Článek
Zástupce dětského ombudsmana Vít Alexander Schorm připravuje opatření, jak nepříznivou situaci změnit. „Pouze u zanedbatelného počtu žáků existují důvody, které zcela vylučují jejich účast v tělocviku,“ sdělil Novinkám.
Připomněl, že v tělesné výchově nejde pouze o sport, tedy dosahování určitých výsledků, ale především o fyzické zdraví žáků. Zjednodušeně řečeno někdo zvládne stojku, jinému zdravotní stav dovolí třeba jen protahovací cviky. I ten by ale měl být zapojen do výuky.
Zatím se děti se zdravotními komplikacemi tělocviku v mnoha případech vyhýbají, i když to podle Schorma není nutné. Stačí jen výuku přizpůsobit jejich možnostem a možná i doufat v to, že překážky s podporou správně zaškoleného tělocvikáře překonají.
Kancelář ochránce si zjišťovala, jak je tomu s necvičícími dětmi dotazníkovým šetřením na 350 základních školách. Zjistilo se, že celkem 850 žáků je uvolněno z tělocviku. Při výzkumu se jeho tvůrci neptali jen na čísla, ale zajímali se také o konkrétní případy.
Tělocvik zvládá i s těžkým zrakovým postižením
„Máme případ hocha po dětské mozkové obrně, který byl omezený v pohybových aktivitách. Režim výuky se ale podařilo upravit tak, že opět cvičí a účastní se i mimoškolních aktivit,“ řekla Novinkám Romana Švecová z kanceláře ombudsmana.
Autoři výzkumu se setkali s tím, že zapojit do tělocviku lze i děti s těžkým zrakovým postižením, tedy v případě, který by se mohl zdát, že je na trvalou omluvenku z tělocviku. Problémem podle odborníků je, že ne každý tělocvikář umí hodinu přizpůsobit zdravotním možnostem žáka. Pomoci by jim v tom měli asistenti aplikovaných pohybových aktivit, které by učitelé měli více využívat. S jejich radami lze prý rozhýbat i „ztracené případy“.
Podle zástupce dětského ombudsmana k problému přispívají lékařské posudky, na jejichž základě jsou děti uvolňovány. Téměř dvě pětiny dotázaných škol uvedly, že posudky nikdy neobsahují aktivity, které jsou pro žáka nevhodné.
,,Přestože právní úprava nevyžaduje, aby lékař uváděl ve svém posudku informace o tom, jaké situace a aktivity jsou pro žáky nevhodné, domníváme se, že je žádoucí, aby o nich školy věděly, a mohly tak přizpůsobit hodiny tělesné výchovy potřebám konkrétního žáka,“ vysvětlil Schorm.
Výzkum také ukázal, že školy častěji volí úplné uvolnění než poskytování podpůrných opatření. Zatímco v jiných předmětech je zapojení asistenta pedagoga či jiná podpora docela běžná, v tělocviku se využívá podstatně méně. Podle zjištění poskytují oslovené školy podpůrná opatření, jako úpravu učiva nebo využití kompenzačních pomůcek, v tělocviku průměrně jen jednomu žákovi ze dvou set, přestože dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je v nich téměř deset procent.
„Výsledky našeho výzkumu ukazují, že ani po osmi letech od zavedení inkluzivního vzdělávání zdaleka není začlenění dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do hodin tělesné výchovy samozřejmostí,“ shrnul Schorm.
Zástupce dětského ombudsmana proto plánuje sérii kroků, které by měly vést ke zlepšení situace. Nejprve výsledky prodiskutuje s lidmi, kterých se to přímo týká, a následně navrhne konkrétní změny. Do budoucna zvažuje i návrh na změnu právní úpravy.
