Hlavní obsah

Země na loňské „kosmické střelnici“: rok pozorování rekordních průletů a nová éra planetární obrany

Rok 2025 se do historie astronomie zapsal jako období, kdy se naše schopnost monitorovat objekty v okolí Země opět výrazně zlepšila. Především jsme překonali „magickou“ hranici 40 000 katalogizovaných a průběžně sledovaných blízkozemních asteroidů. Takže se dá říct, že okolí Země máme již opravdu velmi dobře prozkoumáno. Asi 95 procent potenciálně rizikových objektů o velikosti větší než 140 metrů již pravděpodobně známe.

Foto: ESA-Science Office

Ilustrační obrázek asteroidu

Článek

Nedávno na to upozornil magazín BBC Sky at Night. Pokud se k nám něco v současnosti blíží, obvykle o tom víme dřív, než to proletí kolem. A pokud nás nějaký vesmírný kámen opravdu „zblízka“ překvapí, pak je zpravidla velmi malý. Některé takové průlety opravdu loni trhaly rekordy, pokud jde o těsnou blízkost k Zemi. Většinou šlo naštěstí o velmi malé „kameny“.

Většina z dnes katalogizovaných 40 000 blízkozemních objektů je na stupni rizika pro Zemi 0. Více než 99 procent ze známých potenciálně (teoreticky) nebezpečných objektů větších než 140 metrů v průměru (těch je v okolí Země asi 2300) je pro příštích 100 let prakticky naprosto neškodných. K únoru 2025 existovalo pouze 21 objektů, které nebylo možné zcela vyloučit jako potenciální hrozbu pro Zemi během nejbližších 100 let.

Ty největší asteroidy (nad kilometr), které by mohly ohrozit existenci civilizace, už pravděpodobně známe téměř všechny. Současné úsilí se proto soustředí na objekty „střední váhy“ (100–300 metrů), které by svojí hmotností mohly zničit nějakou oblast na Zemi. Těchto objektů však zatím známe jen zhruba 30 procent.

Evropská kosmická agentura (ESA) a americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) proto stále aktualizují seznamy všech asteroidů, které mohou Zemi ohrozit.

Rekordní přiblížení: Meteoroid 2025 UC11

Největší pozornost vzbudil objekt 2025 UC11, který se 30. října 2025 stal podle ESA nejbližším sledovaným tělesem v historii, jež se nesrazilo se Zemí. Tento drobný objekt o průměru jen 40 až 90 centimetrů proletěl pouhých 230 kilometrů nad hladinou jižního Atlantiku. Pro srovnání, tato výška je nižší než dráha mnoha umělých družic Země (včetně Mezinárodní kosmické stanice ISS).

Ačkoliv byl 2025 UC11 tak malý, že by v případě vstupu do atmosféry neškodně shořel, jeho včasná detekce pouhých sedm hodin před nejbližším přiblížením byla triumfem moderních technologií. Dnes tedy dokážeme vysledovat i objekt menší než metr, který se řítí vesmírem v těsné blízkosti naší planety.

Kromě něj rok 2025 přinesl i další těsné průlety, jako byl asteroid 2025 TF (428 km nad Antarktidou) nebo 2025 BP6 (3300 km nad povrchem), oba o průměru 1–3 metry.

Zdánlivá hrozba: Asteroid 2024 YR4

Zatímco drobné meteoroidy nás fascinovaly svou blízkostí, asteroid 2024 YR4 vyvolal na začátku roku 2025 skutečné napětí. Tento objekt o odhadované velikosti 40 až 100 metrů by mohl být pro Zemi skutečně potenciálně rizikový. V jedné fázi výpočty ukazovaly dokonce více než jednoprocentní pravděpodobnost srážky se Zemí v roce 2032.

Díky intenzivnímu sledování největšími dalekohledy světa však astronomové dokázali vzápětí jeho dráhu zpřesnit natolik, že již k 25. únoru 2025 bylo riziko srážky se Zemí zcela vyloučeno. Zároveň se ukázalo, že jestli je zde nějaká srážka trochu pravděpodobná, pak je to srážka tohoto asteroidu s Měsícem, kde nenapáchá vážnější škodu.

Tento případ ukázal, jak důležitá je mezinárodní spolupráce při koordinaci naší planetární obrany. Je velmi důležité, aby mezinárodní společenství reagovalo na hrozbu z vesmíru jednotně a připraveně.

Podobně se podle NASA v roce 2021 vědcům povedlo vyloučit srážku Země s potenciálně rizikovým asteroidem Apophis během nejméně příštích 100 let.

Rychle rotující „vesmírná káča“: asteroid 2025 OW

Dalším zajímavým úkazem loňského roku byl podle webu Tech Explorist objekt 2025 OW. Tento 60metrový balvan proletěl kolem Země v červenci 2025 ve vzdálenosti 1,67krát větší, než kolem nás obíhá Měsíc, ale zaujal svou vysokou rychlostí rotace.

Kolem své osy se otočí jednou za 90 až 180 sekund. Protože se při takovém „tanci“ nerozpadl, jde patrně o velmi pevný kus skály, nikoliv jen o hromadu suti. Za jeho divokou rotaci může speciální fyzikální efekt, kdy sluneční světlo dopadající na nerovný povrch planetky působí jako jemný, ale vytrvalý motor, který těleso dlouhodobě roztáčí.

Výběr článků

Načítám