Hlavní obsah

Dycky Most! aneb Jak se skutečně žije v severočeském Mostě

Právo, Jiří Sotona

Vítejte ve městě plném povalečů, rasistů a prostitutek. Ve městě, kde se vykupují domácí mazlíčci do karbanátků a po nocích pořádají nelegální závody aut. Takový je severočeský Most, tedy ve stejnojmenném seriálu České televize. Jak moc se od něj ten skutečný liší, jsem porovnával na místě s Mostečany, kteří seriálovou hlášku Dycky Most! vesměs přijali za svou.

Foto: Petr Horník, Právo

Před seriálovou restaurací Severka jsme potkali skupinku fanoušků Mostu!

Článek

Zadávám do navigace ulici Jožky Jabůrkové a aplikace sama mi nabídne: Dycky Most! – Rodný dům Luďka Říhy. Zírám, kam všude už seriálový fenomén pronikl. Ťuknu tedy na odkaz, který nás s fotografem dovede k domu hlavního hrdiny seriálu, životem se protloukajícího Luďana. Křivý plot, zarostlá zahrada, omšelá fasáda. Nic se od loňského natáčení nezměnilo. Ani garáž s naivně namalovanými logy automobilek, zjevně zkrášlená coby seriálová kulisa. Ostatně celé město je tak trochu přibarvenou kulisou seriálu Most!, jehož sledovanost postupně stoupala nad jeden a půl milionu diváků, k tomu další statisíce zhlédnutí na internetu.

Ačkoli se jedná o komediální dílo, diváci mohli nabýt dojmu, že Most je skutečně především rejdištěm nejrůznějších figurek ze dna společnosti.

Foto: Petr Horník, Právo

Dům hlavního hrdiny seriálu Most! Luďka Říhy se nachází v poklidné čtvrti a ožil jen při natáčení. Jinak zůstává opuštěný.

Projíždíme lesem barevných paneláků, všechno vypadá tak nějak normálně, až se chce zvolat: „Kde jsou všichni ti Luďanové, Tondové, Edové, Frantové nebo Čočkinové?“

„Ti šťastnější v práci, ti ostatní sedí v hospodě, chlastají, fetují nebo hrají automaty,“ říká zjevně s nadsázkou jeden z našich průvodců, spisovatel Pavel Brycz, jenž v Mostě strávil dětství a dospívání, což otiskl i ve své tvorbě. Předesílá, že je fanouškem seriálu a zlidovělou hlášku Dycky Most! používá. Ačkoli poslední epizoda běžela minulý týden, věří: „Je to umělecké dílo a to nezaniká. Možná zájem o něj opadne, ale ne o Most.“ Seriál ho zaujal i proto, že navzdory nadsázce je v jádru pravdivý. „Mluví se tam o tématech, která lidé znají. A v těch problémech se poznávají.“

Foto: Petr Horník, Právo

Spisovatel Pavel Brycz před mosteckým gymnáziem, kde studoval.

Turisti chodí, tržby se zvedly

V samoobslužné restauraci Severka je čas obědů. Za guláš, smažený sýr s bramborem nebo chilli con carne dáte maximálně 80 korun. Jediný rozdíl proti seriálové hospodě, kde se parta hlavních postav schází, tkví v tom, že místo porouchaných neonových písmen visí na fasádě klasická cedule.

„Nevím, proč nám ten neon filmaři nenechali,“ utrousí vrchní a přizná: „Jo, turisté chodí, ale spíš o víkendech, to tu máme plno. A taky vždycky hodinu před začátkem seriálu.“ Z tónu hlasu se mi zdá, jako by mu náhlá popularita jeho podniku spíš vadila, ale to zase ne: „Jde to. Kšefty se nám docela zvedly.“

Interiér je poloprázdný, možná i proto, že řada hostů si jídlo odnáší ve vlastních nádobách. Ovšem venku se srocuje zajímavá skupinka. Devět lidí pózuje na protějším chodníku a desátý je fotí tak, aby „slavná“ hospoda za nimi na snímku vynikla.

Foto: Petr Horník, Právo

Pro lidi odjinud může Most působit jako panelákov.

„My tady máme zájezd. Chodíme po všech seriálových místech. Tohle je naše průvodkyně,“ se smíchem ukazují na jedinou ženu ve svém středu. „Mohla by mít agenturu. Provádí tady teď každý večer a docela si tím přivydělává,“ strefuje se partička mužů do své kolegyně. Jak se ukáže, jde o zaměstnance jedné telekomunikační firmy, kteří sice pracují v Praze, ale udělali si výjezdní poradu v Mostě. A to jen proto, aby jim jejich kolegyně, místní rodačka, mohla ukázat místa natáčení. Humor na chvíli opustí, když upřímně přiznají překvapení, jak i v nevlídném zimním počasí vypadá reálný Most k světu. „Město je opravené, všechno krásně nové, paneláky, chodníky, nic rozbitého.“

Teď mají namířeno do myčky, dalšího z důležitých míst seriálového děje, a pak k Luďanovu domu. „Do Chanova ale radši pojedeme s vámi,“ prohlašují už zase v legraci a nezdá se, že by si v tomto neblaze proslulém romském sídlišti toužili udělat zastávku. Ani jejich kolegyně-průvodkyně v Chanově nikdy nebyla.

Atrakce pro místní

Chanov, čtvrť poněkud odříznutá od zbytku Mostu, už není tím, čím býval. Dokonce se dá říct, že tak uklizené sídliště se vidí málokdy. V posledních letech byly nejvíce zdevastované paneláky zbourány, ovšem pořád tu bydlí několik stovek lidí, prakticky výhradně Romů. Aby tu život jakž takž fungoval, potřebují dohled a řád, jak přiznává i Martin Nebesař, vedoucí zdejšího Domu romské kultury. Přímo na sídlišti funguje základní škola a pobočka učiliště s oborem zahradnické práce. Zatím jsou otevřené dva ročníky, v každém zhruba deset dětí.

„Natáčelo se tu asi čtyři nebo pět dní, filmařům jsme půjčili dva naše objekty. Poskytli jsme jim zázemí i pro herce a komparzisty,“ vzpomíná na loňský rok Martin Nebesař, rodilý Mostečan, jenž však seriálu České televize nepropadl. „Je to autorská licence. Vymysleli si příběh a zasadili ho do Mostu. Myslím, že realitě moc neodpovídá.“

Ani mezi místními to podle něj není téma číslo jedna, byť natáčení přímo v Chanově bylo velkou atrakcí. „To je ale pokaždé, když se tady něco děje. Třeba když někde hoří nebo přijedou policajti, tak se všichni seběhnou.“

Foto: Petr Horník, Právo

Romské ženy z Chanova Most! samozřejmě viděly, ovšem jejich názory se různí. Nenadchl ani Martina Nebesaře (vpravo), vedoucího Domu romské kultury.

Ve společenské místnosti s kulečníkem klábosí u kávy šest romských žen. Všechny přiznají, že alespoň kousek seriálu viděly, ovšem nadšením neskáčou. „Já tam nehrála, tak co na to budu koukat? Kdybych nebyla unavená, tak se dívám, ale já jsem už v devět večer tuhá. Je to dost sprostý, takže s malými dětmi se přece koukat nebudeme,“ povídají jedna přes druhou.

Na jednu z přítomných prásknou, že se na obrazovce objevila – v jedné scéně prošla kolem Luďanova domu. Když se ptám, jestli náhodou, nebo v rámci hereckého štěku, reaguje jako mediálně protřelá herečka: „Na to nebudu odpovídat.“ Zbývá už jenom, aby mě odkázala na svého manažera…

Přešitý zevnitř

„Rodiče se přestěhovali do Mostu, když mi byl rok, a do osmnácti jsem tu vyrůstal, takže všechny důležité věci jsem poprvé zažil v Mostě,“ říká spisovatel a učitel češtiny Pavel Brycz. Přestože se dá označit za patriota, po studiích v Ústí nad Labem a v Praze už se sem nikdy natrvalo nevrátil. „Zjistil jsem, že jsem s ním zažil všechno to, co člověk zažívá s partnerkou při rozchodu. Nejdřív jsem ho miloval, pak jsem ho nenáviděl, vadilo mi, jaké je to maloměsto, ale prostřednictvím svého psaní jsem se dopracoval k určitému smíření, lásce na dálku. Jako když se potkáte s bývalou partnerkou. Vztek už pominul, ale dát to znovu dohromady už nemůžete. Takhle to mám já s Mostem.“ Když se do města občas vrací, cítí se trochu jako seriálový transsexuál Pavel alias Dáša. „Na mně to ale není vidět, protože já jsem přešitý zevnitř.“

Je otázka, jestli je Most! pro skutečný Most dobrou, či špatnou reklamou. „Mně přijde poměrně zábavný, navíc si myslím, že se trochu přeceňuje. Rozběhla se debata, jak moc je kontroverzní, na jaké problémy míří, já ho ale považuju za romantický seriál. Po šestém dílu jsme se shodli, že je o lásce,“ přemítá Karolína Herzinová, herečka z Městského divadla v Mostě, kde působí i její manžel Vít. Ten souhlasí, že sociální problémy nejsou hlavním tématem seriálu: „Tvoří jen okolnosti, které dávají možnost rozehrát velké city.“ Podle obou se na něj lidé dívají v televizi se stejným zaujetím jako kdysi na Nemocnici na kraji města, která se mimochodem natáčela v mostecké nemocnici.

Po maturitě do světa

Herec Vít Herzina pochází z Ústí nad Labem, jeho manželka Karolína z Prahy čili z míst, kde zvlášť po večerech také nemusí být vždycky bezpečno. „Když jsem do divadla před deseti lety nastoupila, kolegyně mě strašily a radily mi, ať večer nikam nechodím sama a beru si taxíka. Ze začátku jsem se bála, ale pak jsem přestala. Jednou mě pronásledoval nějaký úchyl, ale to se podle mě může stát kdekoliv,“ říká Karolína Herzinová.

Jejího manžela seriálová podoba města, v němž žije od roku 2000, spíš potěšila. „Bál jsem se, že bude vykreslené tak, že je to tady hnusné, šedivé, panelákové. Ale i tím, že se děj odehrává v létě, je podle mě hezké, barevné. Pravda, Luďan žije v nějakém kutlochu, ale všude, kde se postavy pohybují, i kolem Severky, je to docela pěkné, všude kusy zeleně.“ Dává to do kontrastu se svým rodným Ústím, které dostává zabrat pro změnu v druhé sérii krimi Rapl. „Plesnivá ubytovna, hnusná chemička, všude se kouří. Přitom jako Ústečák vím, že tam jsou i hezká místa.“ Oba pak dodávají, že o stěhování jinam neuvažují už proto, že v Mostě založili rodinu.

Foto: Petr Horník, Právo

David Farkáš (vlevo) a Vojtěch Falta mají před maturitou. Televizní podoba rodného města se jim líbí, avšak tak velcí patrioti, aby v něm chtěli zůstat natrvalo, nejsou.

To Vojtěch Falta a David Farkáš, studenti informačních technologií na zdejší Střední odborné škole InterDACT, naopak na Mostě nijak nelpí. Brzy je čeká maturita a pak se uvidí. „Chtěl bych do světa nebo alespoň do Prahy,“ netají Vojtěch. „Mám v plánu rozjet firmu na webdesign. Když to nevyjde, tak možná půjdu za tátou do Irska,“ uvažuje jeho spolužák David.

Přiznává, že díky seriálu Most! jsou teď s otcem častěji v kontaktu. „Když jsem mu o něm řekl, slíbil, že se taky podívá. Dá se říct, že koukám v podstatě s ním.“ Vojtěchovi přijdou příběhy vtipné, na druhou stranu mu vrtá hlavou, co si asi pomyslí diváci, kteří město osobně neznají. „Není to dokument, je to seriál,“ podotýká David. „V seriálu byli třeba skinheadi. Já si ale nejsem jistý, jestli jsem tady za celý život nějakého potkal.“

Podezřele hezké holky

Vracíme se do Severky, kde pár chlapů sleduje biatlon a spisovatel Pavel Brycz se tu po letech setkal se spolužákem z gymnázia Michalem. Tipoval bych ho taky na štamgasta, on však tvrdí, že se v Severce ocitl po třiceti letech. Tak trochu supluje hlavního hrdinu Mostu!, neboť v padesáti letech přišel o práci. A stejně jako Luďan částečně kvůli svým názorům, byť nesouvisely s rasismem. „Sex s cikánkou jsem neměl, ale líbal jsem se s ní, tak nemůžu být rasista,“ prohlašuje. Na protest proti vítězi předloňských parlamentních a poté prezidentských voleb se přestal stříhat a holit. Po více než roce už ale jeho šéfová nemohla déle snášet, jak svojí vizáží kazí pověst firmy. „Chápu ji, sám jsem si to tak vybral,“ uvědomuje si Michal, jenž podle Pavla Brycze symbolizuje náturu Mostečanů: co na srdci, to na jazyku.

Foto: Petr Horník, Právo

Co se v seriálu odehrává, asi nelze vyvrátit, ale mohlo by se to dít v jakémkoli městě, tvrdí manželé Vít a Karolína Herzinovi, herci mosteckého divadla.

Teď už je ale opět upravený a ostříhaný a čerstvě má za sebou přijímací pohovor. „Ten člověk mě hodinu přemlouval, abych tu práci nevzal,“ říká s tím, že měl dělat směnového mistra nějakým podivným existencím. „To se může stát jenom v Mostě,“ konstatuje s půllitrem v ruce, načež jeden odcházející host zahalasí směrem k výčepu: „Dycky Most!“

Oba pánové vzpomínají, jak bývala v Mostě kultura na špici. Sedm kin, divadelní přehlídky, koncerty. Vznikla tu například i kultovní kapela Laura a její tygři. Popularita města vzešlá z televize teď podle nich místním muzikantům pomáhá. „Přijedou koncertovat někam na Moravu a slyší: Vy jste z Mostu? Pojďte na panáka! Všude seriál sledovali. Věřím, že to Mostu něco přinese,“ přeje si Pavel Brycz.

Michal chodí pravidelně v pondělí večer hrát volejbal. Dokud seriál běžel, spoluhráči spěchali, aby jej v televizi nezmeškali. Lehce kritický byl jen jeden z nich, který bydlí naproti gymnáziu. Podle Michala prohlásil: „Je to super, vtipný, ale jedna věc tam nesedí. V těch scénách z gymplu to musely být herečky. Takhle hezký holky u nás nejsou.“

Reklama

Výběr článků

Načítám