Článek
Apollo navazuje na předchozí program Mercury, pojmenovaný podle římského boha Merkura. Přesto existuje fascinující česká stopa, propojující alespoň částečně tento americký sen s rodinou exulantů od Kolína. Příběh bratří Součkových ukazuje, že cesta ke hvězdám vede přes odvahu v kokpitu i precizní inženýrskou práci v zázemí.
Vozataj vymění Prahu za Oklahomu
Píše se rok 1865 a v Ovčárech na Kolínsku se rodí Jan Souček. Jeho otec Matěj, ač c. k. strážmistr u vozatajstva v Praze se slušným a jistým platem, neustále sní o lepším světě za oceánem. Dobrodružné srdce ho nakonec v červnu 1875 dostane na palubu jedné z lodí mířících k americkým břehům. V Brémách se naloďuje i se všemi dětmi, přičemž nejmladšímu je pouhých pět měsíců. Rodina nakonec přes Nebrasku a Oklahomu zakotvuje v Medfordu.
Matějův syn Jan, nyní již John, se žení s Lydií Pishnyovou, dívkou s rovněž silnými českými kořeny.
Protože John hluboce miluje řeckou mytologii, jeho děti dostávají jména jako vystřižená z antických bájí: Myrrha, Venus, Ormus, Romus, Apollo (24. února 1897 – 19. července 1955) a Zeus (19. března 1899 – 16. června 1967). Právě tato dvě jména jsou klíčem k našemu příběhu o dobývání nebes.
Stratosféru pokoří s hydroplánem
Mladší z bratrů, Apollo Souček, se brzy po absolvování Námořní akademie stává hvězdou první velikosti. Poprvé se proslavuje v roce 1929, kdy během dvou měsíců vytváří dva světové výškové rekordy, jak připomíná Národní muzeum letectví a kosmonautiky ve Washingtonu.
Se svým dvouplošníkem s otevřeným kokpitem Wright Apache doslova prostřeluje hranici stratosféry a vytváří výškový rekord 11 930 metrů nad mořem. O měsíc později dosahuje ještě neuvěřitelnějšího výkonu, když dosahuje výšky 11 750 metrů s hydroplánem.
Apollo Souček jako pilot U. S. NAVY
V roce 1930 pak podle webu Oklahoma Historical Society dosahuje absolutního maxima pro veškerá letadla, a to výšky 13 157 metrů, což na dlouhou dobu definuje limity tehdejších pístových letadel a otevírá cestu k budoucímu dobývání stratosféry. Součkovy poznatky z výškových letů posouvají vpřed i vývoj meteorologie, fyziky i výzkum podporující udržení životních funkcí pilota v extrémním prostředí.
Je to věda praktikovaná na vlastní kůži. Při jednom z letů uniká Apollo smrti jen o vlásek. Po srážce s jiným letounem vyskakuje z kokpitu v posledním okamžiku a padák se mu po mnoha marných pokusech otevírá až těsně nad zemí.
Let do stratosféry díky moudrosti Eskymáků
Tajemstvím pomáhajícím Apollo Součkovi přežít v otevřeném kokpitu ve výšce přes 13 kilometrů je mistrovské dílo konstruktérů v čele s jeho bratrem Zeusem. Přežít v mrazu až −75 °C v takové výšce se tehdy zdá prakticky nemožné.
Součkův tým proto místo neexistujících technologií vsází na staletími prověřenou moudrost Eskymáků. Kombinézu a helmu vyrábějí po jejich vzoru z ovčí kožešiny s voděodolnou impregnací. Helma připomíná spíše strašidelnou masopustní masku, ale spolu se speciálně zkonstruovaným dýchacím přístrojem, vhánějícím vzduch do plic i při extrémně nízkém tlaku, dokáže udržet pilota při životě na samotné hranici tehdejšího poznání.
Lt. Apollo Soucek flew an open cockpit Wright Apache fighter to a world record altitude of over 43 thousand feet. He wore this fur helmet to keep warm during the flight today in 1930. pic.twitter.com/yNXLVgnF0a
— National Air and Space Museum (@airandspace) June 4, 2025
Pozadu nezůstává ani Zeus, který v květnu 1928 s obřím hydroplánem PN-12 překonává hned několik světových rekordů v délce a trvání letu. Svými výkony dokazuje, že dokonalá technická příprava stroje umožňuje posouvat hranice možného stejně efektivně jako pilotní odvaha.
Inženýr Zeus a ozvěny v hlase Ameriky
Zatímco Apollo je tváří rekordů, jeho bratr Zeus Souček se stává mozkem technického pokroku. Jako uznávaný konstruktér a manažer v leteckém průmyslu působí v čele oddělení vyvíjejících technologie nezbytné pro přežití v extrémních výškách.
Právě Zeusova schopnost propojující vizi s technickou realizací umožňuje jeho bratru Apollovi přežít tam, kde jiní končí.
Za druhé světové války slavný rekordman Apollo mění výškové lety za strategické velení. V dubnu 1942 stojí na palubě letadlové lodi USS Hornet (CV-8) jako klíčový letecký důstojník. Právě pod jeho dohledem a z jeho paluby startuje historicky první odveta za Pearl Harbor – slavný Doolittlův nálet na Tokio.
Ačkoli sám v kokpitu bombardéru nesedí, je to on, kdo odpovídá za bezpečný start těžkých strojů z krátké paluby uprostřed oceánu. Svoji válečnou cestu korunuje v roce 1945, kdy se stává prvním velícím důstojníkem letadlové lodi USS Franklin D. Roosevelt, a to přímo při jejím uvedení do služby 27. října 1945.
Během aktivní služby poskytují oba bratři v roce 1952 rozhovor československé redakci Hlasu Ameriky. S hrdostí hovoří o svém původu a rodičích: „U nás v Oklahomě jsme vždy mluvili česky. A netřeba dodávat, jak často nám rodiče i babička vyprávěli o krásných a nezapomenutelných tradicích českého lidu.“ Jsou to slova mužů, nikdy se neodstřihujících od svých kořenů, i když slouží velmoci na druhé straně světa.
