Článek
„S nynějším dokončením generální zkoušky posouváme start mimo únorové startovní okno a jako nejbližší možný termín mise Artemis II nyní cílíme na březen,“ konstatoval na síti X šéf NASA Isaacman. Doplnil, že s ohledem na to, že od posledního startu rakety SLS uplynuly více než tři roky, „plně jsme počítali s tím, že se objeví výzvy“.
Programem Artemis se lidstvo vrací na Měsíc, kde naposledy astronauti přistáli v roce 1972 při misi Apollo 17.
Cílem mise Artemis II, jejíž start se dosud předpokládal 9. února, je pilotovaný průlet s lodí Orion kolem Měsíce. Během desetidenního letu má posádka, kterou tvoří Američané Reid Wiseman, Victor Glover a Christina Kochová a Kanaďan Jeremy Hansen, vyzkoušet systémy podpory života a bezpečnosti před plánovaným přistáním na Měsíci v rámci budoucí mise Artemis III. Samotné přistání na lunárním povrchu se nyní předpokládá v roce 2027.
Technici uspořádali generální předstartovní zkoušku, aby ověřili připravenost rakety k letu. Test kvůli netěsnosti v noci na úterý NASA předčasně ukončila.
NASA completed a wet dress rehearsal for the Artemis II mission in the early morning hours on Feb. 3. To allow teams to review data and conduct a second wet dress rehearsal, NASA will now target March as the the earliest possible launch opportunity for the Artemis II mission.… pic.twitter.com/jSnCUPLQb6
— NASA (@NASA) February 3, 2026
Generální předstartovní test zahrnoval simulovaný odpočet startu, naplnění nosné rakety palivem a zkoušku připravenosti k letu. V neděli NASA informovala, že technici spustili systémy hlavního stupně, do kterého v pondělí začali tankovat přes 2,6 milionu litrů kapalného kyslíku a kapalného vodíku. Během testu, který trval do úterý, letová kontrola zkoušela i pozastavení a opětovné spuštění odpočtu a opětovné odčerpání paliva jako nácvik zrušeného startu.
Pět možných březnových termínů
Zkoušku NASA původně plánovala ukončit v simulovaném čase 33 sekund do startu, test ale technici zastavili předčasně v simulovaném čase pět minut a 15 sekund do startu. Důvodem byl únik tekutého vodíku na rozhraní servisního stožáru, což vedlo k vysoké koncentraci vodíku.
„Během testu se týmy musely vypořádat s únikem kapalného vodíku na rozhraní centrálního stupně během plnění, což si vyžádalo přerušení za účelem ohřevu hardwaru a úprav průtoku pohonných látek. Všechny nádrže centrálního stupně i dočasného kryogenního pohonného stupně byly úspěšně naplněny a týmy provedly závěrečné odpočítávání přibližně do času pěti minut (před startem - pozn. red.), než se operace zastavily kvůli zvýšené míře úniku,“ popsal Isaacman.