KMENTÁŘ Jaroslava Kmenty: „Krejčíř financoval ČSSD, ale 60 milionů ztopily tajné služby,“ zaznělo nyní u soudu

Jiří Volný u soudu řekl naprosto novou věc, která se dosud nevěděla. Volný jako vedoucí olomoucké inspekce spolupracoval v roce 2006 s Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), což je rozvědka, jejímž úkolem je sbírat informace v zahraničí. Jenže ÚZSI tehdy – v letech 2005 a 2006 – z nařízení vlády pracovala na mapování trestné činnosti uprchlého gangstera Radovana Krejčíře. A protože – podle zákona nesmí působit na území ČR – tak ve chvílích, kdy bylo potřeba získat informace v Česku, využila k tomu rozvědka sérii spolupracovníků. Mezi nimi byl i tehdejší vysoce postavený důstojník Inspekce ministra vnitra Jiří Volný. (Inspekce ministra vnitra už dnes neexistuje, nahradila ji Generální inspekce bezpečnostních sborů GIBS; pozn. aut.)

„V případu Krejčíře jsem poskytoval součinnost rozvědce ÚZSI,“ řekl Volný 19. června 2025 u soudu.

Rozvědka potřebovala v roce 2006 získat důkazy, že se Radovan Krejčíř snaží zdiskreditovat někdejšího premiéra za ČSSD Stanislava Grosse. A to tak, že si nechal na severní Moravě u svých tehdejších spolupracovníků z podsvětí vyrobit falzifikát směnek na 60 milionů korun. Ty měly dokazovat, že Krejčíř poskytl 60 milionů korun podnikateli Jakubu Konečnému a ten je pak měl poskytnout Stanislavu Grossovi, který měl peníze použít na financování předvolební kampaně ČSSD. K tomuto černému financování mělo – podle Krejčíře – dojít v roce 2002. A po volbách, které pak následně ČSSD skutečně vyhrála, měl dostat Krejčíř jako odměnu přístup k privatizaci státního podniku Čepro. Ale protože si Krejčířův vstup do Čepra nepřál Andrej Babiš, tehdy mocný podnikatel a vlivný zákulisní hráč vládní ČSSD, tak ke splnění údajného slibu Krejčířovi nedošlo. Vláda se odmítla privatizací Čepra zabývat, a tak začal Krejčíř ČSSD vydírat a hrozit, že tajný sponzoring odhalí.

K tomu došlo až na podzim 2005, nedlouho poté, co utekl z domovní prohlídky své vily plné policistů a podařilo se mu pláchnout na Seychely.

Krejčíř tenkrát ztratil zábrany a v říjnu 2005 poskytl – autorovi tohoto textu – na Seychelách rozhovor, v němž prohlásil, že předal ČSSD 60 milionů a že má směnku, která to dokáže. To způsobilo politický skandál. ČSSD to popírala a vyvíjela veřejný tlak na Krejčíře, aby financování buď dokázal, nebo aby se omluvil. Krejčíř si ale stál za svým. A chtěl sociální demokracii zničit i za cenu falešných listin.

Rozvědka tehdy Krejčíře na Seychelách odposlouchávala. V Česku pak policie sledovala jeho spolupracovníky. A díky tomu se přišlo na to, že Krejčíř skutečně vydal pokyn, aby mu jeho známí padělatelé ze severní Moravy vyrobili směnky, které by obchodní vztah s Konečným a Grosssem dokázaly.

Klíčem k tomu, aby byl Krejčířův plán odhalen, byl právě vedoucí olomoucké Inspekce ministra vnitra Jiří Volný. Ten měl v prostředí zločinu na severní Moravě velmi rozsáhlé kontakty. Jeho informátoři mu pak poskytli rozhodující informace, kdo se na vyrobení padělků směnky podílí a kdo je bude převážet do ciziny až na Seychely.

Rozvědka pak Krejčířovy spolupracovníky sledovala, když vycestovali na území Slovenska. Zde ale došlo k nehodě jednoho ze sledovaných vozů. Padělatelé tak zjistili, že jsou pronásledováni. U padělatelů tenkrát policisté nalezli peníze, které měly být přepraveny Krejčířovi na Seychely, a také nově vyrobený pas, který měl Krejčíř použít na cestách ze seychelských ostrovů. Jenže „Grossovu směnku“ u nich nakonec nenašli. V ten den ji totiž „poslové“ ještě neměli v ruce. Vyrobenou směnku dopravila Krejčířovi na Seychely až jiná parta jinou cestou.

Tento příběh popsal Jiří Volný minulý týden u ostravského soudu proto, že se brání již několik let marně a neúspěšně svému odsouzení, že nezákonně lustroval čtyři lidi v policejních evidencích. Volný se rozhodl promluvit o tajné akci s rozvědkou na kauze Krejčíř, protože právě v souvislosti s touto akcí provedl lustrace, které soudy bez znalosti detailů a tajných spisů označily za nelegální.

Volný tvrdí, že se na to snažil upozornit již dříve, ale jiné soudy ani státní zástupci nechtěli připustit jeho verzi a nevyžádali si odtajnění příslušných dokumentů. Volný tak minulý týden poprvé řekl, jak to bylo a jak to dělal v zájmu rozvědky.

„Žádáme výslech nových svědků. A dále chceme, aby byla předložena jako nový důkaz kniha zvláštních finančních prostředků z Inspekce ministra vnitra,“ řekl u soudu Jiří Volný. Tato listina, v níž se evidují odměny informátorům nebo náklady na práci důstojníků inspekce v terénu, podle Volného dokáže, že v rozhodné době, kdy lustroval Krejčířovy spolupracovníky, pracoval pro rozvědku. „Navrhl jsem tenkrát odměnu svému informátorovi. Bylo to 25 tisíc korun. Schválil to tehdejší náměstek inspekce pan Červenka. Proto chci, aby zde vypovídal,“ uvedl Volný a dále vysvětlil: „Bylo to po komunikaci vedení Inspekce ministra vnitra s ředitelem rozvědky ÚZSI generálem Karlem Randákem, který mým tehdejším nadřízeným potvrdil, že informace, které jsme získali naším šetřením ohledně trestné činnosti policistů, jsou významné pro práci rozvědky.“

„Pamatuji si to jako dnes. Protože tehdy mi volal ředitel Inspekce a řekl mi, že to (vysokou odměnu pro informátora) konzultoval s Randákem, a že tedy na tu odměnu měl informátor nárok. Byl to ten informátor, který shodil směnku na premiéra Grosse. Bylo to v březnu 2006. A právě tehdy jsme získali kopii této směnky,“ prohlásil Jiří Volný.

Volný tedy získal pracovní verzi padělané směnky od člověka ze zločineckého prostředí kolem Radovana Krejčíře. Což bylo tehdy cenné, protože to dokazovalo, že se směnky vyrábějí v padělatelské dílně na severu Moravy. ČSSD toho tehdy využila k politickému boji, aby prokázala, že černé financování neexistovalo.

„Ta původní směnka, kterou jsem získal, nebyla (v té první padělatelské verzi; pozn. aut.) vystavena na jméno podnikatele Konečného. Ta směnka byla vystavena přímo na premiéra Grosse. A já tu kopii mám. Předložil jsem ji soudu. Je ve spise. Až potom to Krejčíř změnil, protože ty směnky, které on vydal ve své knize, byly až v květnu 2006. To znamená, že on to udělal tak, aby to nešlo přímo na Grosse. Protože by to těžko vysvětloval,“ uvedl Volný. Čímž chtěl říct, že si Krejčíř uvědomil, že by na veřejnosti neobhájil přímou vazbu na Grosse, a tedy i směnku Krejčíř–Gross. Proto se později držel reality – tedy, že prostředníkem byl mezi nimi ještě podnikatel Konečný. Krejčíř v roce 2006 skutečně zveřejnil dvě směnky. Jedna byla mezi Krejčířem a Konečným. Druhá byla mezi Konečným a Grossem. (Nutno poznamenat, že Jakub Konečný je od března 2005 nezvěstný a podle závěrů policie již nežije. Policie dospěla k závěru, že ho nechal zabít právě Krejčíř. Konečný byl kontroverzní podnikatel, ale byl také důležitý informátor policie. Pomohl jí získat důkazy, které dostávaly Krejčíře do problémů i do vězení. pozn. aut.)

„A víte, pane předsedo, proč jsem u toho byl já?“ zeptal se bývalý vedoucí olomoucké inspekce ministra vnitra sugestivně předsedy senátu ostravského soudu. A vzápětí si Volný odpověděl: „Protože z toho všeho jsou podezřelí policisté, kteří ten převod (peněz) organizovali.“

Toto je na celém případu nejzávažnější. A obrací to naruby i celý dosavadní příběh. Zatímco doteď to vypadalo, že si Krejčíř financování ČSSD úplně vymyslel a ještě k tomu si nechával vytvářet falešné směnky, Volný tvrdí, že podle jeho informací Krejčíř 60 milionů korun kdysi dávno v roce 2002 skutečně poskytl k možným politickým účelům.

Krejčíř mi v roce 2005 na Seychelách tvrdil, že v době předávání peněz se to odehrálo tak, že seděli v kancelářích s několika místnostmi. V jedné seděl Konečný a ten si pak v další místnosti převzal od Krejčíře peníze. Ve třetí místnosti seděl Gross a ten si Krejčířovy peníze následně převzal od Konečného.

Jenže podle Volného to bylo jinak.

„V jedné místnosti seděl Krejčíř, ve druhé seděla – nechci jmenovat tu složku policie – tu bych řekl až v utajeném režimu – protože to je významný důkaz. A ve třetí místnosti měl sedět premiér Stanislav Gross. Ale on tam vůbec nebyl. Ty prachy došly jenom sem (tedy do místnosti, kde – jak řekl – seděli důstojníci bezpečnostních složek; pozn. aut.) a dál už nešly. Ti chlapi se normálně pošábovali, normálně se podělili,“ řekl Volný.

Tak tedy: podle Volného byli prostředníky finančního vztahu mezi Krejčířem a ČSSD nějací důstojníci policejních či tajných služeb a ti si peníze od Krejčíře, nebo její větší část, nechali pro sebe. „Proto pak na mě útočili. To je totiž složka, která to umí…,“ řekl Volný u soudu a pak se na chvíli zarazil, ale nakonec to dopověděl: „Já to asi řeknu, jak to je. Prostě oni se chovají jako Vor v zakoně. Jako Rusi, kteří jsou postaveni mimo zákon. A oni mají bohužel tu pravomoc, protože oni jsou řízeni tím nejvyšším.“

Volný nespecifikoval, o jakou přesně bezpečnostní složku státu šlo, ale z dalšího kontextu vyplývá, že to byla některá z českých tajných služeb.

Jiří Volný pak v rozhovoru pro podcastový projekt Zákulisí Jaroslava Kmenty ještě týž den v Ostravě řekl, že o tom, na co přišel, informoval v březnu 2006 ministra vnitra Františka Bublana a také tehdejšího člena branného výboru Poslanecké sněmovny Radima Turka (oba z ČSSD). „Poté mi začalo peklo. Rozvědka se to dozvěděla a vyhodnotila si to tak, že jsem pro ně od té chvíle nepřítelem státu. Spolupráci se mnou rozvědka ukončila a ihned se na mě zaměřili, odposlouchávali můj telefon, ale i telefony rodiny a dětí. Dělali vše pro to, aby mě zničili,“ uvedl Volný.

Toto vyšetřování pak vyústilo v obvinění Volného, že nezákonně lustroval a že byl sám zapojen do daňových podvodů s několika Krejčířovými zločinci.

Tajné služby tím vším podle Volného chránily sebe a své lidi. Tím přikryly i skandální realitu tajného financování ze strany Krejčíře. Kdyby byl Volný ve funkci a rozpracoval by případ v celé šíři a komplexně, ukázalo by to na nezákonnou práci tajné služby, ale hlavně by se tehdy rozpadla politická obhajoba ČSSD, tedy že Krejčíř lhal a 60 milionů nikomu nedával. Výroba falešných směnek byla jedna věc (v tom Krejčíř udělal chybu, na kterou se rozvědka zaměřila a chtěla to dokázat), avšak skutečné poskytnutí peněz Krejčířem v roce 2002 byla druhá věc, která se nejspíš stala, ale kterou měla „přehlušit“ aféra s falešnými směnkami.

Osud bývalého vysoce postaveného inspektora Volného byl dramatický. Ještě v roce 2006 byl postaven mimo službu. A v dubnu 2007 byl nakonec vzat do vazby a později odsouzen za nelegální lustrace a také za účast na daňových podvodech.

Jiří Volný si z vysokého sedmiletého trestu odseděl jeden rok. Pak začal mít vážné zdravotní problémy a byl mu trest přerušen. „Jsem nemocen, jsem starý, bez nohy,“ řekl Volný u soudu.

Volnému začaly ve vězení selhávat ledviny. A byl v ohrožení života. Následně prodělal dvě transplantace ledvin. Ale další zdravotní komplikace způsobily, že mu musela být amputována noha.

Do vězení se už vrátit nechce. Proto už podruhé žádá o obnovu řízení. Ale zatímco léta předtím se snažil držet profesní čest a nemluvit o spolupráci s rozvědkou, nyní už nemá jinou šanci, a proto se rozhodl říct všechno, jak to bylo.

Na Inspekci ministra vnitra, respektive na Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS), která se po zrušení ministerské inspekce stala její nástupnickou organizací, leží podle Volného dodnes tajné spisy, kde jsou informace o jeho informátorovi v kauze Krejčíř a spolupráci s rozvědkou uloženy. Pokud si je soud vyžádá, bude mít důkazy, že Volný nelustroval Krejčířovy spolupracovníky nezákonně.

„Víte, proč je to tam (u GIBS), pane předsedo, dodnes založeno a ti chlapi (z bývalé inspekce) to tam hlídají? Protože vědí, že se mi stala křivda. Proto to tam je. I když tam jsou dnes noví chlapi, tak všichni vědí, co se stalo. Pamatují to, a chtějí, aby se to všechno narovnalo. Protože se nechtějí dožít toho samého, aby byli obžalováni z něčeho, co neudělali,“ prohlásil Volný u soudu.

Jiří Volný byl známý i tím, že byl jeden čas činovníkem Českomoravského fotbalového svazu, kdy jako šéf odvolací a revizní komise rozhodoval o osudech rozhodčích a fotbalových funkcionářů, kteří se ocitli jako aktéři ve velké korupční kauze proslavené následnou dramatizací Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?“

V jeho případě ale teď nejde o legraci.

Pokud by se ukázalo, že má pravdu, znamenalo by to, že selhal justiční systém, který nechtěl vidět důkazy, které jsou v režimu utajení a které vypovídají o nepříliš lichotivé práci tajné služby.

„Pořád se snažím, abych byl očištěn. Protože já jsem nepracoval pro kriminální prostředí. Já jsem nebyl don Pablo. Já jsem byl doktor Volný, vedoucí na Inspekci ministra vnitra,“ řekl minulý týden před soudem Jiří Volný. Jestli bude obnova procesu povolena, se rozhodne nejspíš na podzim 2025.

Aktuální rozhovor s Jiřím Volným, který vznikl krátce po soudním líčení v Ostravě, můžete zhlédnout v podcastu Zákulisí Jaroslava Kmenty na platformách HeroHero nebo Forendors.