Článek
Látka, která se vyskytuje ve všech buněčných organismech. Nese genetickou informaci, v níž je předurčeno, jak má bakterie, houba, rostlina či živočich vypadat a jak budou probíhat veškeré životní procesy daného organismu.
DNA je uložena v jádru každé buňky u buněk eukaryotických. U jednodušších buněk prokaryotických je v nukleotidu. Tyto buňky, z nich jsou tvořeny například bakterie, jádro nemají a DNA jen volně „plave“ v cytoplazmě. DNA nemusí být v buňce uložena pouze v jádře. Existuje i tzv. mitochondriální DNA, která je uložena v mitochondriích. Ty odpovídají za dýchací procesy buňky.
Při růstu organismu a dělení buněk se při dělení jádra DNA replikuje, aby nová buňka obsahovala tutéž informaci.
Základní části DNA
- zbytku kyseliny fosforečné
- molekuly deoxyribózy
- dusíkatých bází
Ty se společně spojují a vytvářejí typický tvar dvojité šroubovice.
Model dvojité šroubovice DNA. Modřo-zeleně jsou znázorněny vazby dusíkatých bází, fialově deoryribóza. Červeno-růžové konce znázorňují zbytky kyseliny fosforečné.
Dusíkaté báze jsou dvojího druhu: dvě purinové (adenin a guanin) a tři pyrimidinové (thymin, cytosin a uracil). Vždy se k sobě váží jen adenin a thymin a potom cytosin s guaninem (uracil se váže opět pouze s adeninem a pouze v RNA).
