Článek
Těleso označované jako (612533) 2002 XV93 patří mezi takzvané transneptunické objekty, tedy vzdálená ledová tělesa za dráhou Neptunu, která pocházejí z raného období Sluneční soustavy. Nachází se v Kuiperově pásu, rozsáhlé oblasti za dráhou Neptunu, kde obíhají tisíce podobných ledových těles. Vědci tuto oblast považují za pozůstatek raného období soustavy.
V době pozorování se těleso nacházelo asi 5,5 miliardy kilometrů od Slunce, tedy přibližně 37krát dál než Země. Kolem Slunce oběhne jednou za 247 let.
Průměr tělesa dosahuje přibližně 500 kilometrů, takže je výrazně menší než trpasličí planety Pluto nebo Eris. Podle dosavadních představ by ale objekt takové velikosti neměl být schopný dlouhodobě udržet atmosféru. Jeho gravitace je totiž příliš slabá na to, aby kolem sebe dokázala udržet plyny po miliardy let.
Právě proto vědce nové pozorování, o kterém vyšla tento měsíc odborná studie v časopise Nature Astronomy, překvapilo.
Milionkrát řidší než na Zemi
Atmosféra objektu je podle odhadů pět- až desetmilionkrát řidší než atmosféra Země. Ve srovnání s Plutem je asi padesátkrát až stokrát řidší. Tvořit ji může metan, dusík nebo oxid uhelnatý.
„Objev naznačuje, že některá malá ledová tělesa ve vnější části Sluneční soustavy nemusí být zcela neaktivní a neměnná, jak jsme si dosud mysleli,“ uvedl podle agentury Reuters hlavní autor studie Ko Arimatsu z Národní astronomické observatoře Japonska.
Vědci nyní pracují se dvěma hlavními možnostmi, jak atmosféra vznikla. První předpokládá, že plyny unikají z nitra tělesa díky takzvanému kryovulkanismu, tedy chladné obdobě sopečné činnosti. Na rozdíl od sopek na Zemi by přitom z nitra neunikala roztavená hornina, ale zmrzlé plyny a led.
Druhá možnost počítá s tím, že plyny uvolnila relativně nedávná srážka s jiným menším ledovým tělesem.
Pokud by se jednalo pouze o pozůstatek po srážce, mohla by atmosféra během dalších let nebo desetiletí postupně zmizet. Pokud by ale přetrvala, naznačovalo by to, že je průběžně doplňována z nitra objektu.
Objev zároveň naznačuje, že i velmi vzdálené a extrémně chladné světy mohou být mnohem aktivnější, než se dosud předpokládalo.
Pomohl zákryt vzdálené hvězdy
Astronomové těleso zkoumali pomocí pozemních teleskopů v japonských městech Kjóto, Nagano a Fukušima při takzvaném zákrytu hvězdy. K tomu dochází ve chvíli, kdy objekt z pohledu Země přejde před vzdálenou hvězdu a dočasně zakryje její světlo.
Právě jemné změny jasnosti hvězdy během zákrytu umožnily vědcům odhalit známky přítomnosti velmi tenké atmosféry. Podobná pozorování patří mezi nejpřesnější metody, jak zkoumat vzdálená tělesa na okraji Sluneční soustavy.
Objekt pravděpodobně obsahuje vodní led, horniny a organické látky bohaté na uhlík. Mohl tak vzniknout už v raném období formování Sluneční soustavy před více než 4,5 miliardy let.
V souvislosti se zmiňovanou trpasličí planetou Pluto stojí za připomenutí i dubnové vyjádření šéfa americké NASA Jareda Isaacmana, podle kterého by se Pluto mělo vrátit mezi planety. To bylo přitom mezi trpasličí planety překlasifikováno Mezinárodní astronomickou unií v roce 2006, část astronomů ale s tímto rozhodnutím dodnes nesouhlasí.
