Jako první žena obletěla Měsíc, teď se učí znovu chodit

Mise Artemis II byla součástí komplexního projektu NASA, jehož vrcholem má být přistání na Měsíci v roce 2028. Předcházela jí mise Artemis I, která otestovala let rakety Space Launch System (SLS) s lodí Orion, ale bez lidí na palubě.

Celá mise Artemis II započala startem rakety s lodí Orion z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě ve čtvrtek 2. dubna 2026 v 0:35 SELČ. Po dni stráveném na zemské oběžné dráze se loď vydala směrem k Měsíci. V pondělí 6. dubna v 19:56 SELČ posádka vstoupila do historie, když překonala dosavadní rekord mise Apollo 13 z roku 1970 a dostala se nejdále od Země v historii, uvedl server The Guardian.

Do historie vstoupila posádka lodě Orion nejen pokořením rekordu Apolla 13, ale také samotná Christina Kochová jako první žena v historii, která obletěla Měsíc. Zároveň je první ženou, která se dostala nejdále od Země v historii (největší vzdálenost od Země: 406 771 km).

Sedmačtyřicetiletá elektroinženýrka s čestným doktorátem z North Carolina State University je také držitelkou světového rekordu v nepřetržitém pobytu ženy ve vesmíru, kdy mezi lety 2019 a 2020 strávila 328 po sobě jdoucích dní na oběžné dráze na ISS (Mezinárodní vesmírná stanice).

Jak napsal deník El País, byla také součástí historicky prvního výstupu do volného prostoru (anglicky spacewalk) provedeného pouze ženami, který se uskutečnil na ISS v roce 2019. Christina Kochová a Jessica Meirová vyšly do volného prostoru, aby opravily porouchanou jednotku nabíjení a vybíjení baterií. Výstup trval přibližně sedm hodin a stal se významným milníkem pro ženy v oblasti průzkumu vesmíru.

Vesmír je prostředím mikrogravitace, kde na člověka stále působí gravitace, ale zároveň se nachází v tzv. volném pádu. Vestibulární systém, tedy rovnovážný systém těla, který je uložený ve vnitřním uchu, se zde chová jinak než na Zemi. Díky němu víme, kde je „nahoře“ a „dole“, a zajišťuje také stabilitu těla a orientaci v prostoru.

Ve vesmíru ale vysílá mozku méně spolehlivé informace o pohybu, a mozek se je proto naučí potlačovat. Současně při pobytu ve vesmíru slábnou svaly, zhoršuje se jejich koordinace a dochází ke změnám v krevním oběhu.

Po návratu na Zemi je mozek stále částečně přizpůsobený mikrogravitaci, takže bezprostředně po přistání může chůze působit relativně normálně. Ve skutečnosti se ale astronauti více spoléhají na zrak a musí se vědomě soustředit na každý pohyb.

Po pár hodinách až dnech se projeví nesoulad mezi smysly, kdy oči, vnitřní ucho a tělo vysílají mozku rozdílné informace. Vnitřní ucho začne znovu reagovat na gravitaci, zatímco mozek ještě není na tyto signály připravený. Astronauti proto po návratu procvičují koordinaci a rovnováhu, posilují svalstvo a podstupují rehabilitaci.

Astronautka, která byla součástí čtyřčlenné posádky lodi Orion, se na sociální síti Instagram (příspěvek výše) na konci minulého týdne podělila o střípky z rehabilitačního cvičení, kde chodí tzv. tandemovou chůzí. Jedná se o balanční cvičení, při kterém člověk kráčí v přímé linii tak, že klade patu jedné nohy přímo před špičku druhé nohy, jako by chodil po provaze.

Tandemová chůze se používá pro odhalení neurologických onemocnění a jako test stability, astronauti a astronautky díky ní ale dokážou odhalit, jak moc je po návratu z vesmíru „rozhozen“ jejich rovnovážný systém těla.

„Vypadá to, že na surfování si ještě chvíli počkám. Když lidé žijí v mikrogravitaci, systémy v našem těle, které se vyvinuly k tomu, aby informovaly mozek o našem pohybu, nefungují správně. Mozek se naučí tyto signály ignorovat, a když se pak vrátíme zpět do gravitace, jsme silně závislí na zraku, abychom se dokázali prostorově orientovat. Chůze po přímce se zavřenýma očima může být docela výzva!“ komentovala astronautka video, na kterém se znovu učí chodit.