Helena Sováková strávila celý život v uniformě. Válečným veteránům pomáhá dodnes

„Den veteránů je pro mě den ticha – ne pompézního, ale hlubokého. Každý voják má svého padlého, na kterého nikdy nezapomene,“ říká Sováková. Podle ní by 11. listopad měl být nejen dnem vzpomínek, ale i dnem vděčnosti.

Sováková stála u zrodu Vojenské linky psychologické pomoci, která byla nedávno zrušena. „Vojáci mi volají dodnes. A možná víc než kdy dřív,“ přiznává.

Podle ní šlo o systém, který fungoval: „Při krizové situaci se přesně vědělo, kdo má komu volat, kdo komunikuje s rodinou, kdo zajišťuje intervenci. Dnes ten systém chybí. To, že vojáci volají nám, bývalým psychologům, je sice lidsky hezké, ale odborně alarmující.“

Zrušení linky podle ní způsobilo ztrátu důvěry a anonymity. „Současný pokles volání, čímž se omlouvá zrušení linky, není selhání, ale úspěch – znamená, že se dříve dařilo problémům předcházet. Teď jsme přišli o důvěru, a bez ní psychologie v armádě nefunguje. Voják, který se bojí, že jeho slova skončí u velitele, raději mlčí. A mlčení je v téhle profesi to nejnebezpečnější,“ míní Sováková.

„Po zrušení linky a reorganizaci psychologické služby zmizela jednotná struktura, která zaručovala odbornost a důvěru. Psychologové dnes často působí izolovaně, bez metodické návaznosti a supervize. To je z hlediska obranyschopnosti státu velmi rizikové,“ myslí si.

Česká armáda by se podle ní měla vrátit k duálnímu modelu řízení, který využívají moderní armády. „Psycholog musí být součástí jednotky, ale zároveň podléhat centrálnímu odbornému velení. Jinak se ztrácí kontinuita i kvalita.“

K debatám o směřování armády má jasno a hovoří o nedávných vyjádřeních dvou armádních důstojníků, současné vojenské psycholožky a brigádního generála.

„Oba otevírají klíčová témata – vůdcovství, odpovědnost a vztah mezi velitelem a vojákem – ale jejich přístupy se liší. Brigádní generál Petr Svoboda představuje moderní pojetí leadershipu založené na důvěře, otevřené komunikaci a charakteru. Autorita podle něj nevychází z hodnosti, ale z osobního příkladu a kompetence. Takové vedení posiluje profesionalitu, loajalitu i psychickou odolnost jednotek,“ míní Sováková.

„Podplukovnice Olga Dziaková zastává tradiční a intuitivní pohled. Její výroky, jako „Pane Bože, dej mi sílu řešit věci řešitelné…“, působí lidsky, ale odborně jsou překonané. Současná psychologie už nehledá „řešitelné“, ale rozvíjí schopnost zvládat tlak a nejistotu.“

Svoboda podle ní představuje cestu vpřed, Dziaková návrat k minulosti. „Armáda by se měla ubírat směrem k vědecky podloženým metodám, systematickému vzdělávání a vedení, které rozumí člověku i v extrémních podmínkách. Jen tak zůstane silná nejen technikou, ale i lidskostí,“ míní a dodává: „Skutečný vůdce nepotřebuje metály. Jeho autoritu tvoří chování, odvaha nést následky a schopnost dělat těžká rozhodnutí pro ostatní, ne pro vlastní kariéru.“

Sováková po odchodu z armády spolupracuje s profesionálním vyjednavačem Adamem Dolníkem na projektu Vyjednáváme, kde školí krizovou komunikaci, vyjednávání a odolnost pod tlakem. „Vidět, jak někdo pochopí ‚Já to dokážu‘, je pro mě největší odměna,“ říká. Stala se i spoluautorkou úspěšné knihy.

Na armádní život stále vzpomíná. „Ta léta mi dala jasnější představu o tom, co znamená být člověk,“ říká Helena Sováková. „Naučila mě odpovědnosti – ne té papírové, ale skutečné, kdy za svá rozhodnutí nesete důsledky. Naučila mě pravdivosti, solidaritě a pokoře. A možná nejvíc tomu, že síla člověka se nepozná v tom, jak tvrdě umí stát, ale jak umí vstát, když padne.“