Genetická stopa lovců mamutů před 20 000 lety zmizela

Zkoumání archaické DNA přináší stále nové poznatky. Aktuálně se vědci soustředění kolem dvou osobností působících v německém Institutu Maxe Plancka, a to Cosima Postha a Svanteho Pääba (Pääbo loni dostal Nobelovu cenu za svou práci v oblasti paleogenetiky  – pozn. red.), zaměřili na to, jak se změnilo rozložení populací a jejich genetický profil po posledním glaciálním maximu (LGM).

Tj. po klimatické události doby ledové zhruba před 24 až 20 tisíci lety. Šlo tedy o poslední vrchol poslední doby ledové.

Náčrty „genetické historie“ Evropy už vědci měli připravené z předchozí studie. Nyní díky novým metodám odběru získali kompletnější vzorky a stavbu evropského genetického stromu významně doplnili.

„Poslední glaciální maximum představovalo pro evropské populace kritické hrdlo láhve. Část Evropy pokrýval ledovec a permafrost (trvale zmrzlá půda) zasahoval až na naše území, klima výrazně ochladlo, bylo větší sucho. Skupiny lidí se měnily a stěhovaly a zároveň se rozvíjely dál – třeba už i s novými geny,“ konstatoval Jiří Svoboda z Archeologického ústavu AV ČR v Brně, který se už tři desetiletí podílí nejen na výzkumu ostatků z Dolních Věstonic a Pavlova.

Právě ostatky tří mužů z lokality Dolní Věstonice II doplnily střípek do genetické mapy Evropy. Kompletní analýza jejich genomu a porovnání s dalšími ostatky ukázaly, že po posledním glaciálním maximu genetická stopa našich lovců z Dolních Věstonic a Pavlova vymizela.

Převažující hypotéza, proč se tak stalo, je podle Svobody v současné době ekologická. „Pod tlakem onoho glaciálního maxima. Na území Česka řídla vegetace a odcházela stáda zvířat, tedy ubývalo zdrojů obživy. Zda se na tom podílely jiné populace, zatím nelze doložit,“ poznamenal.

A zatímco stopy tzv. věstonického klastru zmizely, jiným populacím se dařilo.

„Rozpoznali jsme nový genetický profil některých západoevropských jedinců gravettské kultury, který je odlišný od jejich současníků v oblasti střední a jižní Evropy, tedy i našich tzv. lovců mamutů. Jejich genofond se po LGM rozšířil směrem do severní a severovýchodní Evropy,“ upřesnil Svoboda.

Další výraznou genetickou změnu badatelé odhalili v jižní Evropě, kde ještě během LGM docházelo k migracím a k lokální náhradě uvnitř lidských skupin, tedy k výměně a tím i odlišnosti genů.

V poslední fázi výzkumu se podle Svobody více analyzovaly vzorky z Itálie, kde je také k dispozici hodně antropologických nálezů. Tím vznikl tento „jemnozrnnější“ pohled na pohyby populací ve Středomoří.

Celkově se vědcům podařilo díky detailnějším datům odlišit západoevropské a východoevropské lovce-sběrače.

Při odběru archaické DNA výzkumníci „zápolí“ s poškozením ostatků během tisíců let i s kontaminací novější DNA, která se mohla přenést při manipulaci. Tu pak musí v analýzách oddělit.

„Doplňující vzorky z našich fosilií byly odebrány v roce 2017 z kosti skalní, tedy nejtvrdší kosti lebeční, jejíž vnitřní struktura je nejlépe chráněna vůči vlivům vnějšího prostředí,“ uvedla Sandra Sázelová z Archeologického ústavu AV ČR v Brně, spoluautorka mezinárodní studie.

„Díky mikro CT snímkům vzniklým při spolupráci s Institutem Maxe Plancka v Lipsku jsme mohli využít 3D model kostí skalních všech tří studovaných jedinců. 3D model jsme mohli vytisknout a na něm provést návrh vedení odběrové sondy, čímž se minimalizoval rozsah poškození okolních struktur středního a vnitřního ucha, které je tak ponecháno pro další zkoumání,“ zmínila.

Studii zveřejnil odborný časopis Nature.