Angela Merkelová

Angela Dorothea Merkelová byla první ženou a političkou z bývalého Východního Německa v čele berlínského kancléřství. Její kritici tvrdili, že nemá charisma. Ona ale prokázala, že je pragmatičkou, která se vypracovala na nejmocnější političku Evropy. V čele Německa Merkelová, kterou Němci přezdívají "Mutti", stála od roku 2005 do roku 2021.

Do tradičně katolického vedení křesťanských demokratů (CDU) tato evangelička nastoupila po dlouholetém kancléři a architektovi německého sjednocení Helmutu Kohlovi a Wolfgangu Schäubleovi. Kohl odstoupil kvůli neúspěchu ve volbách a Schäuble proto, že neustál skandál ohledně tajného financování strany. CDU vedl jen dva roky.

Jakmile se skandál dostal na veřejnost, zachovala se bývalá Kohlova spojenkyně Merkelová energicky a neváhala v novinovém článku svého mentora a muže, jenž ji do vlády dostal, kritizovat. Kohl odmítal zveřejnit jméno dárce dvou miliónů marek straně. Tvrdil, že slíbil mlčenlivost.

Otřesená CDU, navíc poprvé od počátku 80. let v opozici, potřebovala začít od znova a Merkelová byla k dispozici. Jestliže její postup vůči Kohlovi vyvolal dojem, že je pouze ambiciózní političkou chopící se bezohledně příležitosti, měli kritici teprve poznat její umění dosahování kompromisu.

Časopis Forbes ji od roku 2006 do roku 2020 každoročně označoval za nejmocnější ženu světa. Výjimkou byl rok 2010, kdy se umístila až na čtvrtém místě za Michelle Obamovou, Irene Rosenfeldovou a Oprah Winfreyovou.

Angela Merkelová, rozená Kasnerová, se narodila 17. července 1954 v Hamburku, ale vyrůstala v braniborském Templinu v bývalé NDR. Její otec byl evangelický farář, matka učitelka.

Merkelová vystudovala fyziku na univerzitě v Lipsku a pak pracovala na institutu fyzikální chemie ve východoberlínské akademii věd. V roce 1986 získala titul doktorka přírodních věd.

V květnu 2009 v televizi ARD řekla, že se ji v době, kdy se ucházela o místo na univerzitě, snažila získat pro spolupráci východoněmecká státní bezpečnost Stasi. Spolupráci Merkelová podle svých slov okamžitě odmítla.

Od podzimu 1989 se naopak angažovala ve východoněmeckém Demokratickém hnutí (DA) a v březnu 1990 se stala zástupkyní mluvčího poslední vlády NDR. V srpnu téhož roku vstoupila do Křesťanskodemokratické unie (CDU) a o čtyři měsíce později byla zvolena do Spolkového sněmu.

Působila mimo jiné jako spolková ministryně pro záležitosti žen a mládeže a jako ministryně životního prostředí. Než po Kohlovi v prosinci 2004 převzala post předsedkyně, byla místopředsedkyní i generální tajemnicí CDU a předsedkyní zemské organizace strany v Meklenbursku-Předním Pomořansku. V roce 2005 přivedla stranu k vítězství ve volbách.