Článek
„Nasazení a počty našich vojáků v zahraničních operacích úzce souvisí s aktuální bezpečnostní situací a trendy bezpečnostních hrozeb. Vzhledem k rostoucímu napětí je třeba se připravit na dlouhotrvající válku vysoké intenzity s protivníkem, který je technologicky vyspělý a může disponovat i jadernými zbraněmi,“ uvedl pro Novinky generál Vlček.
Riziko válečného konfliktu je podle dokumentu Obranná strategie České republiky nejvyšší od dob studené války. Armáda proto mění přístup k zahraničním operacím a soustředí se na přípravu obrany vlastního území. Zmíněná obranná strategie přitom otevřeně mluví o agresi Ruska a nárůstu rizik pro členské státy Severoatlantické aliance i Evropské unie.
Bývalý náčelník Generálního štábu a bezpečnostní expert Jiří Šedivý se domnívá, že omezení zahraničních misí ve prospěch zajištění vlastní bezpečnosti je logickým krokem. „Je třeba si uvědomit, že v zahraničí už stejně nemáme tolik vojáků. Armáda se proto musí prioritně zaměřit na to nejdůležitější – tedy na zajištění bezpečnosti před zcela očividnou hrozbou přicházející z východu,“ řekl Novinkám.
Rusko je vážnou hrozbou
„Pravděpodobnost vojenského napadení České republiky nebo některého z dalších států NATO a EU je nejvyšší od konce studené války. Rusko bude dlouhodobě představovat nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost České republiky a jejích spojenců,“ uvádí strategické dokumenty.
Dokument hovoří i o přímém ohrožení země raketami, které z ruského území v řádu minut doletí až do Česka: „V případě vojenského konfliktu mezi agresorem a aliančními spojenci mohou území České republiky přímo ohrozit zbraňové systémy dlouhého dosahu použité protivníkem a jím vedené zpravodajské, diverzní a sabotážní operace.“
Podle dokumentu už Česko hrozbám ze strany Ruska čelí, a to především v oblasti tzv. hybridního působení. „Stát, společnost i ozbrojené síly jsou systematicky vystavovány nepřátelským hybridním aktivitám,“ uvádí zpráva a konkretizuje, že nebezpečí představují zejména kybernetické útoky, dezinformační kampaně, ekonomický nátlak či sabotážní, podvratné a zpravodajské operace.
Dokument zároveň zdůrazňuje nutnost obranných investic. Mezi ty mohou patřit například systémy protivzdušné obrany, obrněná vozidla či moderní stíhací letectvo.
Klíčoví jsou ale špičkově připravení vojáci, kteří budou moderní zbraňové systémy obsluhovat. „Omezením účasti na misích armáda nejen získá potřebné personální kapacity, ale zároveň významně sníží náklady. Nasazení vojáků mimo operace vedené pod hlavičkou OSN si totiž hradíme sami,“ vysvětlil bývalý náčelník Generálního štábu.
Čeští a spojenečtí vojáci v Mali při výcviku evakuace raněných
Zatímco v minulosti získávala armáda nejvíce zkušeností právě při zahraničních misích, dnes mají podle Vlčka daleko větší přínos alianční cvičení, která se vyznačují vyšší intenzitou a komplexnostní a „dávají“ vojáků tzv. lesson learned. Jde o systematické učení se z praxe, přičemž poznatky o tom, co fungovalo či nefungovalo armáda dále předává a využívá při výcviku.
Nejen Afghánistán
Nejvýznamnějším zahraničním nasazením armády byla mise v Afghánistánu. Mezi lety 2002 až 2021 tam sloužilo a sbíralo zkušenosti přes 11 500 Čechů. Šlo o nejdelší misi v historii Armády ČR a účastnili se jí nejen běžní vojáci, ale také lékaři, chemici, výcvikové jednotky či rekonstrukční týmy, jejichž příslušníci pomáhali s obnovou. Česká armáda tam získala klíčové zkušenosti, zaplatila za ně ale čtrnácti životy.
Češi působili také v Mali, Iráku, Bosně a Hercegovině nebo Kosovu v rámci mírových sborů po válce v Jugoslávii.
Chrudimští výsadkáři během mise v afghánském Lógaru.
Omezení počtů vojáků v zahraničí podle Vlčka odpovídá měnícím se prioritám a strategickému směřování nejen Česka, ale i jeho spojenců. Zároveň ale zdůraznil, že rozhodně nedochází k úplnému stažení – české jednotky v řádu stovek vojáků nadále působí například v Polsku, Litvě a na Slovensku. V menším počtu pak operují také v Iráku, Kosovu či na Sinaji.
„Válka na Ukrajině potvrdila naprostou nezbytnost našeho aktivního členství v NATO – schopnost odradit protivníka a ubránit se agresi je ve spolupráci se spojenci výrazně větší,“ zdůrazňuje zmíněná obranná strategii s tím, že Rusko se dosud nesmířilo s rozpadem sovětského bloku a se vstupem zemí střední a východní Evropy do Severoatlantické aliance a EU.
