Článek
Jak nyní informoval server IFLScience nebo list The New York Times, družice amerického vesmírného úřadu NASA jménem Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) mohla zahlédnout dávno ztracenou kosmickou loď Luna 9, 60 let poté, co zmizela.
„Bylo to tehdy (v roce 1966 – pozn. red.) vůbec první měkké přistání na jiném nebeském tělese,“ připomněla Evropská kosmická agentura (ESA). „Otevřelo to cestu pilotovaným letům na Měsíc tím, že to rozptýlilo obavy, že povrch je nebezpečný tekutý písek.“
Sonda byla v provozu tři dny, než se vybily baterie a ztratila spojení s vědci na Zemi. Po přistání zveřejnil SSSR odhadované souřadnice místa přistání Luny 9 v sovětských novinách Pravda. Kvůli nejistotě ve výpočtech se však sonda mohla nacházet i desítky kilometrů od zveřejněných souřadnic. V uplynulých letech jsme sice získali mnohem detailnější pohled na povrch Měsíce, ale tento kus historie kosmických letů se objasnit nepodařilo.
„Kamera s úzkým zorným úhlem Lunar Reconnaissance Orbiter Camera (LROC) snímkuje Měsíc nepřetržitě od roku 2009 a poskytuje jedinečný záznam přírodních i člověkem vytvořených povrchových útvarů s rozlišením až 0,25 m na pixel. Identifikace umělých objektů v takto rozsáhlém souboru dat však zůstává výzvou kvůli proměnlivému osvětlení, složitému pozadí a malým rozměrům mnoha cílů v pixelech,“ popsal výzkumný tým v nové studii, která vyšla 21. ledna v odborném časopise npj Space Exploration.
Vědci se to pokusili napravit „vycvičením“ speciálního algoritmu strojového učení, aby v datech LROC vyhledával známky přistávacích modulů na Měsíci. Po „výcviku“ byl algoritmus konfrontován s dosud neviděnými snímky známých míst přistání a dokázal je s vysokou jistotou identifikovat. To zahrnovalo i pozdější přistávací modul Luna 16.
Poté tým působící v Británii, USA a Japonsku nasadil algoritmus na hledání sondy Luna 9. Ačkoli nález zdaleka není definitivní, experti se domnívají, že identifikovali možné místo posledního spočinutí kosmické lodi.
Bude zapotřebí další focení měsíční oblasti
„Model detekoval shluk kandidátských artefaktů poblíž 7,03° s. š., –64,33° v. d., které splňují několik nezávislých testů pravděpodobnosti: opakovatelnost při různých geometriích osvětlení, prostorové vzdálenosti odpovídající očekávanému rozptylu součástí mise a místní topografii odpovídající plochému horizontu zaznamenanému na panoramatech z povrchu Luny 9,“ napsali badatelé.
Upozornili však, že výsledky nepředstavují definitivní důkaz nalezení přistávacího modulu. „Nicméně identifikují věrohodné místo pro cílené opětovné snímkování,“ doplnili.
Doporučují tak cílené opětovné snímkování pomocí LROC nebo budoucích orbiterů, aby se ověřilo, zda byla Luna 9 skutečně nalezena.
Luna 9
Před 60 lety, 3. února 1966, si Sovětský svaz připsal další prvenství ve vesmírném závodě se Spojenými státy. Sonda Luna 9 jako první člověkem vyrobený objekt měkce přistála na Měsíci. Automatický přístroj pořídil první snímky z jeho povrchu a zároveň definitivně potvrdil předpoklad, že je měsíční povrch pevný a je na něm možné bezpečně přistát.
Sonda odstartovala do vesmíru o čtyři dny dříve na nosné raketě Molnija-M z kosmodromu Bajkonur v dnešním Kazachstánu. Přistávací modul, vážící 99 kilogramů, dosedl na Měsíc v oblasti Oceánu bouří. Poté sonda spustila automatickou sekvenci, během níž se otevřel vzduchotěsný kontejner chránící přístroje uvnitř.
Dveře kontejneru, připomínající čtyři okvětní lístky, zároveň sloužily k vyrovnání polohy sondy. Ta totiž nejprve přistála rychlostí 22 kilometrů v hodině a od povrchu se následně několikrát odrazila. Kontakt se sondou vědci udrželi do 6. února 1966, do té doby Luna 9 poslala devět snímků.
První americká sonda na Měsíci přistála až čtyři měsíce po Luně 9, Surveyor 1 byl však pokročilejší. Díky využití solární energie s ním vědci byli v kontaktu ještě sedm měsíců po přistání, během nichž stihl Surveyor pořídit kolem 11 000 fotografií.
Zdroj: ČTK, Novinky
