Článek
„Stížnosti na to, že posudkové komise rozhodují nepřesně, opomíjejí nebo dokonce ignorují některé důležité informace ve zdravotnické dokumentaci, řešíme velmi často. Další problém je v délce řízení, které se mnohdy neúměrně protahuje,“ řekl Novinkám Křeček.
Ochránce již v minulosti připustil, že některé případy jsou náročné na posouzení. Nicméně žadatelé o invalidní důchody, ale také občané žádající o příspěvky na péči o své postižené blízké, mají bez ohledu na to nárok, aby byl jejich případ posouzen vždy podrobně a rychle.
Ochránce upozornil na to, že žadatel může být v situaci, kdy je pro něj každá koruna důležitá. Chybné přiznání nižšího stupně invalidity, popřípadě zamítnutí žádosti o některé z příspěvků pro něj mohou s ohledem na chybně nepřiznané dávky znamenat až existenční problémy.
Konkrétně muži ze severní Moravy bylo úřadem práce původně přiznáno jen těžké postižení (TP), přestože postižený se domníval, že má nárok na „minimálně ZTP“.
Rozhodnutí úřadu potvrdila i posudková komise ministerstva. Podle ombudsmana se komise nevypořádala s podklady ze zdravotní dokumentace, kde je u muže jasně popisována porucha chůze v takovém rozsahu, že jde o vyšší stupeň postižení než TP, tedy o ZTP.
Na žádost ombudsmana sice ministr Marián Jurečka (KDU-ČSL) rozhodnutí zrušil, tím ale vše nekončí. Invalida musí čekat na nové rozhodnutí a doufat, že mu bude přiznáno ZTP, a tedy i vyšší příspěvek.
Těžce postiženému přiznali jen lehkou retardaci
Obdobným modelovým příkladem je případ matky z Královéhradeckého kraje, která pečuje o svého desetiletého syna. Ten je mentálně retardovaný, trpí „pervazivní vývojovou poruchou autistického spektra, ADHD v nejvyšší formě a také expresivní poruchou řeči“. Vše je provázeno výbuchy agrese. Lékaři se je snaží řešit pomocí léků. Dítě se dokonce pomočovalo.
Posudková komise ministerstva na rozdíl od posudkového lékaře dospěla k závěru, že chlapec má nikoli středně těžkou mentální retardaci, ale pouze lehkou mentální retardaci. Pro matku to znamenalo nižší příspěvek na péči.
Komise měla k dispozici vyjádření dvou klinických lékařů, z nichž vyplývá vážný stav dítěte. Jeden popisuje u hocha „výbuchy nezvladatelných afektů“. Komise ale nevzala dokumenty v potaz, nevyžádala si k případu žádné doplnění a ve věci rozhodla od stolu. I zde nařídil ministr na základě požadavku ombudsmana přezkum rozhodnutí.
„Koncepčním řešením je doplnit řady posudkových lékařů a žádat po nich kvalitní posuzování jednotlivých případů s tím, že budou jejich rozhodnutí řádně odůvodněna. Celý systém je dlouhodobě personálně poddimenzován, což občanům působí potíže,“ dodal Křeček.
