NASA

NASA neboli Národní úřad pro letectví a kosmonautiku je od roku 1958 americkým synonymem pro dobývání vesmíru. U kolébky této instituce, která hospodaří s rozpočtem přes 20 miliard dolarů (2021), stála nejen touha poznávat, ale také velmocenské soupeření mezi Moskvou a Washingtonem. Zvláště poté, co SSSR vyslal do vesmíru jako první družici a poté i člověka.

V poměrně krátkém čase NASA díky velkorysému financování dosáhla řady úspěchů. Mezi ně kromě vyslání vlastních družic a prvního amerického kosmonauta patřilo především historické přistání na jiné planetě v podání sondy Mariner 2, která úspěšně přistála na Venuši v roce 1962. Pomyslné vítězství ve vesmírných závodech však USA přinesly až mise Apollo v roce 1969 spolu s dalšími přistáními pilotovaných modulů na povrchu Měsíce.

I po skončení studené války NASA pokračovala v poměrně rozsáhlém programu průzkumu vesmíru, a to především vysíláním satelitů a sond, budováním Mezinárodní vesmírné stanice ISS či vývojem technologií, které mají umožnit i dva další velké cíle - vybudování základny na Měsíci a pilotovaný let na Mars.

Pro veřejnost se NASA prezentuje především nádhernými snímky vzdálených galaxií pořízených pomocí Hubbleova teleskopu (společný projekt s Evropskou kosmickou agenturou) nebo online záběry z robotických vozítek, jejichž mise na povrchu Marsu překonaly očekávání.

Na kontě má i vyslání sond Pioneer a Voyager. Ty míří na hranice sluneční soustavy poté, co prolétly kolem Jupiteru, Saturnu, Uranu, Neptunu. Zpět na Zemi navíc poslaly barevné snímky těchto plynných obrů. Neméně důležité je však i prozkoumávání Země z vesmíru, ať jde o zmapování povrchu, podklady pro předpověď počasí nebo tvorbu klimatických modelů. Astronauti na misích navíc provádějí řadu experimentů, které vedou k novým objevům v širokém spektru oborů lidského poznání.

Fungování NASA s sebou nese i tragické neúspěchy či opakované obviňování ze zbytečného plýtvání veřejnými prostředky. Mezi nejčernější dny v historii agentury patří 28. leden 1986, kdy krátce po startu vybuchl raketoplán Challenger spolu se sedmičlennou posádkou. V roce 2003 pak zkáza raketoplánu Columbia vedla k rozhodnutí, že bude program letů do vesmíru s využitím raketoplánů postupně zastaven. K poslednímu letu raketoplánu pak došlo v červnu 2011.

NASA v současné době nemá odpovídající náhradu, ve věci dopravy na ISS je tak závislá na starých ruských sojuzech. Postupem času by se agentura mohla spoléhat na komerční stroje společností Boeing a SpaceX.

NASA se ale umí z chyb poučit. Poté, co v roce 1999  přišla o dvě velké a poměrně drahé sondy Mars Climate Orbiter a Mars Polar Lander vyslané k rudé planetě, začala agentura sázet na menší, méně nákladné, specializované sondy. V případě sondy Polar Lander došlo k poměrně banální chybě, kdy někdo v rámci nadnárodní spolupráce nepřepočítal americké stopy na evropské metry.

Novým impulsem pro fungování NASA se do budoucna může stát vzrůstající konkurence. Ta přichází především v podobě ambiciózního programu Číny nebo neustále přibývajících komerčních projektů, které se zaměřují na vesmírnou turistiku a vynášení satelitů. Zároveň existuje problém s množícím se odpadem na oběžné dráze, s nímž vzrůstá riziko dalších letů do vesmíru.