Na nebezpečí v Evropě mnozí upozorňovali i před lety. Co se změnilo, je ochota naslouchat

Ano, tentokrát již bohužel musíme říkat, že se konflikt přelil i do našich měst. Po Praze nám pobíhají nižší stovky lidí, kteří sice nemají sebemenší pochopení pro zavražděné Izraelce (a je nutné neustále připomínat, že palestinská komanda vraždila Izraelce bez rozdílu, zda šlo o židy, muslimy či bezvěrce), ničí nevinnou připomínku nemluvňat unesených teroristy (strhávají letáky s jejich portréty), ale mají ohromnou starost o to, aby, jak sami říkají, budoucí Palestinský stát sahal od řeky k moři. Překlad pro ty, kteří se neorientují v novodobých neonacistických synonymech – aby na tomto území neexistovali žádní Židé.

Zatím ještě v ulicích nevidíme vlajky Hamásu, Hizballáhu nebo Islámského státu, jako se to děje na západ od našich hranic. Tito lidé, kteří nenávidí kapitalismus, nebo jinak, naši civilizaci, zatím jenom zkouší, kam až mohou zajít.

Někteří, když ve svých provokacích přeci jen zajdou příliš daleko, se začnou jako malé děti vymlouvat, že „nevěděli“ - jako slečna v tričku oslavujícím masakr izraelských sportovců na olympiádě v Mnichově v roce 1972. Nebo pirátská senátorka Šípová, o které dosud bylo slyšet jen v souvislosti s tím, že ji obtěžuje chodit do práce a která svou drobnou provokací ze 17. listopadu „rozmazává“ dalším a dalším vytáčením svých ideových odpůrců.

Vraťme se ale k reakcím, které vyvolal článek z minulého týdne. Velice dobře si pamatuji, jak jsme v roce 2015, v době velké migrační krize, probírali informace z terénu. Naše tehdejší hodnocení, že v rámci vlny nelegálních migrantů k nám pronikají také teroristé z Islámského státu, bylo odmítáno a zesměšňováno.

Ve velkých médiích jsme četli o strašení. O tom, že teroristé přece mají dostatek financí, aby k nám v pohodlí přiletěli a nemusí se ukrývat mezi „tiché a vděčné“.

Pamatuji si, jak byly z pohodlí pražských kanceláří odmítány poznatky lidí, kteří se v regionech dlouhodobě pohybují, ale i lidí, kteří se tam narodili a hrozby, které nyní hrozí nám, dlouhodobě vnímají a jsou na straně naší „západní“ civilizace.

Pamatuji si, jaké haló a odmítavé reakce vzbudil šéf Vojenského zpravodajství Jan Beroun, když si v roce 2015 dovolil na problémy s nelegální migrací upozornit. Mimochodem stejný člověk vzbudil ještě větší vlnu napadání v roce 2019, když upozorňoval na riziko vzniku otevřeného konfliktu ze strany Ruska.

Ne, šéfy tajných služeb nemají politici v této zemi rádi. Od dob Františka Moravce, špióna, jemuž nevěřili, se toho u nás mnoho nezměnilo. Ostatně uvidíme, jak dlouho ještě vydrží ve funkci. Pokud máte čas na čtení, otevřete si archiv výročních zpráv Vojenského zpravodajství a čtěte je s vědomím, že takto veřejně je možné sdělovat skutečně jen promile toho, co se říká prostřednictvím režimových zpráv či briefingů.

V reakcích na moje zamyšlení mě překvapila řada komentářů na sociálních sítích ve smyslu: „Teď už se to smí říkat.“, „Teď už to píšou i Novinky.“. Nic není vzdálenějšího pravdě. Zrovna Novinky v reakci na nestranné komentování migrační krize v roce 2015 čelily tlakům, a dokonce i odchodu jednoho významného „pokrokového“ inzerenta, podle kterého totiž informování o některých negativech, která přináší masová nelegální nekontrolovaná migrace polarizuje společnost a vyvolává nesnášenlivost.

Nevím, zda současné orgie nenávisti vůči Židům v ulicích evropských měst jsou dostatečným projevem multikulturního ráje. Ono se na to z chráněných rezidencí, kde top manažeři takových společností často žijí, přece jen nahlíží jinak než z paneláků pařížských předměstí, zvlášť když máte mezuzu na dveřích.

Mimochodem právě Novinky mi uveřejnily můj první veřejný komentář. Jsou to dva roky a shrnul jsem tehdy působení Angely Merkelové ve funkci spolkové kancléřky. Když ho čtu dnes, neměnil bych tam ani slovo. Ani slovo o tom, jak zničila německou politiku, prohloubila evropskou energetickou závislost na Rusku, o tom, jak bez ohledu na ostatní členské země EU svým rozhodnutím pošlapala všechna psaná i nepsaná pravidla a vpustila k nám miliony lidí, kteří nás nemají rádi a svoje zvyky a konflikty, kvůli kterým údajně uprchli ze svých zemí, chtějí dnes zavádět zde.

Rozdíl je v tom, že zatímco dva roky zpátky jsem se dočkal převážně odsuzujících komentářů, a šéfredaktor Novinek řady telefonátů, aby komentář odstranil, dnes se to stává součástí mainstreamových diskusí. Zda ještě včas, uvidíme v nejbližších letech.

Moje tehdejší hodnocení politického i reálného odkazu Angely Merkelové, tak jak jsem ho před dvěma roky napsal a nahrál, si stále můžete přečíst a poslechnout.