Chřipka

Chřipka je jedna z nejrozšířenějších sezónních onemocnění. V životě je měl snad každý. Nemoc, která se projevuje zánětem dýchacího ústrojí, bolestmi hlavy a kloubů, je vysoce nakažlivá.

Chřipku způsobují RNA viry z čeledi Orthomyxoviridae, přenášejí se kapénkami. Napadat mohou člověka i další savce a také ptáky. Nejnebezpečnější je typ A, který vyvolal řadu epidemií včetně pandemie španělské chřipky, jíž po první světové válce podlehlo 40 až 50 miliónů lidí.

Typ A je nejnebezpečnější, protože může prodělat rychlý antigenový zvrat a opět se šířit i u jedinců, které už virus jednou infikoval. K typu A patří ptačí chřipka vyvolaná chřipkovým virem H5N1 i prasečí chřipka, vyvolaná stejně jako španělská chřipka typem H1N1.

Typ A napadá lidi a další savce, zejména prasata, ale i ptáky. Typ B napadá jen lidi a typ C lidi a prasata.

Chřipkové viry základních tří typů A, B a C se dále klasifikují podle povrchových proteinů hemaglutininu (H) a neuraminidázy (N). U typu A bylo zjištěno celkem 15 podtypů hemaglutininu a devět podtypů neuramidázy. Proto se kmen popisuje například jako H3N8 apod.

Viry typu A napadají i řadu savců včetně člověka. Vyskytují se mimo jiné u prasat (H1N1 a H3N1) norků (H10N4), koní (H7N7 a H3N8), tuleňů (H7N7 a H4N5) i velryb (H1N1). Přenést se však mohou i na kočky včetně velkých .

U viru typu B existuje jen jeden podtyp H i N.

Chřipkové viry o velikosti 80 až 120 nanometrů patří mezi obalené RNA viry. Nositelem genetické informace není od lidí známá DNA, ale jednodušší lineární jednořetězcová negativní segmentovaná RNA.

Viry se reprodukují v napadených buňkách v dýchacích cestách nositele. Virus nejprve přilne k hostitelské buňce plicního epitelu. Kapsin viru obalený tukovým obalem, jenž je hostitelského původu, naruší membránu napadené buňky a pronikne do ní. RNA putuje do buněčného jádra, kde probíhá její replikace. Společně s kopírováním genetické informace se podle nových vzorů začínají tvořit i obaly budoucích virů, které jsou tvořeny z napadené buňky. Nová vlákna RNA a ostatní nově tvořené komponenty putují k povrchu buňky, kde se formují v nové viry a opouštějí buňku.

Buňka postupně zaniká. Už navázání viru na buněčnou membránu mění její vlastnosti a funkci. Virové bílkoviny se včleňují do povrchu buňky a imunitní systém považuje pozměněné buňky za cizorodé. Svými obrannými mechanismy je infikovaný organismus napadá a likviduje.

Chřipkové viry napadají řadu živočichů. U vodních ptáků, kteří slouží jako rezervoár, se vyskytují všechny kombinace hemaglutininu a neuraminidázy.

U hrabavé drůbeže se vyskytuje nebezpečnější subtyp H5, přičemž ptačí chřipka H5N1 je přenosná i na člověka, kterého může zabít, a méně nebezpečný H7. Oba vyvolávají tzv. klasický mor drůbeže.

Viry se rychle proměňují, dochází u nich ke dvěma změnám genetického materiálu. Jedním je drobný antigenní posun, druhým pak radikální změna, označovaná jako antigenní zvrat.

Při posunu vzniká nový subtyp viru, který není imunita jedince schopná rozpoznat. Proto se musí každý rok připravovat proti chřipce k očkování nová vakcína, která vychází z typu, který se pravděpodobně bude šířit.

Závažnější je antigenní zvrat, kdy se náhle zásadně změní antigenní vlastnosti viru. Po antigenním zvratu virus chřipky disponuje buď novým subtypem hemaglutininu nebo novým subtypem hemaglutininu i neuraminidázy. Nový virus je antigenně odlišný od dříve se vyskytujících chřipkových virů v lidské populaci, protože nemohl vzniknout jejich mutací a rekombinací.

Akutní onemocnění se každoročně vrací. Na přelomu podzimu a  zimy na severní polokouli a na jaře na polokouli jižní. Ročně jí onemocní milióny lidí, mnoho jich zemře, protože jim komplikace zhorší jiné vážné onemocnění.

Chřipka se často zaměňuje s nachlazením. Tuto nemoc ale v počátku neprovází kašel a rýma. Inkubační doba chřipky je jeden až tři dny. První den nemoci má pacient vysoké teploty, někdy přes 39 stupňů. Dále trpí bolestmi kloubů a hlavy.

Teprve v dalších dnech se přidává rýma, bolesti v krku a suchý kašel, který postupně přejde v kašel vlhký.

Teprve v dalších dnech se přidává rýma, bolesti v krku a suchý kašel, který postupně přejde v kašel vlhký.

Během tří až čtyř dnů opadnou teploty a bolesti hlavy, svalů a kloubů. Rýma a kašel trvají týden až deset dnů, zvýšenou únavu lze však pociťovat až měsíc po propuknutí onemocnění.

K virové nákaze se může přidružit sekundární bakteriální infekce. Může se objevit hnisavý zánět dutin, zánět středního ucha, bronchitida i zápal plic. Zejména neléčená chřipka ale může vést k zánětům kloubů nebo k onemocnění srdce.

Chřipkou se každoročně nakazí 33 procent obyvatel, 26 procent skutečně onemocní. Většina nemoc "vyleží" či "přechodí", zhruba jedno procento musí být hospitalizováno v nemocnici. Z osmi procent hospitalizovaných zemře. Na komplikace spojené s chřipkou tak v Česku ročně umírá zhruba tisíc lidí.

Většinou jsou nemocní školáci, v kolektivech se vir rychleji šíří. Hygienici proto během epidemií doporučují omezit cestování hromadnou dopravou, návštěvy kin a divadel.

Chřipka se nedá léčit, lze pouze užívat přípravky, které zmírňují její projevy. Nejúčinnější je proti ní teplý čas a citrónem a postel.

Částečně lze použít antivirotika, ty se ale mohou podat jen v začátcích nemoci, poté už nejsou účinná. Patří mezi ně léky jako Tamiflu nebo Relenza. Účinnou ochranou před nákazou je očkování. Nemusí ale vždy fungovat. Stačí, aby se do těla dostal zmutovaný virus a tělo si na obranu "nevzpomene".

Byť je chřipka banální onemocnění, její oběti se počítají na milióny. Nebezpečná je především pro starší lidi, malé děti a lidi s poruchou imunity. Může zhoršit jejich stav.

Ve 20. století se objevilo několik pandemií poté, co vir nebezpečně zmutoval. Příkladem může být španělská chřipka na sklonku první světové války, která si vyžádala až 50 miliónu lidí.