Článek
Stále se ale potýkají s problémy. Potíže jim dělá čeština, hlavně kvůli tomu si většina z nich nemůže najít práci. „Evakuovaní jsou strašně vděční, že tu jsou, a pomalu začínají nový život. Do Afghánistánu se nechceme vrátit, tam na nás čeká smrt. O tom nikdo ani nepřemýšlí. Je tu ale spousta problémů s integrací, které řešíme,“ řekl Právu předseda Spolku afghánsko-české solidarity Amir.
Do Afghánistánu se nechceme vrátit, tam na nás čeká smrt
Sám byl evakuován z Afghánistánu loni v létě. Pracoval tam pro Člověka v tísni a byl děkanem fakulty inženýrské a výpočetní techniky na kábulské univerzitě. V Česku ale už před lety studoval stavařinu a uměl jazyk.
To mu pomohlo najít práci stavbyvedoucího a má tu i přátele.
Pracovali pro Čechy, teď odpočítávají čas, než je najde Tálibán
„S pomocí kamarádů jsem našel byt i zaměstnání, vypomohli i finančně. Afghánci, kteří se mnou byli evakuováni, takové štěstí neměli. Práci si sehnal zatím jen minimální počet příchozích, čeština je problém,“ popsal Amir.
Většina bydlí ve vlastním
Jeden z jeho známých překládal v Afghánistánu anglicky českým vojákům, umí i německy. „Hledá si práci v Německu, tady nemůže nic sehnat, protože neovládá češtinu. Hodiny jazyka jsou ve Státním integračním programu jen dvě týdně. Dostávají také úřední dopisy psané komplikovanou češtinou, které nerozumí. Byly by potřeba i rekvalifikační kurzy, aby si našli práci,“ podotkl Amir.
I přesto většina z příchozích spolupracovníků České republiky bydlí mimo ubytování Správy uprchlických zařízení. „Ze 124 lidí, kteří vstoupili do Státního integračního programu, jich v našich zařízeních pobývá 34. Jedna tříčlenná rodina je ve specifické situaci, nejsou v produktivním věku a jsou ze zranitelné skupiny osob. Je jim věnována nadstandardní péče a pozornost sociální služby,“ uvedl Jan Piroch, mluvčí Správy uprchlických zařízení ministerstva vnitra. Další pětičlenná rodina čeká na vyřízení administrativních úkonů, aby se mohla přesunout kvůli silným rodinným vazbám mimo Česko.
Práci si sehnal zatím jen minimální počet příchozích, čeština je problém
„V integračních azylových střediscích, což jsou samostatné jednotky, momentálně pobývá sedm rodin, celkem 26 osob. U nich se rýsuje brzká perspektiva odchodu do integračních bytů. 124 lidem ve Státním integračním programu se věnují naši sociální pracovníci. Asistují při hledání bydlení, zaměstnání, školy či lékaře,“ dodal Piroch.
Pracovali pro Česko, v Afghánistánu se musejí skrývat
Podle něj se dá říci, že většina evakuovaných se do české společnosti integruje dobře. Navštěvují kurzy českého jazyka a jsou motivovaní si tu vybudovat život.
„Sociální pracovníci ale často na Afghánce nemají čas, případně si nerozumí. Navrhovali jsme, že se Afghánci z našeho spolku zapojí a pomohou integrační program zlepšit. Kvůli válce na Ukrajině ale tento návrh padl, šest měsíců se nic neděje,“ řekl k tomu Amir.
Dodal, že zároveň by jejich spolek potřeboval české dobrovolníky, kteří by evakuovaným pomohli se zapojit do společnosti a zvali by je třeba na kulturní akce. Zároveň by spolek chtěl i představit afghánskou kulturu české veřejnosti.
„Afghánistán nám všem velice chybí. Když se sejdeme, pláčeme. Dvacet let jsme zakládali instituce, měli jsme svobodu slova, ženy měly práva. Doufali jsme v lepší budoucnost naší vlasti. Bohužel to všechno spadlo. Všem něco v zemi zůstalo, partneři, sourozenci, rodiče, dům, zahrada. Fyzicky jsme tady, ale srdce je furt tam,“ dodal Amir.