Radnice, nebo správní orgán? Nemůžeme psát srozumitelně, brání se úředníci

Stav úřední češtiny dlouho kritizuje ombudsman Stanislav Křeček. Předseda Ústavního soudu (ÚS) Josef Baxa není k úrovni právních textů shovívavější. „Nalézt v nich rozumnou myšlenku občas připomíná hlubinnou těžbu,“ řekl Novinkám Baxa. Příkladem toho, jak to nemá vypadat, je podle ředitele Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR Martina Proška daňové přiznání.

Nejde o to, že jsou dokumenty plné sáhodlouhých souvětí, která jsou k „neučtení“ a ve spojení s některými slůvky, v této kategorii vyniká slovo orgán coby synonymum úřadu, až směšné. „Pokud občan úřednímu dokumentu nerozumí, nutí jej to ptát se po tom, co úřad chce. Tím se roztáčí kolotoč dotazů a řízení se naprosto zbytečně prodlužuje,“ zdůraznil Křeček. Úřad ombudsmana dokonce vypracoval příručku pro úředníky, jak psát srozumitelně.

Nelze sice házet všechny do jednoho pytle, protože některé úřady se prý snaží o větší srozumitelnost svých sdělení. Pokud by ale Jana Gregorová, která v kanceláři ombudsmana vede právníky, měla dát úředníkům známku z češtiny, byla by to tři minus. Tým právníků denně pracuje se záplavou dokumentů ve snaze pomoci občanům, kteří žádají ochránce o pomoc.

Špatných příkladů je mnoho. Například tělesně postižená žena z Prahy žádala o prodloužení povolení používat své vyhrazené parkovací místo. Neuspěla a věc jí zkomplikovalo obecně používané poučení v písemném rozhodnutí: „Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat… k odboru dopravních agend Magistrátu hlavního města Prahy, podáním u zdejšího správního orgánu.“ Odvolání tedy poslala magistrátu. Až po čase zjistila, že „orgánem“ je Úřad městské části Prahy 14.  Na žádost ombudsmana byl už orgán nahrazen v úřední komunikaci jasnou adresou.

K vyřazení z evidence nezaměstnaných, což znamená ztrátu podpory, stačilo špatné pochopení formulace, že se uchazeči dostaví na úřad práce „v nejbližší úřední den po skončení jejich dočasné neschopnosti“. Pojem byl široký, že si jej každý vykládal po svém. Stačilo jej jen zpřesnit. Uprchlice z Ukrajiny nedostala ve stavu nouze humanitární dávku kvůli krkolomnému formuláři, v němž po pravdě přiznala, že si své hygienické potřeby zajišťuje sama.

„Je nutné brát ohled na adresáta. Čtenář se musí vyznat ve sdělení. Místo záplavy právních odkazů stačí při psaní používat rozum,“ uvedl profesor Prošek. Coby češtinář školí i úředníky. Někdy jim na jejich žádost dokumenty přepisuje, samozřejmě se zachováním smyslu sdělení. Pak se ale setkává s odpovědí, že „takto to být nemůže, protože takto se to nepíše“.

K češtinářským kuriozitám patří vyjádření jisté věznice, které bylo vytýkáno, že její písemná komunikace s vězni je příliš komplikovaná a lze ji lehce zjednodušit. Odpovědí bylo, že to nejde, protože „vězni by se urazili, že jim píšeme jako malým dětem“.

Právníci na tom nejsou o mnoho lépe než úředníci. „Srozumitelnost právních textů je místy na tristní úrovni. Jejím přímým důsledkem je, že adresáty odrazuje, dezorientuje, snižuje jejich důvěru v autory těchto textů, tedy v právní systém a instituce, které právo tvoří, aplikují a interpretují,“ uvedl předseda Ústavního soudu Baxa s tím, že „nedostatky práva by měly být překlenovány jeho rozumným výkladem a používáním, nikoliv zneužívány k různým úskokům a kladení pastí“. To je podle něj úkolem pro všechny, kdo s právem jakkoli pracují.