Článek
Podobné spekulace se objevují opakovaně, rychlé zhroucení ruské ekonomiky měly způsobit už první sankce, ale nestalo se tak. Ukázalo se, že Rusko našlo cestu, jak je obcházet. Mnohdy to ani nemuselo dělat, protože ze sankcí byla řada výjimek a mnohdy se ani dostatečně nevyžadovaly.
Rusko se nezhroutilo a jeho HDP v posledních dvou letech rostl, protože se investovalo zejména do válečné výroby. Peníze na rozvoj šly z Fondu národního blahobytu, ale ten je z více než dvou třetin vyčerpán. Právě z něj se platily nejrůznější infrastrukturní projekty a rozšiřování výroby. Klesly i zásoby zlata ze 400 tun na 140 tun.
Ruské podniky se začínají bát, že nebudou mít na další investice, a nakonec se slibně rozjetá válečná výroba začne zadrhávat a může nastat recese. Nabiullinová přesto nevyhověla tlaku na výrazné snížení úrokové sazby. Snížení o bod nám může připadat velké, když se s úrokovou sazbou hýbe většinou o čtvrt procentního bodu. Jenomže základní úroková sazba byla v Rusku ještě na začátku června 21 procent. Tak vysoká sazba ovšem brání podnikům si brát půjčky a lidem hypotéky.
Víc ji Nabiullinová snížit nechtěla, protože pořád vidí jako hlavní riziko inflaci a propad rublu. Kreml přitom dával najevo, že by si to přál, aby si podniky mohly na svůj rozvoj snáze půjčovat. Centrální bankéřka, která dokázala udržet hodnotu rublu, ustoupila jen o píď a i tak zůstala na svém místě, zatímco vysoce postavené generály nechává Putinův režim měnit po každém drobném neúspěchu.
Ruskému prezidentovi je jasné, že má víc generálů než dobrých centrálních bankéřů a Nabiullinová je nesporně velmi schopná. Ukazuje odlišnou tvář Ruska, pragmatickou a technokratickou, bez které by se Putin posedlý velikášskými imperiálními touhami neobešel. To neznamená, že ani on není v mnoha ohledech chladný pragmatik. Pro realizaci svých plánů potřebuje fungující válečnou ekonomiku.
Právě pragmatičnost – spolu s vysokými cenami ropy a zkušenostmi a vazbami z KGB – mu pomohla na začátku nového tisíciletí postavit Rusko na nohy. Bez peněz z ropy a plynu by to nešlo, ale bez té pragmatičnosti taky ne. Napojení na polopodsvětí by nestačilo.
Jedna centrální bankéřka by sama ničeho nedosáhla. Musí být člověkem na vrcholu funkční pyramidy. Technokraté jako ona hráli významnou roli i za Sovětského svazu, samozřejmě ne v dobách vrcholného stalinismu, kdy byla snaha ukazovat, že revoluční zápal vyřeší vše. My jsme se mohli vysmívat pojmu chozrasčot, za nímž se skrývala prostá pravda, že podniky mohou utrácet jen to, co vydělají. Byla tu však ještě druhá linie, méně propagandistická, ale účinnější – už za SSSR existoval systém, který udržoval výkon klíčových podniků.
Seznámila mě s ním drobná čiperná důchodkyně Marija Arťomovna, kterou jsem poznal během protestů na Majdanu. Pokud netrávila čas na záhumenku, sledovala zprávy, zejména ty ekonomické, u nichž si neodpouštěla jedovaté a většinou trefné komentáře. Pamatuju si, jak v prosinci 2013 kroutila hlavou nad postupem EU, která nebyla ochotna Ukrajině půjčit potřebné dvě miliardy dolarů, aby Kyjev mohl na začátku roku 2014 splatit dluh. Zoufalé snahy Viktora Janukovyče sehnat peníze, aby se Ukrajina vyhnula bankrotu, využil Vladimir Putin. Snaha ušetřit půldruhé miliardy se EU krutě nevyplatila. Válka ji teď stojí mnohem víc.
Marija Arťomovna pracovala za Leonida Brežněva v celosvazovém kontrolním úřadu. Byla vysílána po celé zemi na kontroly do závodů, které byly klíčové pro fungování SSSR. Jedním z nich byl podnik na těžbu a zpracování fosfátů, z nichž se vyrábějí fosforečná hnojiva ovlivňující výnosy.
Nebylo to tak, že by se koukla na pár čísel. Dneska by se její práce dala označit za hloubkový audit, po kterém přicházely změny v řízení nebo i ve vedení a případně patřičný tlak na dodavatele. Výsledky jejích kontrol se přijímaly, přestože ta paní nebyla žádná komunistka. Režimu ovšem pomáhala fungovat ne kvůli věci socialismu, ale protože to byla její země.
Putin nesporně tento systém, který má kořeny v carském Rusku, jak ukazuje Gogolův Revizor, zná a technokraty do značné míry respektuje. Myslet si, že se Rusko rychle zhroutí, je naivní. Všichni, kteří na to sázejí, by si měli uvědomit, co se dá v krizových situacích zvládnout. Příklady se dají najít všude, ze zaostalé zemědělské Jižní Koreje stal průmyslový tygr stejně jako z Tchaj-wanu, nemluvě o tom, jak rychle se na ohromnou válečnou výrobu dokázal za druhé světové války přeorientovat americký průmysl nebo jak napřel síly v závodech v kosmu.
Když už sníme o pádu ruské ekonomiky, měli bychom si také představit, jak bychom se s různými překážkami kladenými Moskvě do cesty dokázali vyrovnat my sami. I kdyby se ruská ekonomika zadrhla, jak se spekuluje a bojí se toho i Nabiullinová, neznamená to totální kolaps. Podívejme se na Írán a KLDR, co dokážou zvládnout. Může se ale ukázat, že Rusko už nebude moci dál pokračovat ve válce vysoké intenzity.
