Vedení Tálibánu se štěpí

Achúndzáda v projevu v madráse v Kandaháru v lednu 2025 varoval, že by vnitřní spory mohly nakonec všechny srazit: „Následkem těchto rozporů se emirát zhroutí a zanikne.“

Projev přilil olej do ohně spekulací o rozporech ve vedení Tálibánu, které ovšem hnutí rezolutně popírá.

Afghánské vysílání BBC proto zahájilo investigaci a mluvilo s více než stovkou současných i bývalých členů Tálibánu i s místními experty a bývalými diplomaty. Vyplynulo z nich, že v Tálibánu jsou dvě soupeřící skupiny, které se dívají odlišně na vývoj v Afghánistánu.

Kandahárská odnož věrná Achúndzádovi prosazuje striktní prosazování islámského práva a tradiční islámský emirát izolovaný od moderního světa, kde náboženští představitelé kontrolují každý aspekt společnosti.

Druhá, pragmatičtější skupina se vytvořila okolo mocných představitelů Tálibánu, kteří působí v Kábulu. I ti požadují přísné prosazování tradičního islámu, ale současně chtějí kontakty se zahraničím, rozvoj ekonomiky a počítají dokonce s tím, že by dívky a ženy měly přístup k vyššímu vzdělání, i když nyní mohou absolvovat jen první stupeň.

Jeden ze zasvěcených spor popisoval jako „kandahárský dům proti Kábulu“. Kandahár byl vždy náboženským centrem Paštunů a Tálibánu, zatímco Kábul byl multietnický a názorově otevřenější.

Spory vyvrcholily loni v létě. Koncem září Achúndzáda nařídil vypnout internet a telefony, aby se Afghánistán izoloval od světa. Internetové připojení bylo ale po třech dnech obnoveno.

Šlo o velké překvapení, uvedl expert oslovený BBC: „Tálibán je na rozdíl od všech ostatních afghánských stran nebo frakcí pozoruhodný svou soudržností – nikdy v něm nedošlo k žádným rozkolům, dokonce ani k většímu nesouhlasu.“

„V DNA hnutí je zakořeněn princip poslušnosti k nadřízeným, a tedy i emírovi (Achúndzádovi). Proto bylo opětovné zapnutí internetu proti jeho výslovným rozkazům tak nečekané a pozoruhodné,“ řekl expert, který se Tálibánem zabývá od jeho založení.

S věcí obeznámený zdroj z Tálibánu volil jasnější slova - nešlo o nic jiného než o vzpouru.

Achúndzáda, který stále více vládne pomocí ediktů a přímých příkazů, při nichž obchází ministry, vidí internet jako neislámský. Kábulská skupina tvrdí, že se bez něj moderní země neobejde. Internet se v létě vypínal postupně. Nejprve v provinciích ovládaných Achundzádovými spojenci.

Vicepremiér Abdul Ghání Baradar, který s mullou Umarem spoluzakládal Tálibán a vedl jednání s USA, se tehdy vydal do Kandaháru a řekl jednomu z guvernérů nejoddanějších Achúndzádovi, aby se probral a nebyl jen přisluhovač. Neměl se Achúndzádovi postavit otevřeně, jen neprovést nařízení.

Guvernér slova ignoroval. Když se vypnul internet i v Kábulu, přišli ministři vnitra a obrany Sirádžuddín Hakkání a syn mully Umara Mohamed Jakúb Mudžáhíd za premiérem mullou Mohammadem Hassanem Achundem, aby rozhodnutí zvrátil. Řekli mu, že veškerá odpovědnost padá na něj. Za tři dny internet fungoval.

Kritika zákazu vyššího vzdělání pro dívky loni na jaře však úspěšná nebyla. Do exilu musel odejít bývalý náměstek ministra zahraničí, který v únoru 2025 řekl, že země sešla z boží cesty, když se dopustila nespravedlnosti na 20 milionech lidí. Další dva vysoce postavení úředníci byli za kritiku zákazu loni v červenci a srpnu zatčeni.

Jeden z expertů naznačil, že v případě internetu se to špiček Tálibánu dotklo více, protože vědí, že jejich moc a jejich schopnost získat peníze je závislá na internetu. Přes sociální sítě oslovují lidi a peníze získávají přes e-commerce.

„Vypnutí internetu ohrožuje jejich privilegia mnohem zásadnějším způsobem než bránění starším dívkám studovat. Možná je to důvod, proč byli tak odvážní,“ dodal expert.

Achúndzáda byl v roce 2016 vybrán do čela Tálibánu jako člověk, který spojuje. Protože sám nebojoval, stal se jeho zástupcem mocný velitel skupiny Hakkání Sirádžuddín Hakkání, na jehož hlavu vypsaly Spojené státy odměnu deset milionů dolarů. Druhým zástupcem se stal syn zakladatele Tálibánu mully Umara Jakúb Mudžáhid. Tálibán za jejich vedení dosáhl nebývalých úspěchů, když dojednal odchod Američanů a zemi bleskově převzal.

Oba zástupci však byli upozaděni, když se stali ministry vnitra a obrany. Ani Abdul Ghání Baradar, který s mullou Umarem spoluzakládal Tálibán a vedl jednání s USA, se nestal premiérem, ale jen jeho zástupcem. Předsedou vlády se stal Achúndzádovi oddaný Mohamad Hassan Achund.

Achúndzáda, který zůstal v Kandaháru, se obklopoval jen důvěryhodnými ideology a zastánci tvrdé linie. „Achundzáda se od samého začátku snažil vytvořit si vlastní silnou frakci,“ řekl BBC bývalý člen Tálibanu, který později působil v afghánské vládě podporované USA. „Jakmile získal moc, začal to dělat obratně a rozšiřoval svůj okruh lidí pomocí své autority a postavení,“ upřesnil.

Achúndzáda začal vydávat edikty bez konzultací s ministrem Tálibánu v Kábulu a bez ohledu na sliby, které dával před nástupem k moci, jako byl právě třeba ten, že dívky budou moci dále studovat. Dostat se k němu je obtížné, konají se sice pravidelné konzultace, ale většina ministrů Tálibánu musí čekat dny či týdny, než je přijme. Je jim doporučováno, aby cestovali do Kandaháru, jen když jsou pozváni.