Článek
Fotografie z teleskopu nyní odhalily jemné struktury plynu a prachu, které v předchozích pozorováních zůstávaly skryté.
Lví mlhovina leží přibližně 5000 světelných let od Země v souhvězdí Blíženců. Jak připomněla aktuální zpráva Evropské kosmické agentury (ESA), už v roce 2000 ji fotografoval Hubbleův teleskop. Jeho snímky ukázaly nápadnou podobu objektu a také útvary připomínající hřívu a dlouhé kometární ohony.
Hubbleův vesmírný teleskop v roce 2000 zachytil mlhovinu NGC 2392, která se nachází asi 5000 světelných let od Země a vznikla z pozůstatků umírající hvězdy podobné Slunci.
Webbův teleskop však pracuje především v infračervené oblasti, a může tak pronikat k detailům, které jsou ve viditelném světle mnohem hůře patrné.
Nové snímky vznikly podle informací na webu americké NASA kombinací dat z kamer NIRCam a MIRI. První z nich zachycuje blízké infračervené záření, druhá pracuje ve střední infračervené oblasti. Díky tomu astronomové vidí nejen celkový tvar mlhoviny, ale také drobné shluky prachu a oblasti ionizovaného plynu. Ty společně vytvářejí komplikovaný systém bublin, prstenců a skořápek, který se kolem středu rozpíná už několik tisíc let.
Uprostřed je bílý trpaslík
Klíč k celému útvaru se přitom nachází přímo uprostřed. Tam zůstalo extrémně horké jádro původní hvězdy: bílý trpaslík, jak zdůraznil web Science Daily.
Hvězda podobná Slunci se během závěrečné fáze své existence stává nestabilní a postupně odvrhuje své vnější vrstvy do okolního prostoru. Z tohoto materiálu vzniká planetární mlhovina. Po odhození obalu zůstane odhalené hvězdné jádro, které svým intenzivním zářením dál ovlivňuje plyn a prach v okolí.
V případě Lví mlhoviny bílý trpaslík doslova formuje své okolí. Jeho intenzivní záření vytváří bublinu ionizovaného plynu, která tvoří samotný „obličej“ lva. Jak se tato bublina rozpíná, postupuje okolním materiálem a z velké části ničí prach, který jí stojí v cestě.
Vědci přitom stále úplně nerozumějí tomu, proč plyn v planetárních mlhovinách vytváří tak složité soustavy prstenců a skořápek. Právě detailní snímky z Webbova teleskopu mohou pomoci tento proces lépe pochopit.
Neméně zajímavá je samotná „hříva“. Ta odpovídá vnitřní části prachového obalu osvětleného centrálním bílým trpaslíkem. Na jejích okrajích lze spatřit shluky připomínající chomáče srsti nebo kometární ohony. Ve skutečnosti jde o husté koncentrace prachu, které dokázaly přežít ničivé záření hvězdného jádra. Zároveň mohou fungovat jako jakési štíty – část záření pohltí a chrání materiál, který leží za nimi.
Mlhovina zřejmě zmizí za 10 tisíc let
Obraz, který Webb zachytil, je zároveň jen okamžikem v mnohem delším kosmickém příběhu. Plyn a prach se stále pohybují směrem od centrální hvězdy a vzhled mlhoviny se proto postupně mění. Nakonec se její materiál rozptýlí do okolního prostoru.
Astronomové odhadují, že Lví mlhovina zcela zmizí přibližně za dalších 10 000 let, což je z pohledu vesmíru poměrně brzy.
Lví mlhovina tak není jen působivou vesmírnou scenérií. Je také názornou ukázkou toho, jak může vypadat konec života hvězdy podobné našemu Slunci. Zánik jedné hvězdy zde neznamená okamžitý konec, ale dlouhý proces, během něhož její odhozený materiál putuje prostorem, září a vytváří pozoruhodné struktury.
A právě Webbův dalekohled nyní umožňuje astronomům sledovat tuto kosmickou proměnu v dosud nevídaných detailech.
Dalekohled Jamese Webba v kostce:
Teleskop Jamese Webba byl do vesmíru vypuštěn 25. prosince 2021 a stal se tak pomyslným nástupcem Hubbleova vesmírného dalekohledu. Oproti němu by měl poskytovat záběry v lepším rozlišení a přinášet vědcům lepší možnosti zkoumání. Je pojmenován po Jamesi E. Webbovi, který byl důležitou postavou v programu Apollo amerického vesmírného úřadu NASA. Celý projekt vznikl v mezinárodní spolupráci NASA, Evropské kosmické agentury (ESA) a Kanadské kosmické agentury.
