii a Středoafrické republice. Byla také pro odklad stažení německých vojáků z Afghánistánu. Je zastánkyní výraznější role EU v zahraniční politice.

Tvrdě kritizuje brexit, který je podle ní bublinou prázdných slibů populistů, na který doplácejí všichni. Varovala, že odchod Británie bez dohody představuje nejhorší možný začátek pro budoucí vztahy EU a Británie.

Spekulovalo se o ní jako o možné generální tajemnici NATO nebo o nástupkyni Angely Merkelové v čele CDU, ale tou se stala Annegret Kramp-Karrenbauerová. Při hlasování v europarlamentu 16. července 2019 obdržela Ursula von der Leyenová 383 hlasů ze 747 a byla tedy většinou pouhých devíti hlasů zvolena novou předsedkyní Evropské komise. Jeana-Claudea Junckera by měla nahradit od 1. listopadu 2019.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků