Článek
„Naše metoda by mohla pomoci vyřešit záludnou výzvu udržet si přehled o biologické rozmanitosti,“ věří autoři studie citovaní ve vědeckém časopisu Current Biology.
Jak zvířata a rostliny procházejí svými životními cykly, zanechávají v prostředí vlastně své malé pozůstatky – šupiny, srst, peří, pyl –, které nesou jejich genetický podpis.
Nová zjištění naznačují, že údaje o biologické rozmanitosti byly shromažďovány „v masivním měřítku doslova po celá desetiletí – a nikdo si toho nevšiml“, uvedla podle AP hlavní autorka studie Elizabeth Clareová, bioložka z kanadské York University.
Na výzkum se badatelé zaměřili na dvou místech ve Spojeném království, ve venkovské oblasti jižně od Edinburghu a v královském parku Bushy Park na okraji Londýna. Zvířata se zde totiž pohybují volně a nachází se zde také Národní fyzikální laboratoř, která spravuje síť monitorování kvality ovzduší v zemi.
K pozorování vědci používají filtr, na kterém se usazují částice vzduchu. To je podle vědce Jamese Allertona z britské National Physical Laboratory, který se podílel na studii organismů v ekosystémech, ideální prostředek k zachycení i zvířecí DNA.
Výzkumem genetiky zvířat v přírodě se už roky zabývá také zmíněná vědkyně Clareová. Ve spolupráci s Allertonem a dalšími odborníky má nyní k dispozici vhodné nástroje.
Lidská DNA
Systém filtrování popisuje Allerton jako shromáždění buněčného materiálu, který zvířata zanechávají v přírodě. „Můžete si představit ptáky, které létají a máváním kolem sebe materiál pohazují,“ vysvětlil vědec.
Jak vzdálené vzorky mohou filtry zachytit, to zatím zůstává nejasné – podle Allertona může jít o stovky metrů až kilometr. Na dostupnost materiálu má vliv také počasí, např. větrné podmínky.
Podle vědců je ve vzduchu přítomna také lidská DNA, to ale k výzkumným účelům příslušné studie neslouží – experti se naopak snaží při shromažďování dat různé „lidské signály“ ignorovat. „Že tu jsou lidé, to víme,“ glosovala Clareová.
Obecně se podle ní její tým snaží nacházet stále lepší a lepší nástroje, jak genetický materiál zachytit. „Jsou to bezplatné informace, které se můžeme pokusit využít pro ochranu přírody,“ dodala.
Podobné projekty vznikají třeba v Dánsku nebo ve Švýcarsku. Britští vědci proto nabádají výzkumníky i z jiných zemí, aby použité filtry k monitorování ovzduší bezpečně uložili, případně jim materiál poslali k dalším pozorováním.
