Čeští výzkumníci posouvají limity DNA. Objev může rozšířit způsoby využití v medicíně

Tým profesora Michala Hocka z ÚOCHB AV ČR zkoumá limity struktury a funkce DNA a daří se mu posouvat zatím známé hranice

Článek s výsledky jejich posledního výzkumu zveřejnil vědecký časopis Nucleic Acid Research.

„Představte si DNA jako lešení, na nějž se dají navěsit další části s různými funkcemi. To jsou malé molekuly, například postranní řetězce aminokyselin, které se přirozeně vyskytují pouze v peptidech a proteinech. V současné medicíně dokážeme tyto molekuly využít jen relativně omezeně. Jsou totiž značně nestabilní a v organismu se rychle odbourávají. Řešením by byla stabilní kostra, na níž by se bezpečně uchytily. A právě takovou konstrukcí může být do budoucna DNA,“ vysvětlil Hocek.

DNA se skládá ze dvou dlouhých záporně nabitých řetězců, které drží pohromadě, ačkoli by se měly odpuzovat. To umožňují tzv. patrové interakce a párování bází. Vědci prostřednictvím modifikované DNA přidali další záporný náboj na každé písmenko v genetickém kódu.

To odpudivé síly zdvojnásobilo - a DNA dvoušroubovice přesto zůstala celistvá. Experti rovněž zjistili, že takto upravenou DNA je možné i syntetizovat či replikovat a sekvenovat enzymem DNA polymerázou.

Cílem výzkumu je vytvořit DNA, která se bude navenek tvářit jako jiná chemická látka. Tím by se dal využít léčebný potenciál některých biomolekul, které není jednoduché v organismu udržet, třeba peptidů nebo proteinů.

Vědci z Hockovy skupiny již dříve dokázali vyvinout nový modifikovaný aptamer, což je krátká sekvence DNA, na kterou je navázaná specifická cílová molekula, nejčastěji molekula proteinu.

Aptamery mají podobné vlastnosti jako protilátky, jsou ale mnohem stabilnější. V budoucnosti by podle odborníků mohly aptamery protilátky užívané v lékařství nahradit. Zatím je ale celosvětově schválených terapeutických aptamerů málo.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Akademie věd ČR