Článek
Tálibán (persky a paštunsky studenti) je radikální islámské fundamentalistické hnutí působící v Afghánistánu a v hraničních oblastech sousedního Pákistánu. Má blízko k teroristické síti al-Káida. Od poloviny devadesátých let hnutí vládlo v Afghánistánu, a to až do roku 2001, kdy bylo svrženo Američany. Vlády se chopilo znovu v roce 2021 po odchodu amerických vojáků.
Porazit se je ale nepodařilo a válka s ním stále trvá, je už delší než válka ve Vietnamu. V posledních letech jeho aktivita vzrůstá, působí na většině území Afghánistánu.
Omezení ženských práv
Po převzetí moci slíbil Tálibán ženám rovnoprávnost v souladu s islámským právem. Pro afghánské ženy situace znamená návrat do období na konci 90. let, když Tálibán vládl.
Proti omezení práv se uskutečnily v roce 2021 protesty, které byly krutě potlačeny. Ženy byly propuštěny z práce, začaly se také odstraňovat billboardy ukazující ženské tváře. Novináři, kteří protesty na místě dokumentovali a psali o nich, byli Tálibánem krutě potrestáni bitím obušky, elektrickými kabely a bičem. Dívkám bylo postupně zakázáno studovat a tresty za násilí na ženách se krátily na 15 dnů. Ženy se tak v hierarchii vytvořené Tálibánem dostaly na nižší úroveň než zvířata.
Vznik Tálibánu
U zrodu Tálibánu stálo na počátku devadesátých let málo známé studentské hnutí v Kandaháru, ve kterém kromě paštunských studentů působili i jejich učitelé z náboženských škol. Právě tuto skupinu začal podporovat Pákistán, aby neztratil vliv v Afghánistánu.
Po stažení sovětských vojsk v roce 1988 se Afghánistán propadl do chaosu. Mudžáhidové (islámští bojovníci v džihádu, tedy svaté válce) se nejprve obrátili proti komunistické Nadžíbuláhově vládě. Když ji v roce 1992 svrhli, pustily se jednotlivé skupiny do krvavých vzájemných bojů.
Pákistánská tajná služba ISI, která po celá osmdesátá léta podporovala mudžáhidy, nechtěla v zemi ztratit vliv a vsadila na Tálibán, protože Paštuni jsou v Afghánistánu nejpočetnější a značné množství jich žije i v kmeny ovládaných oblastech pákistánské Severozápadní hraniční provincie.
V čele Tálibánu stál od jeho vzniku mulla Umar, bývalý velitel jedné ze skupin mudžáhidů. V bojích proti Sovětům také přišel o oko. Umar měl podle legendy vidění. Zjevila se mu žena, která mu řekla, že musí nastolit v Afghánistánu pořádek. Na počátku roku 1994 proto vedl skupinu tří desítek studentů ze své madrásy (náboženská škola). Byli ozbrojeni šestnácti puškami a šli osvobodit dvě dívky unesené jednou z brutálních skupin válečníků.
Tálibán rychle ovládl Afghánistán
Umarovi se podařilo rychle získat značný počet bojovníků z řad studentů náboženských škol v Afghánistánu i Pákistánu i z řad afghánských uprchlíků. Rychle se mu podařilo ovládnout značnou část země, protože se ji snažil sjednotit na základě islámu a paštunského nacionalismu. Podporoval jej i jeden z vůdců mudžahidovských válečných skupin Paštun Gulbuddín Hekmatjár, který mu poskytl zbraně. Hekmatjár v roce 1994 ztratil post premiéra.
V listopadu 1994 se Umarovi podařilo dobýt Kandahár na jihu země. Ztratil přitom jen pár desítek mužů. V dalším roce ovládal většinu jihu země včetně provincie Herát. Civilisté jej vítali, neboť vytlačoval soupeřící bojovníky, kteří spolu vedli kruté války a současně bez skrupulí zabíjeli a znásilňovali civilisty, a zaváděl právo šaría.
V roce 1995 zahájil Tálibán postup na sever, Kábul se mu však v březnu dobýt nepodařilo, jednotky Ahmada Masúda byly nad jeho síly. O rok později však už uspěl. V roce 1996 získal Tálibán velkou podporu ze zahraničí a posílilo ho také to, že se do Afghánistánu přesunul Usáma bin Ládin.
Afghánská vláda opustila Kábul 26. září 1996. O rok později přejmenoval Umar zemi na Islámský emirát Afghánistán, který však neovládal celou zemi, sever byl pod kontrolou Severní aliance tvořené především Dostúmovými Uzbeky a Masúdovými Tádžiky. Premiérem byl opět Hekmatjár, proti němuž se také bývalí spojenci z Tálibánu obrátili.
