Článek
Na první pohled působí snímky z oblasti přezdívané Valle Grande jako mozaika poskládaná z tisíců drobných políček. Každé z nich měří pouze čtyři až osm centimetrů. Podobné polygonální pukliny sonda Curiosity objevila již dříve, vždy ale pouze v malých skupinách.
Tentokrát útvary nepokrývají jen bezprostřední okolí roveru, ale pokračují až tam, kam jeho kamery dohlédnou. Objevují se také kolem známé skalní formace zvané Miraflores. Nečekaný rozsah nálezu odhalily snímky, které sonda pořídila 19. a 20. června letošního roku.
„Viděli jsme očima Curiosity mnoho fascinujících krajin, ale toto moře polygonů nám vyrazilo dech. Pečlivě jsme změřili jejich tvary i chemické složení a doufáme, že v datech najdeme i vysvětlení toho, jak byly vytvořeny,“ uvedl v nedávném prohlášení NASA vedoucí vědeckého projektu Ashwin Vasavada.
Tři možné způsoby vzniku
Vědci tedy zatím nevědí, jak mnohoúhelníkové útvary vznikly. Některé podobné struktury, které Curiosity zaznamenala v minulosti, byly prasklinami vytvořenými při vysychání bahna.
NASA released images captured by the Curiosity rover showing a honeycomb-textured landscape on Mars.
— ABC News (@ABC) July 31, 2026
The images were taken after the rover climbed over a Martian valley nicknamed “Valle Grande,” according to NASA. https://t.co/No5PUXvNPI pic.twitter.com/vIRbdVgn2h
Podobné obrazce ale mohou vzniknout také v důsledku opakovaných změn teplot. Povrch se při oteplování a ochlazování rozpíná a smršťuje, až se v něm vytvoří soustava geometrických puklin.
V neposlední řadě se podle odborníků může jednat o důsledek komprese vrstev, které kdysi ležely nad dnešním terénem. Stlačování mohlo ze sedimentu vytlačit vodu a zanechat po sobě tuto síť puklin. Vyloučeno není ani to, že se na vzniku útvarů podílelo několik procesů současně.
Záhadné kameny
Mezi mnohoúhelníky se navíc místy nacházejí tmavé kameny, jejichž původ rovněž není jasný. „Stále není vyřešeno, zda jde o horniny z Marsu, které byly do kráteru vymrštěny při dopadu jiného tělesa, nebo přímo o meteority,“ popsal tým mise pro web IFL Science.
Další analýzy tak mají ukázat, zda některé z kamenů obsahují nikl, který je v meteoritech běžnější než v horninách pocházejících z Marsu.
NASA's Curiosity Mars rover has experienced some serious wear and tear during its nearly 14 years on the Red Planet, as seen in new images of its wheels. https://t.co/8OFa3bbfHF
— SPACE.com (@SPACEdotcom) July 27, 2026
Čtrnáct let objevů
Vozítko Curiosity přistálo v Galeově kráteru 6. srpna 2012, povrch Marsu tak zkoumá již čtrnáct let. Za tu dobu pořídilo množství snímků a shromáždilo řadu poznatků dokládajících, že se na rudé planetě v minulosti nacházela voda a panovaly podmínky, které mohly být příznivé pro některé formy života.
Dlouholeté putování po kamenitém povrchu se ale negativně podepsalo na stavu jeho kol. Detailní snímky pořízené 23. července ukázaly značné poškození v podobě velkých otvorů a trhlin. Podle aktuálních údajů NASA rover od svého přistání urazil náročným terénem téměř 38 kilometrů.
I když na snímcích působí poškození poměrně dramaticky, Curiosity zůstává plně funkční a pokračuje ve vědecké práci. NASA o postupném opotřebovávání kol ví již delší dobu a jejich stav pravidelně kontroluje. Samotná konstrukce je navíc navržena tak, aby vozítko zůstalo provozuschopné i s prasklinami a otvory v plášti kol.
Curiosity: pojízdná laboratoř na Marsu
Curiosity je šestikolové robotické vozítko amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), které od roku 2012 zkoumá oblast Galeova kráteru.
Rover je velký přibližně jako osobní automobil a váží necelých 900 kilogramů. Je vybaven robotickým ramenem s vrtákem, 10 vědeckými přístroji a 17 kamerami.
Odebírá vzorky hornin, půdy a atmosféry, které následně vozítko samo analyzuje. Jeho hlavním úkolem je zjistit, zda měl Mars v minulosti podmínky vhodné pro mikrobiální život.
Pokyny přijímá od vědců ze Země, ale některé činnosti vykonává též autonomně. Energii mu dodává radioizotopový generátor, který přeměňuje teplo vznikající rozpadem plutonia na elektřinu.




