Článek
Rusko je největší ze zemí světa i bývalého Sovětského svazu, zabírá tři čtvrtiny jeho rozlohy. Po rozpadu komunistické centrály dospěl v 90. letech 20. století prezident Boris Jelcin ve snaze o transformaci hospodářství k ekonomickému kolapsu, z něhož Rusko vyvedl až jeho nástupce Vladimir Putin. Pod jeho vládou se však také Rusko vrátilo k imperiální politice. Snaží se zvětšit svůj vliv ve světě, anektovalo ukrajinský Krym, angažuje se ve válce v Sýrii. V únoru 2022 Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu.
Po rozpadu Sovětského svazu upadlo Rusko do vnitropolitické i ekonomické krize. Boris Jelcin sice dokázal odrazit v roce 1993 pokus reakčních komunistických kruhů o puč, jeho pokus o hospodářské reformy ale vedl k inflaci a hospodářskému úpadku. Zemi dokázal konsolidovat až v novém tisíciletí jeho nástupce Putin, který zasáhl proti oligarchům. Tvrdě postupoval i proti vzbouřencům v Čečensku a v sousedních oblastech na Kavkazu.
Ruský prezident Vladimir Putin
Pokoušel se také Rusku vrátit někdejší váhu a začal modernizovat ruskou armádu. V roce 2008 odpověděl vojensky na pokus Gruzie dostat pod kontrolu odštěpenou Jižní Osetii. Gruzie válku prohrála a Rusko uznalo samostatnost odtržených oblastí Jižní Osetie a Abcházie.
V roce 2014 se vyostřily vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou, kde byl v únoru svržen proruský prezident Viktor Janukovyč, který odmítl podepsat připravenou asociační dohodu s Evropskou unií. Janukovyč uprchl ze země a v nastalém chaosu Rusko bleskově anektovalo Krym a zajistilo si tak základnu v Sevastopolu. Současně začalo podporovat vzbouřence na Donbasu, kteří se pokusili odtrhnout část Doněcké a Luhanské oblasti a vyhlásili na těchto územích samozvané lidové republiky. Rusko kvůli těmto akcím čelilo řadě sankcí, které se zostřovaly, ale žádný výrazný posun nepřinesly.
Na konci září 2015 se Rusko také zapojilo do války v Sýrii, kde vyhovělo žádosti syrského prezidenta Bašára Asada o vojenskou pomoc. Asadovi v tu dobu hrozila porážka, což by znamenalo, že Rusko nebude moci využívat přístav Tartús. Ruská intervence zaštítěná bojem proti terorismu změnila poměr sil na bojišti, přispěla k porážce Islámského státu, ale hlavně upevnila Asadovu moc.
Od připojení Krymu Rusko podnikalo hojné manévry, které vyvolávají obavy NATO. Velmi aktivní bylo i ruské letectvo nad Baltem i Severním a Černým mořem, kde docházelo k častým incidentům se stroji aliance. Rusko se také snaží upevnit své pozice v Arktické oblasti, na kterou si klade nároky.
