Článek
Následující text je výběrem z půlhodinového rozhovoru, který si můžete celý pustit na videu nebo v audio přehrávači.
Jaký je podle vás dnes největší přínos vesmírných letů a průzkumu vesmíru? Má větší dopad na ekonomiku, nebo na vědu a výzkum?
Většinu svého života jsem byl inženýrem, takže jednu z obrovských přínosů, které u letů do vesmíru vidím, je řešení problémů. Víte, abychom vůbec mohli postavit Mezinárodní vesmírnou stanici, nechali jsme si všude po světě vyrobit různé moduly a součástky, které se poprvé dávaly dohromady až ve vesmíru. A všechny fungovaly. To je zásluha samotného inženýrství.
Technická stránka je ohromující. Když se stala havárie, při které jsme ztratili vesmírný letoun Columbia, rozhodli jsme se, že vyřadíme z provozu raketoplány. Ale raketoplány napájely své systémy elektřinou vyrobenou z palivových článků. Na ty jsme používali vodík a kyslík - spojíte je a dostanete elektron. Odpadním produktem pak byla voda. Takže jsme pak na vesmírné stanici měli pytle s vodou a ty jsme tam nechávali k dalšímu využití.
Jenže když vyřadili raketoplány z provozu, měli jsme najednou problém. Museli jsme vodu na vesmírnou stanici nějak dostat, nebo ji z něčeho recyklovat. Vyvinuli velmi účinný a rychlý systém pro získávání vody. Zpočátku jsme plánovali, že se nám podaří zrecyklovat zhruba 80 procent zkondenzované moči, ale teď už jsme na 90 až 95 %. To je obrovský skok vpřed, protože tyto systémy pak můžeme vzít a použít i na Zemi. Na světě tak teď existují místa, která mohou mít čistou vodu, i když ji nikdy předtím neměla.
Dá se podle vás práce astronauta vykonávat dlouhodobě, když se neustále vyvíjí a je dnes úplně jiná než před 20 nebo 30 lety?
Naprosto. V jistém smyslu je to pořád ta samá práce. Pořád je to létání do vesmíru. Ale 90 procent toho, co děláme, o tom není. Je to podpora misí, inženýrství, výzkumu, který ve vesmíru probíhá. Tato práce je fantastická a každý den je trochu jiná. Hodně se posunula od dob kosmických raketoplánů před vesmírnou stanicí až do dneška, kdy vesmírná stanice stále funguje, ale také už uvažujeme o jejím vyřazení z provozu. Raketoplány už nepoužíváme 15 let a máme zase jiné prostředky, které nás tam dopraví.
Chtěl byste letět na Mars?
Určitě, Mars by byl zajímavý. S naší současnou technologií předpokládáme, že by cesta tam s podobnou délkou pobytu trvala 3 až 6 měsíců a pak zase stejná doba zpět. Takže v tomhle modelu zabere cesta minimálně dva roky. Z toho dvě třetiny z mise by probíhaly v mikrogravitaci, a to je dlouhá doba. Ale není to úplně bezprecedentní. Už jsme tam posílali lodě.
Původem jsem z Nové Anglie, kde v 18. a 19. století kvetl velrybářský průmysl. Lidé na několik let odpluli a pak se vrátili zase zpět. Jako lidé jsme toho schopni. Odjet na pár let pryč. Teď se ale musíme naučit, jak se dostat na Mars.
Někteří lidé tvrdí, že průzkum vesmíru je pro vlády a veřejné rozpočty příliš nákladný a neefektivní. Co byste jim odpověděl?
Řekl bych jim, ať se podívají na technologii, se kterou dnes pracujeme. A i když není přímo odvozená z vesmíru, spoustu konceptů, technologií a věcí jsme se naučili tím, že jsme do vesmíru letěli. Ve skutečnosti se vystavujete výzvám spojeným s objevováním. A to se děje napříč historií. Pokud například vezmete vesmírný průzkum… Otázky, které si musíte klást, abyste vyřešili problém, se vám pak nějakým způsobem vrátí, dají se využít i na Zemi. Já lidem říkám, že nelétáme do vesmíru, abychom letěli do vesmíru. Letíme tam, abychom zlepšili život tady na Zemi. To je to, co děláme.
Máte při své práci někdy strach?
Strach je zajímavá věc. Vždycky jsem to bral tak, že pokud už sedíte připoutaný v raketě na startovací rampě, musel jste se všemi riziky souhlasit a přijmout je. Viděl jste, jak systémy pracují, viděl jste raketu, systémy pro řízení prostředí, pracoval jste se všemi inženýry a dalšími týmy, takže v to máte důvěru. Věříte, že věci budou fungovat tak, jak mají. Je tam samozřejmě riziko. Bez toho to nejde. Pořád je to let do vesmíru.
Jste na Mezinárodní vesmírné stanici, takže tam jede ventilace. Běží systémy, je tam hluk. Ale vaše tělo si zvykne.
Často zdůrazňujete, jak důležití jsou vaši kolegové z týmu. Je vůbec možné, aby mezi vámi docházelo ke konfliktům a hádkám?
Ano, je důležité, aby tým spolupracoval. Na palubě máte jen jednu posádku. Znáte všech sedm lidí osobně. Jsou to lidé, na které spoléháte a všichni to tak berou. Pořád to ale jsou mezilidské vztahy. Věci se mění a během misí určitě nastávají velmi stresující momenty. Ale musíte vědět, jak se s tím popasovat. Musíte se umět na věci koukat v širších souvislostech a poučit se z nich.
Zažil jsem to už na ponorce, kde se dějí podobné věci. Musíte pochopit, že i když jsme se dneska pohádali, jsme pořád skvělí kolegové. Stále spolu pracujeme. Když máte vysoce funkční tým, je úžasné, jak věci plynou, jak spolupracujete, kolik práce zvládnete a jaká zábava to může být.
Jak se spí ve vesmíru? Panuje tam úplná tma a ticho?
Ne, žádné ticho tam není. Jste na Mezinárodní vesmírné stanici, takže tam jede ventilace. Běží systémy, je tam hluk. Ale vaše tělo si zvykne. Většinou na oběžné dráze spím tak o hodinu déle než doma na Zemi. Možná je to tím, že tam nemám své psy, ale spí se mi hezky. Ale měl jsem kolegy, kteří se spaním měli problémy. Řešili to různě - škrabošky, špunty do uší, větší izolace, tma. Ale mně to přijde uklidňující.
Kolik dní strávil Bowen ve vesmíru? Jaký je život na Mezinárodní vesmírné stanici? Jak náročný je návrat zpět na Zem? A co by vzkázal zastáncům teorie o ploché Zemi? Pusťte si celý rozhovor v úvodu článku nebo v podcastových aplikacích.
