Článek
Mlhovina Helix (NGC 7293) se nachází přibližně 650 světelných let od Země v souhvězdí Vodnáře. Je tzv. planetární mlhovinou, tedy astronomickým objektem vzniklým z plynu odvrženého umírající hvězdou podobnou Slunci. Takové hvězdy mají srovnatelnou hmotnost i velikost a procházejí podobným vývojem.
Žijí miliardy let, na konci života se nafouknou do podoby červeného obra, odvrhnou své vnější vrstvy a vytvoří planetární mlhovinu, zatímco v jejich středu zůstane malé a velmi husté jádro, které se nazývá bílý trpaslík.
Jde o pozůstatek původní hvězdy, ve kterém už neprobíhají jaderné reakce, přesto vyzařuje velké množství tepelného záření. Toto záření rozsvěcuje okolní plyn mlhoviny a umožňuje nám její strukturu pozorovat.
Proces, který dnes pozorujeme u mlhoviny Helix, tak lze v daleké budoucnosti očekávat i u našeho Slunce.
Nové snímky „Božího oka“
NASA i ESA nedávno zveřejnily snímky, které nabízejí zatím nejdetailnější pohled do vnitřní struktury mlhoviny Helix. Ta byla dosud obtížně pozorovatelná, protože chladný plyn a prach v některých částech mlhoviny září především v infračerveném spektru, které starší dalekohledy nedokázaly zachytit s dostatečným rozlišením.
Snímek mlhoviny Helix z pozemního dalekohledu Visible and Infrared Telescope for Astronomy (VISTA, vlevo) ukazuje celkový pohled na planetární mlhovinu, přičemž rámeček zvýrazňuje zorné pole dalekohledu Jamese Webba (vpravo).
Kosmický dalekohled Jamese Webba je speciálně navržen pro pozorování v infračerveném spektru, díky čemuž je ideální pro pozorování planetárních mlhovin, jako je Helix. Na snímcích pořízených kamerou NIRCam (Near-Infrared Camera) lze vidět rozdíly v teplotě a chemickém složení materiálu.
Modravý odstín označuje nejžhavější plyn v blízkosti středu mlhoviny, který září vlivem silného ultrafialového záření bílého trpaslíka. Ve žlutých oblastech lze pozorovat chladnější oblasti molekulárního vodíku a na okrajích pak nejchladnější materiál, kde se plyn postupně mění v prach.
Galactic upcycling ♻️
— NASA Webb Telescope (@NASAWebb) January 20, 2026
Webb captured a new close-up of an old favorite, the Helix Nebula. We’ve seen this region before with telescopes like @NASAHubble and the retired Spitzer Space Telescope, but Webb zooms into this dying star with a deeper, more detailed view.… pic.twitter.com/cCxWeMM045
Tyto procesy ilustrují, jak se hmota z umírajících hvězd vrací zpět do mezihvězdného prostoru a může se stát základem pro vznik nových hvězd a planetárních systémů. Pozorování mlhoviny Helix tak přináší nejen vizuálně působivé snímky, ale zároveň nabízí pohled na možnou budoucnost našeho Slunce.
Dalekohled Jamese Webba v kostce:
Teleskop Jamese Webba byl do vesmíru vypuštěn 25. prosince 2021 a stal se tak pomyslným nástupcem Hubbleova vesmírného dalekohledu. Oproti němu by měl poskytovat záběry v lepším rozlišení a přinášet vědcům lepší možnosti zkoumání. Je pojmenován po Jamesi E. Webbovi, který byl důležitou postavou v programu Apollo amerického vesmírného úřadu NASA. Celý projekt vznikl v mezinárodní spolupráci NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Kanadské kosmické agentury.
