Článek
Na summitu v Haagu se řešilo výrazné zvýšení obranných výdajů členských států NATO ze současných dvou na pět procent HDP do roku 2035. Je to skutečně nutné?
Současný vývoj bezpečnostního prostředí a zejména to, co se odehrává na Ukrajině, je jasným znamením, že je nezbytně nutné, aby se výdaje na obranu zvyšovaly a vyrovnaly se deficity, které jsme sami vytvořili v minulých letech. To množství peněz se dělí na dvě části. Tři a půl procenta na vyloženě vojenskou část a jedno a půl procenta na zvyšování obranyschopnosti státu, například pevnější komunikace, mosty a podobně.
Podle mne je skutečně třeba zbrojit, ale také je nutné připravit společnost na vyšší úroveň bezpečnosti. Nebude to jen věc politická, ale i ekonomická. Myslím si, že Česká republika má schopnosti dosáhnout oněch třech a půl plus jeden a půl procenta. Ale bude muset učinit některá rozhodnutí, která nebudou populární.
Musíme posílit mechanizované brigády, tankové vojsko a protivzdušnou obranu. Na tyto prvky bude kladen největší důraz.
Jaká bude nebo by měla být role Česka v posíleném NATO?
Pro zvýšení obranyschopnosti je třeba i zvýšit schopnost vojsk fungovat při společných operacích v kompatibilních celcích. Musí umět plnit úkoly komplexně, ne pouze v některých segmentech. Česká armáda tento koncept vždy respektovala a bude to její úloha i nyní. Musíme samozřejmě posílit i mechanizované brigády, tankové vojsko a protivzdušnou obranu. Na tyto prvky bude kladen největší důraz.
Armáda má personální problémy. Kdo bude novou techniku obsluhovat?
Základním aspektem kvality armády jsou lidé. Musíme dostat do armády odpovídající množství lidí, ale zároveň musí být smysluplně nastavena příprava a vzdělávání. Potenciál v české společnosti existuje, ale toto bude větší výzva než akviziční procesy, které nás čekají.
Musíme mít připravené výrobní kapacity, posílit vývoj, protože vyrobit dnes něco, co je za půl roku překonané, a mít to ve skladech nedává smysl.
Hovoříte o akvizicích. Válka na Ukrajině je válkou dronů, současný konflikt Izraele a Íránu je o balistických raketách a protivzdušné obraně. Nemělo by se NATO, včetně nás, více soustředit na tyto moderní prostředky boje?
Zkušenosti z ukrajinského bojiště se rozhodně musí přenést do rozvoje armád. A není to otázka jen České republiky, ale i ostatních států Severoatlantické aliance. Bojové aktivity ve vzdušném prostoru se zvyšují, jejich podíl je významný. Ale byl bych opatrný s tvrzením, že bychom se teď všichni měli vrhnout na výrobu bezpilotních prostředků. Ty patří do taktické úrovně. Ale je zde ještě úroveň operační a strategická.
Když se podíváme na Ukrajinu a Rusko, vidíme to, že obě strany hledají nejoptimálnější řešení. A protiopatření. Chvíli se zdá, že je na vyšší úrovni Ukrajina, chvíli Rusko. Upřímně, nemá smysl nakupovat na sklady tisíce, desetitisíce dronů, ale analyzovat válečné prostředí. Musíme mít připravené výrobní kapacity, posílit vývoj, protože vyrobit a mít ve skladech něco, co je za půl roku překonané, nedává smysl. V okamžiku potřeby ale musíme pružně reagovat.
Vždy ale říkám, že vojenský vývoj spočívá v tom, že některá ze zbraní má určitou aktuální preferenci a hledá se protiopatření. Proto musíme věnovat pozornost i ostatním druhům zbraní a zbraňových systémů.
Bude mít navýšení obranných rozpočtů zemí NATO vliv na konflikt na Ukrajině?
Peníze vkládané do jednotlivých armád se v pomoci Ukrajině samozřejmě promítnou. Každý stát ale asi bude volit jinou cestu a jiný díl toho svého příspěvku. A také je potřeba otevřeně přiznat, že řada států je vyčerpána nejenom materiálně, ale i psychicky. Prostě přichází únava z tohoto konfliktu. Podle mne bude drtivá většina států i nadále Ukrajinu podporovat.
Budou vzájemné vztahy s USA pevnější, když bude Evropa dávat pět procent na obranu, tak jak si přál prezident Trump?
Prezident Trump je nevyzpytatelný, i když základní směry jeho uvažování jsou zřejmé a dají se odvodit. Myslím si, že pokud budeme krok za krokem směřovat k těm pěti procentům, nebude mít důvod k výtkám. Navíc si uvolní ruce na řešení svých vlastních problémů.
Myslím, že právě to je jeho hlavní cíl. Pokud to budeme respektovat, budeme se více věnovat vlastní obraně, jejímu posílení a jisté soběstačnosti, nemělo by docházet k nějakému turbulentnímu, nevyzpytatelnému chování.
V souvislosti s posílením obrany se hovoří o „pojištění“ článku pět Severoatlantické smlouvy o kolektivní obraně. Trump ale říká, že existuje mnoho definic tohoto článku. Znamená to, že v případě napadení Evropy či kteréhokoliv členského státu se nemusíme dočkat vojenské pomoci?
Přesně tak. My článek pět interpretujeme tak, že jde o vojenskou pomoc. A občas to říká i politická garnitura. Ale to není pravda a prezident Trump to řekl takovým obecnějším způsobem. Článek pět ale umožňuje, aby stát, který je napaden, dostával pomoc jak vojenskou, tak také třeba materiální či diplomatickou. Čili neznamená to nezbytně nasazení vojenských sil, ale třeba masivní pomoc ve vyzbrojování napadené země. Jako se to nyní děje na Ukrajině.
Nepřichází tak výrazné zvyšování obranných výdajů v době, kdy již přes tři roky zuří válka na Ukrajině, pozdě?
Přichází to v poslední minutě. My jsme jako Evropané strašně dlouho čerpali takzvanou mírovou dividendu. Objevovalo se to i v rétorice politiků. Výrazně jsme spoléhali na Spojené státy americké, ačkoliv zpoza Atlantiku vždycky přicházely hlasy, že se Evropa musí více starat sama o sebe. To se změnilo až příchodem prezidenta Trumpa a jeho řekněme přímější rétorikou. Konflikty, které nyní ve světě vnímáme, posilování Číny a tak podobně nám jasně ukazují, že už nemůžeme čekat.
Jiří Šedivý
Jiří Šedivý (narozen 1952) je bývalý náčelník Generálního štábu Armády České republiky, uznávaný bezpečnostní expert a vedoucí katedry bezpečnostních studií Vysoké školy CEVRO. Je nositelem medailí Za službu vlasti, Za zásluhy o obranu vlasti, Za zásluhy II. stupně, Za službu pro mír a svobodu a řady dalších ocenění.
