Jsme tu jako vzdušní policisté, popisují piloti gripenů ostrahu Islandu

(od našeho zvláštního zpravodaje)

S dalšími osmdesáti českými vojáky se tu od poloviny května stará o české piloty a pět gripenů, které stráží vzdušný prostor Islandu.

Podle velitele české jednotky Vladimíra Málka je Island a místní základna důležitá pro celou Severoatlantickou alianci, protože velká část tras letounů a lodí mezi Evropou a Severní Amerikou vede právě kolem tohoto ostrova.

„Island umožňuje exkluzivní možnost dohledu nad tímto důležitým prostorem,“ zdůrazňuje Novinkám Málek. Je to stejně důležitý bod pro případnou obranu Evropy, USA a Kanady, jako byl ostrov Midway za druhé světové válce v boji o ovládnutí Pacifiku.

České gripeny jsou na misi v severním Atlantiku už po čtvrté, podobně se už deset let podílí i na hlídání Pobaltských republik, které stejně jako Island nemají vlastní letectvo.

Podle Málka, který létal i v Pobaltí po ruské agresi na Ukrajině, ještě na Islandu nemuseli do ostré akce, ale jsou na ni připraveni.

„Mise na Islandu není vypjatá tak jako v Pobaltí, situace, kdy by docházelo k nedodržování letových plánů, tu nejsou tak časté,“ podotýká český velitel a připomíná, že piloti při takových akcích plní roli vzdušných policistů.

Dokážou se přiblížit k letounu, který je v nouzi nebo nedodržuje letový plán, a identifikovat ho, když to nejde pomocí radaru. A případně ho přinutit letět pryč.

Protože je služba na Islandu klidnější, může se česká jednotka soustředit hlavně na výcvik v jiném prostředí a také na přípravu Islanďanů v letovém řídicím centru, aby dokázali udržovat strategickou základnu v chodu.

Podle pilotů je skvělé, že mohou cvičit létání v malé výšce. Nad oceánem totiž nejsou téměř žádné překážky jako v hustě obydleném Česku. „Létání v malé výšce je ale náročné na přípravu i soustředění, tam se nesmějí dělat chyby. Využíváme tu příležitost zvláště u mladších pilotů, kteří ještě takovou možnost neměli,“ popisuje Málek.

Jeden z pilotů kapitán Ondřej Španko oceňuje, že létají každý den ve velice proměnlivém prostředí. „Počasí se tu nemění ze dne na den, ale z minuty na minutu,“ uvádí pro Novinky. Největším nebezpečím je prudký vítr, který v nárazech dosahuje síly vichřice a který by mohl letouny zvláště při přistání ohrozit. „Výhodou je, že jsou tu dvě přistávací dráhy, které jsou na sebe kolmé, a pilot si může vybrat tu, která je nejvíc proti větru,“ říká Španko. Přistání nebo vzlet je proti větru mnohem snazší.

Oproti létání nad Českem je výcvik nad vulkanickým ostrovem náročnější, protože v případě havárie hrozí, že se piloti budou muset katapultovat do aktivních lávových polí nebo do oceánu. „Voda je tu velmi studená, kolem čtyř pěti stupňů, a doba přežití pilota v takové vodě je jen několik minut. Proto musíme nosit pod leteckou kombinézou ještě neopren,“ poznamenává pilot.

Přežití ve studeném a rozbouřeném moři mají čeští piloti natrénováno ze Švédska. „Ve speciálním bazénu tam umí simulovat vlny nebo ostrý vítr, podchladit vodu, spustit déšť nebo i zhasnout,“ vzpomíná Španko.

O letouny a piloty na Islandu se stará celý tým techniků. Někteří jsou specializovaní pouze na péči o výstroj pilotů, která musí být před každým letem absolutně bez vady. Například bez přetlakové kombinézy by některé manévry při vysokém přetížení piloti neměli šanci přežít.

Jeden z techniků má zase na starosti vystřelovací sedačku, díky níž má stíhač šanci se urychleně dostat z hořícího letounu. „Díky raketovému pohonu, třem kilům výbušniny a několika pyro patronám se pilot dostane během dvou sekund padesát metrů nad letoun, kde se mu otevře padák,“ vysvětluje Španko s tím, že v prvním okamžiku zažívá pilot neuvěřitelných 18 G přetížení.

Piloti během cest na Island i pak domů trénují třeba také tankování ve vzduchu, protože vzdálenost skoro tři tisíce kilometrů gripen nezvládne ani s přídavnými nádržemi.

Během tankování se z křídla tankeru vysune hadice, na jejímž konci je koš a do něj se pilot musí trefit speciálním sosákem, který mu vyjede vedle kabiny. „Je to těžká disciplína. Letíme dvě stě metrů za sekundu a je potřeba se trefit s přesností deset patnáct centimetrů. Pokud bychom se netrefili, tak můžeme poškodit letoun nebo koš a to by mohlo ohrozit celý let, protože by bylo třeba mimořádně přistát,“ uvádí Španko.

V polovině července českou jednotku vystřídají na Islandu další stíhači ze států NATO. Takto rotují už od roku 2008. Dva roky předtím základnu na jihu ostrova opustila americká armáda, která ji zbudovala už za druhé světové války.