Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek je český politik, dramaturg a filosof. Během dlouhého členství v ČSSD proslul jako znalec zahraniční politiky a zdatný rétor. V Poslanecké sněmovně strávil 25 let, jedno volební období jí předsedal. Ve vládách zastával posty ministra zahraničních věcí a ministra kultury.

Je rozvedený a má tři děti – Tamaru, Ondřeje a Michala.

Narodil se 6. září 1956 v Ostravě. Vystudoval filosofii na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně. Následně pracoval jako dramaturg v ostravském studiu Československé televize, které však musel z politických důvodů opustit. Před listopadem 1989 působil tři roky u Československé strany socialistické.

V Ostravě se podílel na vzniku místního Občanského fóra (OF), za něž byl v lednu 1990 jako nestraník kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Působil v ní až do červnových voleb, jichž se neúčastnil.

Byl spoluautorem dopisu ostravského OF federálnímu prezidentovi Václavu Havlovi. V něm se vyjádřil proti návratu k zemskému uspořádání země, které „je považováno za historický anachronismus, odporující zájmům občanů z Moravy a Slezska“. Podpořil v něm regionální členění.

V listopadu 1990 se stal zastupitelem města Ostrava a členem rady města. V obou funkcích strávil šest let. Po rozpadu OF se stal členem Občanského hnutí, předsedal jeho ostravské organizaci. V roce 1994 vstoupil do ČSSD. Stal se též odborným asistentem katedry filosofie ostravské univerzity. Přednášel v oboru politická filozofie, současná filozofie, etika a české politické myšlení 19. a 20. století.

Za sociální demokracii kandidoval v roce 1996 v prvních volbách do Poslanecké sněmovny. Na kandidátce v Severomoravském kraji stál na druhém místě za předsedou strany Milošem Zemanem. Poprvé se stal poslancem, následně byl zvolen jedním z místopředsedů poslaneckého klubu ČSSD i místopředsedou Zahraničního výboru.

V roce 1998 Zaorálek zahájil dlouhodobé zdárné poslaneckého mandátu. V Zahraničním výboru povýšil na předsedu, práci ve Sněmovně dal přednost před možnou funkci ministra zahraničí. Necelé dva roky byl předsedou výkonného výboru severomoravské organizace ČSSD. V roce 2002 se stal volebním lídrem v Moravskoslezském kraji. Poté byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny.

Díky této funkci v únoru a březnu 2003 pět týdnů vykonával část pravomocí prezidenta republiky. Havlovi vypršelo funkční období, ale Parlament ve dvou volbách novou hlavu státu nevybral. Až později se prezidentem stal Václav Klaus.

Když v té době ze zdravotních důvodů rezignoval předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler, Zaorálek počkal s obsazením funkce až na zvolení prezidenta. Klaus následně jmenoval dosavadního místopředsedu Miloše Holečka.

V čele Sněmovny stál po celé volební období do června 2006. Následující čtyři roky byl jedním z řadových místopředsedů. V letech 2010–2013 jako 1. místopředseda přednostně zastupoval předsedkyni Miroslavu Němcovou (ODS). V březnu 2009 se poprvé stal místopředsedou ČSSD, v této pozici zůstal devět let.

Na podzim 2009 Zaorálek zastupoval Poslaneckou sněmovnu před Ústavním soudem. Projednávala se stížnost proti ústavnímu zákonu, který poslancům jednorázově zkrátil volební období. Po jarní nedůvěře vládě Mirka Topolánka (ODS) a vzniku tzv. úřednického kabinetu Jana Fischera měl tento krok vyvolat předčasné volby.

Za své vystoupení sklidil kritiku zejména od pravicových politiků. Údajně nedokázal adekvátně zodpovědět otázky soudců a ani argumentačně nedosahoval kvalit protistrany, kterou byl zkušený advokát Jan Kalvoda.

Mnoha lidem utkvěla v paměti Zaorálkova účast v talk show Jana Krause Uvolněte se prosím, kde se politik na obrazovce České televize přiznal, že v mládí zkoušel čichat rozpouštědlo čikuli a připustil rovněž, že v minulosti jedl psa.

Zaorálek byl znám svými emotivními projevy ve Sněmovně a střety s dalším výrazným řečníkem Miroslavem Kalouskem (TOP 09).

Zaorálkovu nepřerušenou sněmovní dráhu ukončil srpen 2013, kdy prezident Miloš Zeman přijal návrh Sněmovny na rozpuštění komory Parlamentu. Následovaly předčasné volby, v nichž však mandát opět získal.

Když vlády vedli představitelé ODS, Zaorálka sociální demokracie uváděla jako svého stínového ministra zahraničí. Když po sněmovních volbách na podzim 2013 prezident Miloš Zeman pověřil sestavením vlády Bohuslava Sobotku (ČSSD), už se ministrem stal.

Zeman dal najevo, že s tímto jménem má problém. Jejich antipatie trvaly již od přelomu století, Zaorálek měl také patřit k poslancům, kteří pro Zemana nehlasovali v prezidentské volbě v roce 2003. Sobotka však na Zaorálkově jmenování trval a v lednu 2014 Zaorálek převzal vedení české diplomacie.

Stal se autorem tzv. Prohlášení čtyř deklarujícím podporu čínské politice územní celistvosti. Do ní spadá vize Tibetu jako pevné součástí Číny. K podpisu došlo během dalajlámovy návštěvy ČR. Podepsali jej prezident Zeman a sociálně demokratičtí premiér Sobotka, předseda Senátu Milan Štěch a předseda PS Jan Hamáček.

Ve sněmovních volbách v roce 2017 byl Zaorálek celostátním lídrem ČSSD. Mandát poslance obhájil, ČSSD však zaznamenala nejhorší výsledek ve své novodobé historii, jen 7,27 % hlasů. Namísto pozice ve vedení PS se v prosinci 2017 stal po 15,5 letech opět předsedou sněmovního Zahraničního výboru. V dalším roce opustil vedení strany.

Výbor řídil necelé dva roky, v roce 2019 nastoupil do druhé vlády Andreje Babiše (ANO). Předseda ČSSD Jan Hamáček jej vybral jako ministra kultury po dlouhém sporu o obsazení tohoto postu. Zeman nejprve nechtěl odvolat Antonína Staňka, poté ani jmenovat Michala Šmardu. ČSSD zvažovala vlastní odchod z vlády, nominaci Zaorálka však Zeman následně ihned přijal.

V dubnu 2021 Zaorálek odmítl nabídku přejít do čela ministerstva zahraničních věcí. Kulturu vedl až do prosince 2021, kdy byl jmenován kabinet Petra Fialy (ODS). Zaorálek tehdy již po 25 letech nebyl poslancem, neboť ČSSD nezískala žádné mandáty ve volbách.