Radovan Krejčíř

Pokud lze někoho označit oblíbeným novinářským slovním spojením „kontroverzní podnikatel“, je takovou osobou bezesporu Radovan Krejčíř. Jako podnikatel dosáhl pohádkového jmění, nicméně kontroverzí kolem svých aktivit nastřádal rovněž více než dost. Jeho činnost vedla k dlouholetým trestům vězení v ČR i Jihoafrické republice, kde dlouho žil.

Radovan Krejčíř se narodil 4. listopadu 1968 v Českém Těšíně. Na Vysoké škole báňské v Ostravě vystudoval ekonomickou fakultu. Poté začal podnikat, značného majetku dosáhl v době kuponové privatizace.

Spoluzaložil společnost Corado, která skoupila tisíce kuponových knížek. Následně je investovala natolik výhodně, že se rázem objevila podezření, zda a odkud měl Krejčíř víc informací než ostatní. Hovořilo se o jeho nadstandardních kontaktech na tehdejší vedení ministerstva financí.

V České republice dostal v roce 2018 souhrnný trest odnětí svobody na 15 let. Zahrnoval řadu jeho dřívějších odsouzení včetně půlmiliardového daňového úniku a podvodu.

Souzen byl jako uprchlý, neboť dlouhodobě pobýval v Jihoafrické republice. V roce 2013 byl v ní zadržen, později mu byl vyměřen trest 35 let vězení za pokus o vraždu a obchod s drogami. Česká republika neúspěšně usiluje o jeho vydání.

Jak rostlo Krejčířovo bohatství, přibývalo také množství podezřelých kauz, ve kterých figuroval. Od poloviny 90. let se o něj zajímala policie v souvislosti se společnostmi, z nichž záhadně mizely peníze.

V roce 1996 měl jako jednatel firmy Corada vylákat od společnosti Frymis akcie Tepláren Otrokovice pod falešnou záminkou, že je potřebuje pro své účetní operace. Akcie však podle soudu v rozporu s dohodou nevrátil, ani za ně nepředal peníze. Způsobil tak škodu za 75 miliónů korun. Za to ho Vrchní soud v srpnu 2010 poslal na šest let do vězení.

Pravomocně byl v srpnu 2006 odsouzen na dva roky za daňový podvod při dovozu luxusních aut z Německa.

Nejzávažnější obvinění ale souvisí s údajnými podvody ve společnosti Čepro a chystaným celním podvodem v souvislosti s firmou Tukový průmysl.

Čepru kvůli Krejčířovým aktivitám hrozila exekuce. Krejčíř vůči společnosti uplatňoval fiktivní pohledávky a byl spojen s bývalým ředitelem společnosti Tomášem Kadlecem. Vymyslel, že Čepro uzavře s firmou Loricus smlouvu na odebrání velkého množství pohonných hmot, které ale nikdy neodebere, a Loricu tak bude muset platit několikamiliardovou pokutu za nedodržení smlouvy.

Za nevyjasněných okolností také v roce 2002 zmizel Krejčířův otec Lambert, též českotěšínský podnikatel. Mnohaleté prošetřování předpokládalo únos, během něhož zemřel. Detaily se však nepodařilo odkrýt. Motivem měly být peníze, které Krejčířovi staršímu dlužili jiní podnikatelé. Jeho tělo se nikdy nenašlo.

Kauza, v níž byl Krejčíř naposledy českou policií zadržen, souvisí s firmou Tukový průmysl. Tato firma dlužila státu tři miliardy korun za neproclené pohonné hmoty. Krejčíř chtěl podle policie peníze nechat právě domluveným celníkem fiktivně "zabavit". Jednalo se asi o pět miliard. Muže by poté zabil a vše naaranžoval tak, aby to vypadalo, že s penězi zmizel.

Po státu by pak mohl požadovat "přeplatek" dvě miliardy korun. Akci ale prozradil jeden z Krejčířových spolupracovníků Radek Zwierzyna. Údajně proto, že se bál, že i jeho by Krejčíř mohl nechat zabít.

Následně policie zamířila do Černošic nedaleko Prahy, kde chtěla prohledat Krejčířovu luxusní vilu. Přímo během domovní prohlídky jí ale podnikatel utekl. Událost vyvolala značný poprask. Pro mnoho Čechů šlo o první seznámení s Krejčířem, útěk v přítomnosti 16 policistů napomohl věhlasu jeho případu.

Prohlídka jeho vily v Černošicích začala chvíli po půlnoci 18. června poté, co Zwierzyna policii oznámil, že se chystá vražda celníka. Krejčíř prohlídce přihlížel, ale žádného z policistů zřejmě nenapadlo, že by se občas mohli podívat, kde je a co dělá. Během prohlídky mohl telefonovat a pohybovat se po domě.

Ráno z domu odjel černou octavií, s níž chvíli předtím přijel správce domu, aniž by si toho policisté všimli. Jak přesně z domu odešel, se neví. Objevily se verze, že požádal o odchod na toaletu, odkud utekl. Osm minut se po něm nikdo nesháněl. Když si policisté všimli, že jim hlavní postava chybí, seděl v té době u svého známého kousek od svého domu a snídal. Policisté zatím prohledávali les, u něhož byl odstaven automobil.

Útěk stál místo policejního prezidenta Jiřího Koláře. Z funkce byl odvolán i ředitel protikorupční služby Jiří Pálka a jeho náměstek Josef Bečvář. Deset policistů, účastníků zásahu, bylo postaveno mimo službu. Velitel zásahu Jan Špitálský byl odsouzen k ročnímu podmíněnému trestu.

Ve své knize Krejčíř tvrdí, že se po svém útěku na území ČR zdržoval nejméně týden, než přejel hranici do Polska, odkud odletěl do Istanbulu a poté do Dubaje. Tam se setkal se svou ženou a synem, kteří v ČR vyšetřovatelům řekli, že jedou na dovolenou. Společně letěli na Seychely.

Tamní občanství Krejčíř koupil v roce 1996. Policisté nejprve jezdili na Seychely Krejčíře monitorovat a v ČR se objevovaly zprávy, které lidi zvedaly ze židle: jak Krejčíř surfuje, nakupuje, zakládá firmy, sluní se na pláži. Rozvědka čekala jen na to, až zemi opustí. Na území jiného státu bylo možné využít mezinárodní zatykač.

Podnikatel v dubnu 2007 vycestoval nejprve na Madagaskar, použil falešné doklady na jméno Egbert Jules Savy. Nechal si narůst vousy, nasadil si brýle. Když ale poté dorazil do Jihoafrické republiky, nebylo mu to nic platné. Místní policisté měli přesné informace, podle kterých ho poznali a zadrželi.

Po krátkém pobytu ve vazbě ho ale policie opět propustila na kauci a od té doby se Česká republika marně snaží o jeho vydání. Soud v Johannesburgu v únoru 2008 rozhodl, že Krejčíř nemá být vydán z JAR k trestnímu stíhání do Česka.

Soudce totiž dospěl k závěru, že zločiny, ze kterých se v Česku zodpovídá, nemohl spáchat bez přispění politiků a vysokých státních úředníků. Hrozí proto, že by mohl být po svém vydání do Česka ve své vlasti zlikvidován. Krejčíř navíc požádal v zemi o azyl a do vyřízení této žádosti nemohl být deportován. Žádost byla sice zamítnuta, ale o Krejčířově odvolání proti zamítnutí rozhodnuto nebylo.

Po propuštění z vazby Krejčíř navázal poměrně rychle vztahy s tamním podsvětím. Je spojován s nejméně deseti vraždami svých spolupracovníků a nepřátel. Mezi obětmi byli například německý obchodník s automobily, majitel striptýzových barů nebo údajný šéf tamní mafie.

V červenci 2013 unikl o vlásek pokusu o vraždu - minulo ho několik kulek vypálených z dálkově ovládaného zbraňového mechanismu ukrytého v odstaveném automobilu, který byl po nezdařilém činu vyhozen do povětří.

Dne 15. listopadu 2013 nařídil jihoafrický úřad zablokování Krejčířova movitého i nemovitého majetku kvůli podezření z daňového úniku. O týden později ho jihoafrická policie zatkla kvůli případu únosu a mučení Bhekiho Lukheleho, bratra drogového dealera, který zmizel i s 25 kilogramy pervitinu určeného pro Krejčíře. Krejčíř vinu opakovaně odmítl.

24. srpna 2015 soud v JAR oznámil rozsudek - vinnen. Vynesení trestu však soud opakovaně odročoval. Poslední termín, kdy měl být vynesen rozsudek, spadal na 22. února 2016 - líčení ale přerušila anonymní výhružka bombou.

I přes mnohé Krejčířovy stížnosti na předpojatost soudce a svůj špatný fyzický i psychický stav, zůstal soudce neoblomný a 23. února 2016 vyřkl trest. 35 let vězení.

Stejně jako v Česku se i v JAR Krejčíř pokusil policii a soudům uniknout. Pokus o útěk z vězení byl odhalen v září 2015 při razii v Krejčířově cele, kde policie nalezla pistoli, munici, nůž, paralyzér, pepřový sprej, šroubovák, 10 mobilních telefonů, diář obsahující jména svědků a vyšetřovatelů jeho případu a detailní mapu vězeňské budovy.

Podle informací měl pro svůj bezproblémový útěk Krejčíř přichystáno 246 miliónů randů (cca 434 milionů Kč). Část peněz sloužila k uplacení třech dozorců, kteří měli dohlédnout na hladký průběh Krejčířova útěku, z části byl zaplacen vrtulník zajišťující dopravu na letiště, svůj podíl dostali i někteří policisté a část putovala na zaplacení letadla, které by umožnilo Krejčířovi opustit zemi.

Jihoafrická vězeňská služba po odhalení plánovaného úniku přemístila Krejčíře do věznice s nejpřísnější ostrahou - nápravného zařízení eBongweni, kam putují nejnebezpečnější vězni v zemi. „Krejčíř je jedním z těch vězňů, u kterých jsme považovali za potřebné, aby byli přestěhování do nápravného zařízení s vyšší ostrahou. Takže byl přemístěn na základě soudního příkazu," řekla Britta Rotmanová z jihoafrické vězeňské služby.