Článek
Ombudsman alias veřejný ochránce práv je mimosoudní kontrolní úřad, který je státem pověřen, aby řešil stížnosti jednotlivců na jednání veřejné správy. Jeho role spočívá především v plnění úlohy prostředníka mezi občany a institucemi.
Ochránce může provádět samostatná šetření včetně jejich nápravy. Navrhuje doporučení a vyvíjí tlak na instituce, které pochybily. Může podat návrh na zahájení soudního jednání. Nefunguje však jako odvolací instance, která by byla schopna ovlivňovat výkon soudní či státní moci.
Původ slova ombudsman i samotný institut zřejmě pochází ze Švédska. Původně sloužil jako označení pro osobu vystupující jako něčí zástupce nebo mluvčí. Do podvědomí se dostal především v roce 1809, kdy se jako oficiální institut poprvé objevil ve švédské ústavě. Hromadného rozšíření se poté dočkal ve druhé polovině 20. století, zejména po druhé světové válce.
Role a funkce úřadu
S působením ombudsmana jako kontrolora etické činnosti se lze setkat i v soukromých institucích jako bankách či médiích.
V politice lze rozlišit ombudsmana parlamentního a výkonné moci. Parlamentního sice obvykle volí parlament, ve výkonu funkce však je nezávislý. Zároveň nemůže rušit nebo měnit státní rozhodnutí, smí ale provádět a navrhovat vlastní šetření. Druhý typ jmenuje výkonná moc, tedy vláda či hlava státu, této moci je pak odpovědný.
