Hlavní obsah

K astronomii ho přivedla babička, teď fotí komety a polární záře

Opava

V oboru astrofotografie má devětatřicetiletý Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě už řadu úspěchů. Jeho fotky vzácných nebeských úkazů z celého světa zaujaly nejen v Česku, ale i v zahraničí. Například fotografie polární záře s kometou vybrala NASA jako prestižní snímek dne.

Foto: archiv Petra Horálka

Astrofotograf Petr Horálek při focení

Článek

Ačkoli jste univerzitní pedagog, já vás vnímám hlavně jako dobrodruha, cestovatele a fotografa vzácných zážitků.

Ano, cesty po světě za vzácnými nebeskými úkazy i pohledy jsou spojené s nespočtem cestovatelských zážitků. Už to vydalo i na několik knih. Další mám právě rozepsanou. Nejúžasnější jsou přitom ty cesty, při kterých musím cestovat mnohdy do neznámých nebo nedostupných oblastí a spolehnout se na pomoc místních. Lidé prostě dokážou být tak hodní, ochotní a nápomocní, a to napříč všemi kulturami, národy, etnickými skupinami…

Co nejzajímavějšího jste zatím zažil a spatřil?

Byla to například jedinečná úplná zatmění Slunce. Jedno hluboko v centrální Africe, jiné za covidu ve 13 kilometrech nad zemí v letadle. Zažil jsem i unikátní pohledy ke hvězdám, Mléčné dráze, daleko od míst, kde člověk běžně kráčí. Nad hlavou mi tančily polární záře v těžce dostupných místech severní Skandinávie. A nesmím zapomenout na nádherné výhledy k bohatě hvězdné noční obloze na ostrovech, kde nikdo a nic, snad kromě krabů, nežije.

Jaké vzácné úkazy jsme mohli na obloze vidět letos?

Tento rok byl jedinečný hlavně z hlediska komet. Hned v lednu se objevila vlasatice C/2024 G3 ATLAS, která se stala po kometě McNaught, po dlouhých 18 letech, shodou okolností na den přesně, další zaznamenatelnou na denní obloze. V říjnu potom ukázala překrásné ohony kometa C/2025 A6 Lemmon.

A v posledních době se také dá, byť jen většími přístroji, zaznamenat interstelární kometa 3I/ATLAS, která vzbuzuje vášně i mezi odborníky. A také se nám daří, díky vysoké aktivitě Slunce a velmi dobré informovanosti lidí, zaznamenávat slabší polární záře i z Česka.

Foto: archiv Petra Horálka

Petr Horálek rád fotí polární záře. Tuto zachytil v Česku u Benešova nad Černou.

A co nás na obloze čeká v roce 2026?

Příští rok bude ještě zajímavější. Čekají nás četná nebeská uskupení jasných planet s Měsícem, maxima známých meteorických rojů za dobrých podmínek, ale hlavně zatmění Měsíce a Slunce.

Právě zatmění Slunce 12. srpna 2026 bude jako úplné pozorovatelné z nedalekého Španělska. V Česku bude vidět jako výrazné částečné zatmění. Do Španělska se za ním chystám pochopitelně i já. Jak by také ne, vždyť půjde o nejblíže položené úplné zatmění Slunce k českému území až do roku 2081!

Pojďme k vašim letošním úspěchům. Se svými snímky jste zabodoval v jedné velmi prestižní soutěži…

Jde o výběr Capture the Atlas, který každoročně organizuje věhlasný americký fotograf Dan Zafra. Každý rok vybírá 25 nejlepších fotografií v několika kategoriích, kromě Fotografa polární záře je to také Fotograf Mléčné dráhy. A letos jsem byl poctěn oběma těmito cenami, v obou případech jsem zachytil něco vzácného.

Ve výběru snímků Mléčné dráhy Zafru zaujal můj záznam širokého pohledu do roviny naší Galaxie, našeho hvězdného ostrova, v době úplného zatmění Měsíce 14. března 2025 nad observatoří Cerro Tololo v Chile.

V případě snímku polární záře šlo o unikátní kompozici struktur aurory hned vedle ohonů jasné komety C/2025 A6 Lemmon, obojí zachycené nad zamrzajícím jezerem u švédské obce Skaulo.

Mít na jednom obrázku jasnou kometu a polární záři, to je sen každého astrofotografa. A já jsem měl to štěstí tuhle nádheru zaznamenat hned dvakrát: z již zmíněného Švédska, ale také o několik dní dříve z Česka.

Foto: archiv Petra Horálka

Horálkův oceněný snímek Mléčné dráhy z Chile

Snímek polární záře s kometou z Česka si vybrala i NASA jako prestižní snímek dne. Jak fotka vznikla?

Že bude kometa jasná, se vědělo už několik týdnů dopředu. Ale počasí nám nepřálo. Jak se ukázalo, po dlouhých dnech první a na dlouhé dny poslední příznivé počasí mělo být 18. října. Na ten den jsem si tedy zrušil všechny pracovní povinnosti a k večeru se vydal na předem vybrané místo u Sečské přehrady, kde jsem chtěl vlasatici zaznamenat spolu s Velkým vozem přímo nad hladinou.

Jak jsem ji začal fotit, všiml jsem si na snímcích, že její ohon je opravdu divoce rozevlátý, jak na něj fouká silný sluneční vítr. A přišlo překvapení: ten samý divoký sluneční vítr jen o hodinku později zasáhl i vrchní vrstvy zemské atmosféry a rozsvítil polární záře.

Kometa s rozevlátým ohonem se tak vznášela nad dokonale klidnou hladinou Sečské přehrady obklopené stromy v podzimních barvách a nad severem ještě do červena svítila záře.

Výběr článků

Načítám