Článek
Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Karel zahájil svou kariéru v armádě ve čtrnácti letech, kdy nastoupil na Vojenské gymnázium v Opavě, aby pokračoval na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Většina jeho vojenské kariéry je sice neodmyslitelně spojená se Speciálními silami, ale na nějaký čas si „odskočil“ k letectvu, kde na základně v Náměšti nad Oslavou stál u vzniku funkce předsunutých leteckých návodčích.
Během své dlouhé kariéry se zúčastnil celé řady bojových misí, ale nikdy se nepřestal vzdělávat, a to i v oborech, které začínají mít na bojištích stále větší dopad, jako je například kybernetická bezpečnost. To se mu ostatně hodilo i po jeho návratu z pozice zástupce velitele Mnohonárodní divize Severovýchod, pod kterou spadají alianční jednotky rychlé reakce předsunuté na území Polska a Pobaltí. Tehdy poprvé opustil armádu a poté, co zvítězil ve výběrovém řízení, se stal ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.
Nečekaný zlom přišel po nástupu vlády Petra Fialy, kdy tehdejší prezident Miloš Zeman a ministryně obrany Jana Černochová nemohli najít shodu na osobě nového náčelníka Generálního štábu. Nakonec se obě strany shodly právě na Karlu Řehkovi. Svého předchůdce ve funkci, Aleše Opatu, vystřídal jen čtyři měsíce od začátku plnohodnotné ruské agrese proti Ukrajině, která znamenala definitivní změnu ve vnímání bezpečnostních hrozeb v Evropě.
Životnímu příběhu Karla Řehky se věnuje první třetina podcastu. Myslím si, že právě jeho znalost umožní posluchačům pochopit Karlovy postoje a jeho práci.
Ve zbývající části se věnujeme vysvětlení toho, že o tom, co jsou bezpečnostní hrozby, nerozhodují vojáci ani náčelník Generálního štábu. O tom rozhodují politici, kteří vycházejí z koncepčních materiálů. Vojáci následně připravují opatření k tomu, aby proti těmto hrozbám byla naše země co nejlépe připravená.
Pokud zůstaneme čistě na národní úrovni, prvním dokumentem je Bezpečnostní strategie ČR, ze které vychází Obranná strategie ČR a Dlouhodobý výhled pro obranu. Teprve poté přicházejí na řadu vojáci, kteří všechny uvedené materiály zpracují do dokumentu nazvaného Koncepce výstavby AČR. A to se zahrnutím mezinárodních závazků, jako jsou například NATO Capability Targets, tedy konkrétní závazky schopností, které NATO ukládá po dohodě s jednotlivými členskými státy.
Pokud by bylo na obranu dlouhodobě vynakládáno tolik finančních prostředků, kolik jsme se zavázali poskytovat při vstupu do NATO, a pokud by do akvizičních procesů nevstupovali lobbisté zbrojařů a politici, nemuseli bychom nyní řešit skutečnost, že nám schází celá řada klíčového vybavení.
Co také zazní v tomto díle:
- O cestě průzkumníka na nejvyšší post v armádě České republiky.
- Jak to bylo s nástupem na pozici náčelníka Generálního štábu?
- Jaké jsou aktuální bezpečnostní hrozby pro naši zemi?
- Co to jsou NATO Capability Targets a nakolik je naše země plní?
- Dodržovat naše závazky a udržet tak Američany v Evropě je pro nás mnohem levnější, než kdyby americká vojenská přítomnost v Evropě skončila.
- Sousloví „utratili jsme rozpočet“ by si měli politici zakázat, protože tupé utrácení schopnosti naší obrany nijak nezvýší.
- Podpora domácího průmyslu je důležitá věc, na druhou stranu by výsledkem neměly být předražené nákupy.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: