Článek
Tropická cyklona Sinlaku předtím, než zasáhla pevninu, rychle nad oceánem zesílila. V době tohoto zesílení začaly satelity zaznamenávat, že účinky tajfunu se rozšířily také směrem nahoru, do horních vrstev atmosféry. Noční snímek, pořízený pomocí přístroje VIIRS (Visible Infrared Imaging Radiometer Suite) na jedné z polárních družic (NOAA-20) provozovaných agenturou NOAA a NASA, ukazuje atmosférické gravitační vlny vyzařující z tajfunu.
Tyto vlny, připomínající vlnky na rybníku, byly pro senzor zviditelněny prostřednictvím přirozeného svitu oblohy, tzv. airglow. Airglow vzniká, když atomy a molekuly, excitované slunečním světlem během dne, později vyzařují světlo, aby uvolnily přebytečnou energii.
Uvolňování skrytého tepla v blízkosti stěn oka tropických cyklon pohání konvekci a vznik mraků typu cumulonimbus. Tyto oblaky mohou vystupovat nad troposféru, nejnižší vrstvu atmosféry, a vytvářet vlny, které se šíří do nad ní ležící stratosféry a mezosféry.
Analýza minulých tropických cyklon odhalila, že gravitační vlny se často vyskytují v době, kdy bouře zesilují. Což odpovídá i tomuto případu, protože Sinlaku během 24 hodin před pořízením snímku zesílil z kategorie 2 na kategorii 5.
„Vidíme vlny šířící se radiálně a vzhůru, ve tvaru kužele,“ uvedla vedoucí vědecká pracovnice společnosti NorthWest Research Associates Joan Alexanderová. Vědkyně byla překvapená, že jsou vidět téměř úplné kruhy, protože vítr v horní atmosféře může vlny rozptýlit. Podle Alexanderové mohl k uchování kruhu přispět relativně slabý vítr ve stratosféře v oblasti cyklony.
Šťastnou náhodou bylo také relativně slabé měsíční světlo. Pásmo VIIRS pro denní a noční snímkování je citlivé na airglow, ale pozoruje také odražené měsíční světlo. 12. dubna byl Měsíc osvětlen asi z 25 procent, takže bylo vidět určité množství světla odraženého od mraků v troposféře, ale ne tolik, aby přehlušilo signál z airglow.
Tepelná energie z gravitačních vln vyvolaných supertajfunem Sinlaku byla 13. dubna 2026 ve stratosféře zaznamenána přístrojem AIRS na družici Aqua.
Gravitační vlny bouře Sinlaku se nejen projevily ve vyšších vrstvách atmosféry v podobě airglow, ale byly také zaznamenány v nižších vrstvách atmosféry přístrojem AIRS (Atmospheric Infrared Sounder) na satelitu Aqua patřícímu NASA. Snímek výše zachycuje tepelné vyzařování gravitačních vln ve stratosféře ze 13. dubna. Vlnivý vzor se objevil i v pozorováních ze 14. dubna, což naznačuje přetrvávající vliv bouře na atmosféru.
Pozorování atmosférických gravitačních vln by v budoucnu mohlo pomoci s monitoringem bouří, zejména pak tropických cyklon. „Rádi bychom pomocí gravitačních vln zjistili, zda se bouře zesiluje, což může být obtížné zjistit, zejména nad otevřeným oceánem,“ poznamenala Alexanderová.
