Úřad veřejného ochránce práv slaví čtvrtstoletí. Ombudsmani řešili tisíce podnětů nespokojených občanů

Za každým podnětem je pohnutý příběh někoho ve složité životní situaci. Ochránce je pro něj poslední instanci, kde hledá pomoc. „Za mě je nejdůležitější, že pomáháme a současně jsme si udrželi nezávislost. Nerozhodujeme jako soudy, ale upozorňujeme na nedostatky. Soudy nám v 97 procentech případů dávají za pravdu,“ řekl Novinkám ombudsman Stanislav Křeček.

Jeho předchůdkyně Anna Šabatová považuje za úspěchy této instituce například to, že se kanceláři podařilo zmapovat mechanismus, jimž byly v letech 1966 až 2012 v ČR nuceně sterilizovány stovky romských žen, které jsou nyní odškodňovány.

„Vzpomínám si, jak se kdysi první ombudsman doktor (Otakar) Motejl neskutečně rozčílil, když zjistil, že je možné díky exekucím vyšroubovat úhradu nedoplatku za odvoz odpadu ze čtyř stovek na 20 000 korun. Naštěstí s tím už je konec,“ řekla Novinkám Šabatová.

Ombudsmani od Otakara Motejla přes Pavla Varvařovského, Annu Šabatovou až po současného Stanislava Křečka dosáhli i zásadních změn. Mnoho odebraných dětí se díky nim vrátilo do jejich rodin. Ochránci brojili proti odebírání dětí z důvodu sociální tísně nebo upozorňovali na nutnost budování sociálního bydlení.

Nikdo se nepozastavuje nad tím, že i lidé nad 70 let mají v ČR platební karty. Některé banky je ale odmítaly do roku 2011 vydávat a změnu zajistil až ochránce s pomocí České národní banky.

Až ombudsman Varvařovský začal prosazovat, aby stát za špatná rozhodnutí svých úředníků platil občanům i zasloužené odškodné. Nyní je již běžné, že pokud někomu na základě zpackaného lékařského posudku není přiznán důchod, je mu po zjištění tohoto pochybení dávka zvýšena a navíc je řádně doplaceno vše, co měl dostat. Často jsou to statisíce korun.

Díky ochráncům se už nemůže stát, že je někomu v rámci exekučního řízení odebírán rodičovský příspěvek, který dostává na péči o své dítě. Uspíšilo se rozhodování sporů o průjezd po cestách vedoucích přes soukromé pozemky. Nově tyto věci nerozhodují malé obce, ale pověřené obce, které na ně mají více kvalifikovaných úředníků.

Ochránce ale neřeší jen podněty občanů. Za čtvrt století jeho tým přímo v terénu uspořádal přes 600 návštěv zařízení, v nichž jsou lidé omezeni na svobodě. Zkontroloval, zda v těchto ústavech, zdravotnických zařízeních či věznicích nejsou porušována práva. Pokud ombudsman zjistil zásadnější pochybení, kritizoval poměry tak dlouho, až dosáhl nápravy.

Posláním ombudsmana není jen chránit občana před špatnými rozhodnutími úřadů či jejich nečinností, ochránce řeší i případy diskriminace kvůli věku, původu i pohlaví. Například v novele školského zákona dosáhl toho, aby byly lidem po změně pohlaví vysoké školy vydávány nové diplomy na jejich nová jména.

I ombudsman řeší četné kuriozity. Například dr. Motejl, sám vášnivý kuřák, musel řešit případ „tabakismu“. Tak označil jistý občan chování svého souseda, silného kuřáka, který mu prý dýmem z cigaret neustále zamořoval jeho balkon. Ombudsman sice stěžovateli nemohl po právní stránce pomoci, oba ale vyzval ke smíru a domluvě. Mezi podivnosti patří i stížnost muže na souseda „nechávajícího před domem své smradlavé boty, z nichž vylétávají moli“.

Oříškem byl případ vlků z Prahy. Majitelé je tam chovali na malém dvorku rodinného domu. Sousedé si stěžovali na silný zápach a živoření zvířat, což příslušné úřady přehlížely. Až na žádost ochránce do věci vstoupily, šelmy byly zabaveny a podařilo se jim najít nový domov.

„Někdy odpovídáme na opravdu velmi podivné dotazy, ale pokud můžeme, tak rádi pomůžeme,“ řekl s úsměvem právník Marek Hanák, který v kanceláři ochránce pracuje od jejího vzniku. Před časem řešil dotaz ženy, která si chce otevřít speciální pohřební službu a v ní „plnit mrtvým jejich poslední přání“. Konkrétně chce vozit jejich zpopelněné ostatky v urnách do zahraničí na místa, která chtěli vidět, ale za svého života to nestihli. Žena se chtěla ujistit, že tím neporuší žádný zákon. Byla ujištěna, že jí v tomto podnikání nic nebrání.