Článek
Astronaut, který se účastnil pěti vesmírných misí na palubách raketoplánů Columbia, Discovery a Atlantis a který ve vesmíru – především na tehdejší ruské (původně sovětské) orbitální stanici Mir – strávil podle NASA celkem 161 dnů, se stal v USA vesmírnou legendou 90. let.
Peklo Vietnamu na vlastní kůži
I John Blaha, stejně jako Eugene Cernan, další astronaut s českými kořeny, studoval na Purdue University v Indianě. Poté nastoupil v roce 1967 k americkému letectvu. Válka ve Vietnamu byla v plném proudu a mladý letec procházel v pilotním kokpitu celým jejím peklem. Absolvoval 361 bojových letů a často unikal smrti jen o vlásek. V letech 1973 až 1977 létal jako zkušební pilot pro britskou RAF a později byl povýšen až na velitelství USAF v Pentagonu.
Tady ho zastihla v roce 1980 zpráva, která navždy změnila jeho život. Jako jeden z nejzkušenějších amerických pilotů byl vybrán mezi astronauty nového kosmického programu NASA. Na scénu přišly raketoplány.
Cesta do vesmíru byla ale dlouhá. Poprvé usedl do raketoplánu Discovery jako pilot až v březnu 1989. Pětidenní mise však prokázala jeho schopnosti, a tak už v listopadu téhož roku – opět jako pilot – startoval s Discovery znovu.
V srpnu 1991 se stal velitelem raketoplánu Atlantis a v kosmu strávil takřka devět dnů.
Zahradníkem na Miru
Velitelem byl i v říjnu 1993, kdy s raketoplánem Columbia zůstal na orbitě celé dva týdny. To vše ale mělo být jen rozcvičkou na dobu o tři roky později. Tehdy se pro Johna Blahu stalo na 118 dnů druhým domovem místo 400 kilometrů nad povrchem Země, kde lze východ Slunce spatřit každých 90 minut.
Tím místem byl Mir, tehdy jediná dlouhodobě obydlená vědecká stanice ve vesmíru, vybudovaná postupným propojením základního modulu Mir s moduly Kvant, Kvant-2, Kristall, Spektr a Priroda a dokovacím modulem. V té době největší umělé kosmické těleso s celkovou hmotností 130 tun bylo velké jako šest autobusů. Na jeho palubě, kde mohlo žít a pracovat až šest kosmonautů, byly stovky vědeckých přístrojů i předměty denní potřeby.
John Blaha na palubě Miru
John Blaha se začal učit rusky a připravovat se na čtyřměsíční pobyt. Dne 16. září 1996 odstartoval v raketoplánu Atlantis vstříc této vesmírné laboratoři. Po přistání zůstal na Miru, kde se účastnil řady vědeckých experimentů, až do 22. ledna 1997, kdy se zpět na Zemi vrátil tímtéž raketoplánem. Celkem na oběžné dráze v rámci této mise strávil 128 dní, připomíná NASA.
Blaha se na Miru stal i „kosmickým zahradníkem“. S úsměvem vzpomínal, jak měl na starosti záhonek pšenice: „Na mém kosmickém políčku rostlo 32 rostlinek pšenice. Sám jsem je vysel, každý den se o ně staral a nakonec jsem je pyšně přivezl do pozemské laboratoře. Pšeničné klasy vypadaly na první pohled skvěle. Když je ale začal zkoumat pozemský šéf experimentu Frank Salisbury z univerzity v Utahu, neskrýval své zklamání. Úroda veškerá žádná, klasy byly hluché. Vývoj rostlinek se z ničeho nic zastavil a zrna zakrněla.“
Příčina Blahova pěstitelského neúspěchu není dodnes zcela objasněna. Pravděpodobně ho způsobil etylen v ovzduší stanice, který pšenici škodí.
Chtěl volit z vesmíru
Blaha se ale i tak stal jedním ze 104 kosmonautů a astronautů, kteří měli tu šanci na Miru pracovat. Tento komplex „umřel“ po 15 letech provozu 23. března 2001, kdy byl záměrně naveden do zemské atmosféry, kde z větší části shořel.
K Blahově pobytu na Miru se váže také historka, která ho proslavila i daleko mimo vesmírnou komunitu. To, když se kvůli své misi nemohl zúčastnit amerických prezidentských voleb v listopadu 1996.
