Článek
Úřad u armádních nákupů porovnává, co ministerstvo slíbilo, s tím, co skutečně udělalo – na základě předložených dokladů a informací. Sleduje také, zde úředníci utrácí peníze daňových poplatníků účelně, hospodárně a efektivně. „Armádním nákupům se věnujeme dlouhodobě a systematicky, i když nám občas ministerstvo obrany podsouvá opak,“ konstatuje Topinka.
„Když si ministerstvo obrany do své koncepce napíše, že do určitého roku pořídí určité množství techniky nebo dosáhne konkrétní schopnosti armády dle požadavků NATO, my po uplynutí lhůty zjišťujeme, co se skutečně stalo,“ vysvětluje Topinka a doplňuje: „Zajímá nás, jestli byl projekt zahájen, vypsána veřejná zakázka, uzavřena smlouva, jestli se čerpaly peníze podle plánu – a jestli výsledky odpovídají původním cílům.“
Jde tedy o rozpor mezi plánem a realitou. Pokud resort něco slíbil a nestalo se to, NKÚ hledá důvody.
Sledují se kroky, ne záměry
„Neříkáme, že ministerstvo musí vše stihnout přesně na čas,“ říká Topinka, „ale pokud se něco nestíhá, musí být jasné, že o tom někdo věděl, posoudil a rozhodl, jak postupovat. Jinak se plán jen odsunul, aniž by to někdo řídil.“ Poukazuje přitom na často nesystémová řešení, která se netýkají jen obrany.
Úřad bere v úvahu i vnější okolnosti, které mohou plnění plánů ovlivnit – například válku na Ukrajině, růst cen, problémy v dodavatelských řetězcích nebo změny vládních priorit. „Když ministerstvo doloží, že postupovalo v souladu s pravidly a že změny měly racionální důvod, nehodnotíme to negativně,“ uvádí Topinka, „důvody ale musí být zdokumentované a rozhodnutí vědomé. Nestačí říct: ‚nešlo to‘ – musí být vidět, že se problém řešil.“
Francouzská zbrojovka představila houfnici CAESAR 8×8 ráže 155 mm umístěnou na podvozku Tatra. Úřad ve své zprávě mimo jiné kritizoval, že pro techniku dodnes není vybudovaná infrastruktura v podobě garážových stání.
Podle Topinky úřad nehledá viníky, ale sleduje, zda systém funguje, zda má úřad přehled o projektech, zda rozhodnutí schvalují odpovědní lidé a zda lze vysvětlit, proč se něco zpozdilo nebo zdražilo.
„Zajímají nás především procesy – jestli jsou rozhodnutí transparentní, zdůvodněná a jestli se o nich ví,“ dodává Topinka. „Proto sledujeme, jak ministerstvo reaguje na rizika, která se během projektů objeví. Riziko je přirozené, problém je, když na něj nikdo nereaguje.“
NKÚ působí jako nezávislý dohled nad hospodařením a plněním plánů státu. Umožňuje vládě i veřejnosti vidět, jak se instituce staví ke svým závazkům. Jeho zjištění mají ministerstvům pomáhat zlepšit řízení projektů, ne jen upozorňovat na chyby. „Naší rolí není říkat, co má stát dělat. Naší rolí je ověřit, jestli dělá to, co občanům slíbil,“ uzavírá Topinka.