Článek
Podle Světové zdravotnické organizace způsobí znečištění ovzduší každoročně předčasné úmrtí sedmi milionů lidí. Kotle na tuhá paliva patří k největším místním zdrojům znečištění – zejména v zemích, jako je Česká republika, kde se uhlím a dřevem topí ve velké míře. Na celkovém znečištění ovzduší v Česku se kotle na tuhá paliva podílí zhruba ze 70 %.
Pokuta za provoz starých kotlů
Od září 2024 vstoupil v platnost zákaz provozu kotlů 1. a 2. emisní třídy. Za porušení tohoto zákazu hrozila pokuta ve výši až 50 tisíc korun. Do původního termínu, září 2022, se všechny staré kotle vyměnit nestihly, a proto došlo k posunutí termínu platnosti opatření o 2 roky, na 1. 9. 2024.
Státní dotace s financováním výměny starého kotle výrazně pomáhaly. Pro nízkopříjmové domácnosti byly k dispozici kotlíkové dotace, které pokryly až 95 % nákladů. Ostatní žadatelé mohli získat příspěvek z programu Nová zelená úsporám, a to až do výše 50 % uznatelných nákladů. Dotaci bylo možné využít nejen na čistší kotle na tuhá paliva, ale také na tepelná čerpadla, plynové kondenzační kotle a další ekologické zdroje vytápění.
Co jsou to emisní třídy kotlů
Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň dosahují nejnižší účinnosti. Naopak zařazení do 5. emisní třídy značí ekologický kotel.
Emisní třídy kotlů se objevily v roce 2000. Do té doby žádné podobné označení neexistovalo. Kotle vyrobené dříve proto nemají přidělenou emisní třídu.
Jak zjistit emisní třídu kotle
Emisní třídu kotle najdete na výrobním štítku. Ten se nachází přímo na kotli, obvykle na zadní části. Pokud tuto informaci nemůžete vyčíst, projděte dokumentaci kotle. Není-li třída uvedena ani tam, kontaktujte výrobce, případně ji zkuste na základě modelové specifikace dohledat na internetu.
Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd. Měření obou hodnot probíhá při 100 % a 30 % jmenovitého výkonu.
V souladu s normou by se mělo hovořit o třídách 1 až 5, ne o 1. až 5. emisní třídě. Podobné rozdělení více odpovídá nejen normě, ale také vzestupné kvalitě stupnice. Nicméně v běžné řeči se uchytil spíše druhý typ označování a i my s ním v textu pracujeme. Jen se nenechte zmást tím, že kotle 1. emisní třídy představují tu ekologicky nejhorší variantu.
