Město Most

Most leží v severozápadních Čechách, v Ústeckém kraji. Město vzniklo kolem řeky Bíliny a v současnosti je 14. největším v České republice. Žije v něm kolem 60 tisíc obyvatel, počet Mostečanů ovšem stále klesá.

Most (německy Brüx, latinsky Pons) je tradičním historickým městem zmiňovaným už v 11. století. V jeho čele stojí primátor.

Jeho současná podoba nicméně dlouhým dějinám neodpovídá, neboť většina pamětihodností vzala za své během intenzivní důlní činnosti v druhé polovině 20. století. Dílčí historické části přitom ustupovaly postupně - především v 70. a 80. letech 20. století - těžbě uhlí.

Z cenných památek zůstala v Mostě prakticky zachována jediná - kostel Nanebevzetí P. Marie. Ten před demolicí zachránila unikátní operace v roce 1975, během níž se posunul o stovky metrů.

Intenzivní těžba výrazně ovlivnila nejen podobu města, ale i krajiny. Po jejím drastickém útlumu po roce 1989 nastalo období náročné obnovy regionu, ale také nutnost najít tisícům lidem práci. Problém se nepodařil uspokojivě vyřešit dodnes. Most proto stále patří k lokalitám s největší nezaměstnaností v ČR. Pošramocená krajina se nicméně v posledních letech stala lákadlem pro turisty. Netradiční zájem má už také svůj název - "Uhelná safari".

Povědomí o městě zvýšil v roce 2019 osmidílný seriál Most!, který podle scénáře Petra Kolečka natočil Jan Prušinovský.

Největší příliv obyvatel zaznamenalo město ve dvou vlnách - v 19. století, kdy byla uhelná ložiska nalezena, a v 70. a 80. letech 20. století, kdy došlo v rámci socialistického budování k největšímu rozmachu těžby.

Od 90. let počet Mostečanů ubývá. Trend podporuje i nízká porodnost a nezájem přistěhovalců se v oblasti usazovat. Demografové proto očekávají, že se úbytek obyvatel nepodaří zastavit. Rekord v počtu trvale žijících přitom zaznamenal Most v roce 1990, kdy dosáhl počtu 71 tisíc obyvatel.

Území Mostu se od sedmdesátých let minulého století více jak zdvojnásobilo. Šlo o důsledek připojování území obcí, které zanikly kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí. Nyní má město osm částí.

První zmínku o existenci Mostu přináší už Kosmova Kronika česká. Tehdy byl Pons Gnevin iuxta fluvium Belinam (Hněvův most nad řekou Bílinou) uveden při líčení válečných událostí mezi německým císařem Jindřichem III. a knížetem Břetislavem I. v letech 1039 a 1040.

Od konce 12. století začal oblast kolem Komořanského jezera ke Krušným horám a Českému středohoří kolonizovat rod Hrabišiců, který po celé 13. století zastával vysoké úřady na královském dvoře.

Region začal podle jejich vládou vzkvétat. Zásah do poklidného chodu lokality přináší třicetiletá válka, kdy Most postupně drancovala císařská, saská i švédská vojska snažící se dobýt hrad Hněvín. Právě ten se v očích měšťanů stal příčinou všeho zla. Žádali proto císaře Ferdinanda III. o povolení zbourat ho.

Ten jim vyhověl a stavba byla stržena v letech 1651–53. Úpadek regionu to nicméně nezastavilo. Na další větší rozvoj si musel počkat do počátku 19. století, kdy byla na městských pozemcích zahájena těžba uhlí na dole Zlatá trojka.

Zásadní obrat přináší pak v roce 1870 prodloužení železnice z Ústí nad Labem do Chomutova vedoucí přes Most. Vytěžené uhlí se dostalo do světa, nastal rozvoj dolů, což přineslo v poslední čtvrtině 19. století prudký nárůst obyvatelstva. Pro jejich potřeby vznikají nové byty, obchody i čtvrti.

Do podoby Mostu ale nejvíce zasáhne březen 1964, kdy vláda vydala usnesení č. 180, v němž rozhodla o jeho likvidaci. Akce za miliardy československých korun začala o tři roky později a skončila v roce 1982. Z původní podoby města nezbylo prakticky nic.

Důlní činnost s sebou přinášela i rozvoj průmyslu. Ten se do dějin zapsal i jinak. Dne 19. července 1974 došlo po osmé hodině večer k výbuchu v Chemických závodech v Záluží. Při neštěstí zemřelo 15 lidí, dalších 112 bylo zraněno. Vedle dělníků v továrně šlo rovněž o cestující z tramvaje, kteří v tu chvíli projížděli kolem. Československé úřady incident zahalily tajemstvím. Dodnes není přesně jasné, co se tehdy stalo.

Jde o pozdně gotický chrám vystavěný v letech 1517-1550 po požáru města. Projektantem tehdy byl Jakub Heilmann ze Schweinfurtu, jenž kostel navrhl jako velké halové trojlodí s opěráky vtaženými dovnitř, pětiboce uzavřeným presbytářem, s hranolovou věží s ochozem v hlavním průčelí, předsíní po severní stěně a severozápadní sakristii. Následně se při budování vystřídali i další mistři - Jiří (Jörg) z Maulbronu, mistr Petr, snad Heilmann.

Poslední velká oprava proběhla v letech 1880-83. V rámci ní byl interiér regotizován. Odstranila se například část barokního inventáře, přibyla gotizující výmalba.

Stavba získala proslulost především v roce 1975, kdy byla za 27 dnů přesunuta o 841,1 metru. Vlastní práce začaly 30. září v 11:50 a byly ukončeny 27. října v 8:52 hodin.

Rychlost tehdejšího přesunu činila jeden až tři centimetry za minutu. Unikátní akce je zapsaná v Guinessově knize rekordů jako přeprava nejtěžšího předmětu po kolejích. Za její hladký průběh odpovídali pracovníci národního podniku Průmstav Pardubice a Škody Plzeň.

Přípravy na akci trvaly sedm let. Bylo mimo jiné nutno zbořit všechny domy, které stály v cestě, zasypat někdejší povrchový důl Richard. Nové místo kostel získal v blízkosti špitálu a kostela sv. Ducha. Nyní je usazen na dvoupodlažní železobetonové základy. Stalo se tak v rámci jeho záchrany. Starý Most tehdy musel ustoupit těžbě uhlí.

Byl vystaven na Zámecké hoře (Hněvínu). Jeho základy sahají až do 9. století. Do tzv. velkých dějin vstoupil v roce 1482, kdy se tam konal slavný sjezd saských knížat s králem Vladislavem. Výsledkem setkání bylo uzavřené letitého míru mezi Čechy a Sasy.

Za vlády Rudolfa II. pobývali na Hněvíně alchymisté Angličan Eduard Kelley a Řek Marek Mamugny, kterým museli měšťané z rozkazu císaře platit náklady na jejich živobytí, což se jim značně prodražilo. V roce 1595 prodal Rudolf II. hrad městu. To se o něj staralo ani ne století. Za třicetileté války byl Most opakovaně pleněn, za což konšelé připisovali vinu důležitosti hradu. Na jejich žádost proto císař Ferdinand III. povolil jeho zbourání, demolice začala v roce 1651.

Kdysi slavný objekt nahradily vinice a zahrady. Nynější dvacetimetrová vyhlídková věž byla dostavěna v září 1900. Z ptačí perspektivy lze z ní přehlédnout krajinu od úpatí Krušných hor až po výběžky Českého středohoří. Nejeden kámen v ní pochází z původního hradu.

Pozoruhodnou mosteckou stavbou je i Kostel sv. Ducha. Byl postaven v první třetině 14. století. Množství plastických prvků a štíhlých tvarů kružbových konzol však vypovídá, že by mohl být o pár desetiletí starší. První písemná zmínka o něm je v listině vydané mosteckou městskou radou 26. července 1351.

Kostel, jenž byl kostelem špitálním, je jednolodní stavba obdélníkového půdorysu. Původně gotickou podobu mění ve 2. polovině 17. století, kdy byl barokně upravován. V následných desetiletích začal chátrat. Zachránily jej až masivní investice z 90. let 20. století. Pro veřejnost byl slavnostně otevřen v roce 1998. Bohoslužby se v něm ale již neslouží, neboť byl odsvěcen.

Začal se stavět v roce 1978 v místě bývalého povrchového dolu Vrbenský. Závodní okruh měl být součástí tzv. branně-sportovního areálu. Studii okruhu v roce 1976 vyhotovila skupina lidí vedená Václavem Paurem.

Po čtyřech letech intenzivní práce se na staveništi o rozloze 140 ha začala rýsovat konečná podoba závodního okruhu. Nový mostecký okruh získal tříletý licenční certifikát Mezinárodní motocyklové federace FIM pro konání motocyklových mistrovských závodů a na stejnou dobu mu byla udělena licence Mezinárodní automobilové federace FIA, jenž vedle závodů cestovních automobilů umožňovala také klání vozidel skupiny C, formulí 3 a vozů Interserie. Slavnostní zahájení provozu proběhlo v srpnu 1983, šlo o závody Interserie.

Nápad na stavbu autodromu sice vznikl v souvislosti s automobilovými a motocyklovými závody, hned od počátku se ovšem počítalo s jeho využitím i pro jiné účely. A autodrom také brzy ožil testováním závodních i nově vyvíjených vozů, výcvikem řidičů speciálních vozidel sanitních, hasičských nebo policejních, či závodnickými školami a kurzy bezpečné jízdy.

V roce 1995 začal být areál okruhu spravován společností Autodrom Most s. r. o. Ta zahájila rozsáhlou rekonstrukci, mimo jiné nechala postavit 330 metrů dlouhou opěrnou zeď za retardérem. Následně získala potřebné mezinárodní licence: FIA, FIM a UEM.