Armáda ČR

Je nejvýznamnější složkou ozbrojených sil České republiky. Jejím předchůdce byla Československá armáda. Ta působila od vzniku Československa až do vzniku ČR. V letech 1954-1990 to bylo pod názvem Československá lidová armáda.

V čele ozbrojených sil stojí prezident republiky. Kromě Armády ČR jsou její součásti hradní stráž a Vojenská kancelář prezidenta republiky. Největší složku, Armádu ČR, řídí Generální štáb v čele s náčelníkem.

Od roku 1999 je česká armáda součástí ozbrojených sil NATO, které určují část jejího zaměření. O přistoupení k NATO usilovala Česká republika už od chvíle svého vzniku. Přístupový akt byl dovršen 12. března 1999 v americkém městě Independence, předsedové vlád tří nově přijatých států České republiky, Polska a Maďarska odevzdali listiny potvrzující ratifikaci Washingtonské smlouvy.

Vojenská strategie České republiky vychází z odhodlání bránit za jakýchkoliv okolností Českou republiku a využívat k tomu 5. článek Washingtonské úmluvy.

Armáda ČR je profesionální. To znamená, že vojáci mají službu jako povolání a dostávají za ni řádný plat.  Není tomu tak ale dlouho. Vojenský výcvik v Armádě ČR byl ještě donedávna povinný pro všechny mladé muže, kteří dovršili 18 let.

Povinná vojenská služba existovala už za Rakouska-Uherska, tehdy se sloužilo tři roky. Po vzniku Československa trvala branná povinnost 14 měsíců. Po skončení druhé světové války trávili mladíci na vojně dva roky. Od roku 1990 do roku 1993 se chodilo na rok a půl a po vniku České republiky na rok.

Výcviku se dalo vyhnout jen oblíbenou modrou knížkou - tedy poukazem zdravotní nezpůsobilostí výcvik absolvovat. Mladí muži, často ve spolupráci s lékaři, byli schopni vymyslet nejrůznější zdravotní problémy. Těmi nejoblíbenějšími byl špatný zrak nebo problémy s páteří. Často se mladí muži vyhýbali vojně i na základě posudků z oboru psychiatrie.

Další možností byla náhradní služba - většinou ve veřejně prospěšných zařízeních jako domech s pečovatelskou službou či nemocnicích. Tato služba narozdíl od roční vojenské služby trvala dva roky.

Poslední branci nastoupili na jaře 2004 a od roku 2005 má Česko profesionální armádu, kterou doplňují aktivní zálohy. Branná povinnost ovšem nezanikla, stát může muže povolat, pokud bude země ohrožena.

Náčelníkovi Generálního štábu jsou  podřízena dvě velitelství, Velitelství vzdušných sil a Velitelství pozemních sil

Pozemní síly, jejichž velitelem je generálmajor Ján Gurník se dělí na Bojové síly, Síly bojové podpory a Síly bojového zabezpečení.

Bojové síly tvoří 4. brigáda rychlého nasazení Žatec se dvěma mechanizovanými prapory, jedním výsadkovým mechanizovaných a jedním lehkým motorizovaný, a 7. mechanizovaná brigáda Hranice se dvěma mechanizovanými prapory, jedním tankovým a jedním lehký motorizovaným,

Síly bojové podpory tvoří  13. dělostřelecká brigáda Jince, 14 ženijní bridáda Bechyně, 31 brigáda radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, 53. brigáda průzkumu a elektronického boje Opava a 103. středisko CIMIC/PSYOPS Lipník nad Bečvou.

Síly bojového zabezpečení pak tvoří 14. brigáda logistické podpory Pardubice a 104. zabezpečovací prapor Olomouc.

Pozemní síly jsou určeny nejen k obraně republiky, ale nasazují se i v zahraničích misích. Mohou také plnit úkoly ve prospěch Policie nebo podporovat Integrovaný záchranný systém při živelných katastrofách.

Pod vzdušné síly spadá 21. základna taktického letectva Čáslav, 22. základna letectva Náměšť nad Oslavou, 23. základna vrtulníkového letectva Přerov, 24. základna dopravního letectva Praha-Kbely, 25. protiletadlová raketová brigáda Strakonice, 26. brigáda velení, řízení a průzkumu Stará Boleslav a  Správa letiště Pardubice.

Souhlas se smlouvou o konvenčních ozbrojených silách v Evropě Českou republiku zavazuje, že její výzbroj nepřesáhne dané limity. Ty stanovují maximálně 1367 pozemních obrněných vozidel, 951 tanků, 767 dělostřeleckých systémů, 230 bojových letounů a 50 bojových vrtulníků. Armáda výzbroj průběžně obnovuje.

V roce 2004 pronajala Česká republika 14 stíhacích letounů Jas-39 Gripen za zhruba 20 miliard korun. Stíhačky má ve výzbroji 211 taktická letka. Slouží k obraně vzdušného prostoru ČR i zemí NATO, které vlastní systém nemají. Pronájem je na 10 let a ČR v roce 2012 začala se švédskou stranou jednat, zda pronájem prodlouží.

Ve výzbroji jsou dále lehké bitevníkyL-159 Alca, 18 jich je v 212. taktické letce. K výcviku se používá 12 strojů L-39ZA Albatros ve 222. taktické výcvikové letce. K výcviku začnou sloužit i dvoumístné Alky.

V transportním letectvu stroje CASA-295 nahradily letité Antonovy An-26, dopravní letka dále využívá letouny L-410 Turbolet, dva Airbusy A-319, Jaky-40 a Canadiar CL-601

Hlavními transportními vrtulníky jsou typy Mi-171 a Mi-8/17,bitevní úkoly plní Mi-24/35

Pozemní síly mají Podle údajů z roku 2012 ve výzbroji 164 tanky typu T-72 a 528 obrněných vozidel.Na začátku roku 2009 schválila vláda Mirka Topolánka nákup 107 kusů kolového obrněného transportéru Pandur II 8x8. Dala za ně 14,4 miliard korun. Stroje postupně nahrazují  letité transportéry OT-64. Ve výzbroji jsou dále OT-90 a bojová vozidla pěchoty BVP-1 a 2.

Dále je ve výzbroji 194 dělostřeleckých systémů ráže 100 mm a více, kam patři kanony a houfnice ShKH M77 Dana, raketomety RM vz. 70 a minomety shM85 a M M1982

Přehled kompletní výzbroje naleznete na stránkách army.cz.

Armáda ČR se účastní několika vojenských misí. V rámci NATO působí vojáci v afghánském Kábulu a v provincii Lógar, a také v Kosovu. V Afghánistánu je také zhruba stovka vojáků v rámci mise Trvalá svoboda.

Zdroje: www.army.cz, www.natoaktual.cz, kol. autorů: Ozdrojené síly České republiky, Ministerstvo obrany ČR, Praha 2000