Přechod od elektrokotle k tepelnému čerpadlu se může i nemusí vyplatit

„Technologie elektrických kotlů je obecně bezpečná a spolehlivá, přičemž už desítky let představuje jeden z nejjednodušších způsobů vytápění v rodinných domech nebo bytech. Nicméně vzhledem k vývoji v posledních letech, a to jak na straně cen, tak i na straně obecné snahy o snížení spotřeby, se začíná čím dál více majitelů elektrokotlů přiklánět k výměně za tepelné čerpadlo,“ říká Pavel Hendrich ze společnosti Protherm.

A tak není divu, že prodejci kotlů a čerpadel registrují přesun zájmu svých klientů. „Naši zákazníci často také zmiňují fakt, že si nyní díky ekonomicky šetrnému způsobu vytápění (pomocí čerpadla - pozn. red.) dovolí i vyšší teploty než dříve,“ doplňuje Hendrich.

Změna systému vytápění je zásadní rozhodnutí na mnoho let dopředu, proto odborníci radí, aby si zájemci o tepelná čerpadla všechny aspekty důkladně promysleli a určitě vše nejprve konzultovali.

„V současnosti jsme v období, kdy ceny elektřiny klesají. To znamená, že návratnost investice do tepelného čerpadla už není tak jednoznačná, jak se zdálo před dvěma, třemi lety. V některých případech se může stát, že i přes vyšší provozní náklady se investice do nového systému vůbec nevrátí. Proto každému, kdo o přechodu z elektrokotle k tepelnému čerpadlu uvažuje, doporučuji především odbornou konzultaci. Technické, prostorové i ekonomické aspekty je potřeba vždy posuzovat individuálně a se zdravým rozumem. Ukvapené rozhodnutí může vést k neefektivnímu provozu, vyšším nákladům i zklamání z výsledku,“ varuje před unáhlenými rozhodnutími Michal Řezanina ze společnosti Thermona.

Podle jeho přesvědčení se nevyplatí přechod od elektrokotle k čerpadlu ve starších nezateplených domech, kde je soustava pracující s vodou ohřívanou na 60 a více stupňů. „V těchto podmínkách je čerpadlo neefektivní a provozní náklady mohou být srovnatelné s elektrokotlem. Naopak v nízkoteplotních systémech s podlahovým vytápěním a v dobře zatepleném domě může čerpadlo fungovat velmi efektivně,“ dodává.

Jeho slova potvrzuje i Jakub Archalous ze Saint-Gobain Energy Systems: „Čerpadlo funguje nejefektivněji při nízkých teplotách otopné vody. Ideální je proto, když je v domě zavedeno podlahové vytápění, které pracuje při teplotách do 35 °C.“ Pro názornost uvádí i konkrétní příklad: „Tepelné čerpadlo typu vzduch-voda vyrábí při venkovní teplotě +7 °C vodu o teplotě 35 °C s topným faktorem 4,9. To znamená, že z 1 kW elektřiny vyrobí 4,9 kW tepla. Pokud by však vyrábělo vodu o teplotě 55 °C, topný faktor by klesl na 3,1.“

Pokud se po rozpravě s odborníky zdá, že by se výměna elektrokotle za tepelné čerpadlo vyplatila, je potřeba určit, jaký typ tepelného čerpadla zvolit. V Česku jsou nejrozšířenější čerpadla pracující na principu vzduch - voda, kdy venkovní jednotka získává teplo ze vzduchu a vnitřní ohřívá vodu otopného systému.

Pro úplnost dodejme, že venkovní jednotka může právě tak získávat vodu ze země, ať již z vrtu, plošného kolektoru (soubor hadic zakopaný v podobě „koberce“ zhruba metr pod zemí na zahradě), anebo z vodní plochy (např. dno rybníka). A zároveň pak vnitřní jednotka nemusí nutně ohřívat pouze vodu otopné soustavy, ale rovnou vyfukovat teplo, podobně jako klimatizační jednotka v létě interiér při chlazení fouká studený vzduch.

Zatímco typ čerpadla se promítne spíše do pořizovací ceny celého systému, na provozní náklady a samotnou úsporu energie bude mít vliv především jeho výkon. Ten se odvíjí od tepelných ztrát domu. „Nejlepší metodou, jak ji zjistit, je výpočet na základě Průkazu energetické náročnosti budov (PENB). Pokud však dům rekonstruujete a průkaz energetické náročnosti vám chybí, lze tepelnou ztrátu odhadnout i na základě dosavadní spotřeby energie,“ vysvětluje Jakub Archalous.

Dále je třeba zvážit způsob ohřevu teplé užitkové vody. „Tepelné čerpadlo ji může ohřívat velmi efektivně, ale topný faktor bývá při výrobě teplé užitkové vody nižší než při běžném vytápění, což může ovlivnit celkovou efektivitu systému,“ upozorňuje.

Pokud majitel elektrokotle dospěje na základě odborné konzultace k rozhodnutí pořídit si tepelné čerpadlo, v porovnání s náhradou za jiné zdroje vytápění (například kotle na tuhá paliva) jej obvykle čeká poměrně hladký proces.

„V naprosté většině případů již existuje vhodná elektroinstalace – jištění pro elektrokotel je prakticky shodné s tím, které vyžaduje vnitřní jednotka tepelného čerpadla. Odpadají tak rozsáhlé elektrické úpravy a s nimi spojené náklady,“ ujišťuje Václav Zeman ze společnosti Acond.

Ve většině domů nejsou třeba ani výrazné stavební úpravy nebo přizpůsobení technické místnosti. Vnitřní jednotka tepelného čerpadla bývá totiž srovnatelná s původním elektrokotlem, a pro ohřev teplé užitkové vody lze využívat nadále stávající bojler.

Majitel tak v podstatě jen vymění jeden spotřebič za jiný. Podle topného faktoru tepelného čerpadla je úspora 3krát až 4krát vyšší ve srovnání s elektrickým vytápěním. Volitelnou součástí systému může být akumulační nádrž. Ta slouží jako zásobník topné vody a pomáhá optimalizovat provozní podmínky celého systému. Její instalace není povinná, ale je užitečné ji mít, zvláště pokud je na ni dost prostoru.

Nejzásadnější stavební úpravou bývá propojení vnitřní a venkovní jednotky. V praxi to znamená vytvořit prostup skrz obvodovou zeď domu, kudy budou vedeny dvě trubky (obvykle o průměru 2×25 mm + izolace), a dále zajistit elektrické napájení pro venkovní jednotku. Ani jedno ovšem nebývá problém. Prostupy se dnes dělají výhradně jádrovým vrtáním, které je rychlé, přesné a bez zbytečných zásahů do konstrukce.

Je třeba ještě zmínit ukotvení venkovní jednotky. Tu řemeslníci buď připevní tzv. na stoličku nebo na ztracené bednění.

Samotné propojení tepelného čerpadla s otopnou soustavou bývá bez problémů. Většina elektrokotlů je totiž ovládána pomocí prostorového termostatu a na této technologii fungují i tepelná čerpadla. Pokud navíc tepelné čerpadlo využívá tzv. invertorové řízení – tedy plynulou regulaci výkonu, systém pak nevypíná a nezapíná skokově jako elektrokotel, ale přizpůsobuje svůj výkon aktuálním požadavkům. Výsledkem je stabilnější teplota, vyšší komfort a nižší spotřeba energie.

Protože jde o změnu směřující k úspoře energií, je možné na náhradu elektrokotle tepelným čerpadlem získat dotaci. „Stát na tuto výměnu přispívá v rámci dotačních programů až 90 000 Kč,“ upozorňuje Pavel Hendrich.

Majitelé starších domů, kteří společně s výměnou elektrokotle plánují i určité stavební úpravy, by se měli o možnost příspěvku od státu určitě zajímat. Některé pobídky lze totiž kombinovat a letos nově stát přispívá zálohově.

„Program Nová zelená úsporám a další dotační programy umožňují získat významnou finanční podporu na zateplení, výměnu elektrického kotle nebo instalaci fotovoltaiky. Například při kombinaci zateplení PUR pěnou s fotovoltaikou lze dosáhnout dotací až 50 % z celkových nákladů,“ doplňuje Lukáš Kmenta ze společnosti HBS.

„V případě čerpání dotací z programu NZÚ je PENB nicméně nutností a jeho vyhotovení určitě doporučuji,“ připomíná Jakub Archalous.